Ústavní soud Usnesení ústavní

I.ÚS 2808/09

ze dne 2009-11-10
ECLI:CZ:US:2009:1.US.2808.09.1

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Františka Duchoně a soudců Ivany Janů a Vojena Güttlera o ústavní stížnosti stěžovatele P. Č., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 9. 2009, č. j. 8 UL 2/2009-74, spojené s návrhem na zrušení ustanovení § 174a odst. 3 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, (dále jen "zákon o soudech a soudcích"), ve znění pozdějších předpisů, takto: Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítá.

Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného soudního rozhodnutí. Dále navrhuje, aby Ústavní soud zrušil část ustanovení § 174a odst. 3 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, (dále jen "zákon o soudech a soudcích"), ve znění pozdějších předpisů.

Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k věcnému přezkumu stěžovaného rozhodnutí, je povinen zjistit, zda ústavní stížnost splňuje všechny náležitosti požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů(dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Dle ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu fyzické a právnické osoby jako účastníci nebo jako vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudem musí být zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy. Stěžovatel však zastoupen advokátem není.

Stěžovatel se v minulosti již několikrát obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnou vadou, tj. neexistencí povinného zastoupení advokátem. Na tento nedostatek byl opakovaně upozorňován s poučením, že její neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem k odmítnutí ústavní stížnosti (srov. např. sp. zn. I. ÚS 467/09 , sp. zn. I. ÚS 257/09 a další).

Ústavní soud dovozuje, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnutéinformace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým. Proto byla ústavní stížnost odmítnuta, aniž by byl stěžovatel vyzýván k odstranění jejich vad.

Vzhledem k právě uvedenému se Ústavní soud rovněž nemohl zabývat návrhem stěžovatele na zrušení právního přepisu, neboť tento návrh je akcesorický k ústavní stížnosti a může být věcně projednán jen tehdy, je-li věcně projednána i ústavní stížnost. S ohledem na shora uvedené skutečnosti odmítl Ústavní soud ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) a návrh s ní spojený podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 10. listopadu 2009

František Duchoň v.r. předseda senátu