Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem o ústavní stížnosti stěžovatele F. Š., t. č. Vazební věznice Praha-Pankrác, Praha 4, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. prosince 2018 č. j. 3 As 171/2018-20, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. V podání, doručeném Ústavnímu soudu dne 22. ledna 2019, stěžovatel navrhoval, aby Ústavní soud zrušil rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. prosince 2018 č. j. 3 As 171/2018-20. Napadeným rozhodnutí Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost stěžovatele proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. listopadu 2018 č. j. 54 A 156/2018-13, v němž krajský soud dospěl k závěru, že správním orgánem, který podle tvrzení stěžovatele zasáhl do jeho práv (porušení povinnosti vydat rozhodnutí), podle jehož sídla se určuje místně příslušný soud ve smyslu § 7 odst. 2 soudního řádu správního, je Vězeňská služba České republiky, jejíž sídlo je v Praze; místně příslušným soudem k posouzení žaloby stěžovatele je tudíž Městský soud v Praze.
2. Ústavní soud před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
3. Přestože byl stěžovatel již opakovaně a podrobně Ústavním soudem poučován o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost, ani nyní podaný návrh tyto podmínky nesplňuje, neboť stěžovatel nebyl pro řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem (§ 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu).
4. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu platí, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení dostávalo navrhovateli vždy, v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v případech předchozích. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že již dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé navrhovatele dostatečně poučit o zásadě, že se na Ústavní soud (s ústavní stížností) nelze obracet jinak, než řádným podáním a v zastoupení advokátem, jeví se Ústavnímu soudu (jak se již opakovaně vyjádřil např. v řízeních vedených pod sp. zn. III. ÚS 3796/18 , II. ÚS 3798/18 , III. ÚS 3804/18 , IV. ÚS 3806/18 ,
,
) setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým.
5. Ústavní soud proto návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 7. února 2019
David Uhlíř v. r. soudce zpravodaj