Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, Jaromíra Jirsy (soudce zpravodaje) a soudce Tomáše Langáška o ústavní stížnosti stěžovatele T. L., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody, zastoupeného Mgr. Patrikem Tulinským, LL. M., advokátem, sídlem Příkop 843/4, Brno, proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 9 To 266/2024 ze dne 13. srpna 2024 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 č. j. 43 T 26/2020-154 ze dne 4. června 2024, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti napadených usnesení, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 9, jako účastníků řízení, a Městského státního zastupitelství v Praze a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 9, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost i návrh se odmítají.
1. Obvodní soud pro Prahu 9 ("obvodní soud") ve veřejném zasedání rozhodl, že stěžovatel vykoná ve věznici s ostrahou trest odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců. Městský soud v Praze ("městský soud") v neveřejném zasedání stížnost jako nedůvodnou zamítl.
2. Řádně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů ("zákon o Ústavním soudu"), namítá porušení svých základních práv, zakotvených v čl. 8 odst. 2, čl. 36 odst. 1 a v čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod ("Listina").
3. Stěžovatel byl trestním příkazem č. j. 43 T 26/2020-69 ze dne 13. února 2020 uznán vinným ze spáchání přečinu podvodu podle § 209 odst. 1 a 3 trestního zákoníku a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, podmíněně odložený na zkušební dobu dvaceti čtyř měsíců, a byla mu uložena přiměřená povinnost, aby během zkušební doby uhradil, podle svých sil, poškozené škodu 53 945 Kč; se zbytkem nároku byla poškozená odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Trestní příkaz nabyl právní moci dne 25. srpna 2020. Usnesením ze dne 5. září 2023 ponechal obvodní soud v platnosti podmíněné odsouzení a zkušební dobu prodloužil o dvacet čtyři měsíců.
4. Obvodní soud zjistil, že ani do dne 3. června 2024 nebyla poškozené nahrazena ani část způsobené škody, a proto rozhodl, že stěžovatel vykoná uložený trest odnětí svobody. Obvodní soud tak učinil ve veřejném zasedání, jehož se stěžovatel, ač řádně vyrozuměn, nezúčastnil. Usnesení bylo stěžovateli doručeno dne 13. července 2024, dne 16. července 2024 proti němu podal tzv. blanketní stížnost, v níž uvedl, že ji odůvodní do dvaceti pracovních dnů. Dne 6. srpna 2024 byl spis postoupen městskému soudu, který obdobně jako obvodní soud u poškozené ověřil dotazem ze dne 12.
srpna 2024, že jí stěžovatel způsobenou škodu doposud nenahradil; následně vydal dne 13. srpna 2024 napadené usnesení. Dne 16. srpna 2024 bylo obvodnímu soudu doručeno odůvodnění stížnosti, datované dne 13. srpna 2024, v němž stěžovatel předestřel důvody, pro které nemohl způsobenou škodu nahradit (finanční potíže, dluhy, dlužné výživné, narození syna). Přiložil i tzv. screenshot displeje mobilního telefonu ze dne 14. srpna 2024 o převedení celé dlužné částky na účet poškozené. K ústavní stížnosti pak přiložil další screenshot, jenž má prokázat, že poškozené byly peníze (56 488 Kč) doručeny.
5. Stěžovatel v ústavní stížnosti předně uvádí, že dne 22. září 2024 dobrovolně nastoupil do výkonu trestu odnětí svobody. Stěžovatel má však za to, že ve svých právech byl zkrácen postupem obvodního soudu, který náležitě nezkoumal okolnosti nesplnění uložené povinnosti (nahradit podle svých sil způsobenou škodu) v souladu s nálezem sp. zn. II. ÚS 2858/23 ze dne 10. ledna 2024 (všechna rozhodnutí na https://nalus.usoud.cz) a rozhodl o přeměně trestu. Městskému soudu stěžovatel vytýká, že rozhodl, aniž by vyčkal doručení avizovaného odůvodnění stížnosti proti usnesení obvodního soudu a nestanovil mu lhůtu k jejímu doplnění.
Podle svých tvrzení byl stěžovatel v telefonním kontaktu s obvodním soudem a komunikoval i s poškozenou. Vyčkal-li by městský soud odůvodnění blanketní stížnosti, zjistil by důvody, pro které stěžovatel dříve škodu nehradil, a byl by zpraven také o zaplacení příslušné částky; k tomu odkazuje např. na nálezy sp. zn. III. ÚS 308/97 ze dne 4. června 1998 (N 63/11 SbNU 119), sp. zn. IV. ÚS 2479/22 ze dne 13. března 2024, sp. zn. Pl. ÚS 32/16 ze dne 8. srpna 2017 (N 139/86 SbNU 369) a navrhuje, aby Ústavní soud napadená usnesení zrušil.
Současně stěžovatel navrhl odklad vykonatelnosti napadených usnesení.
6. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky), nikoli další instancí v systému všeobecného soudnictví. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad a aplikace jiných než ústavních předpisů je záležitostí obecných soudů, které posuzují, zda jsou dány podmínky pro aplikaci toho či onoho právního institutu; své úvahy v tomto směru jsou přitom povinny zákonem stanoveným postupem odůvodnit. Ústavní soud zasáhne jen tehdy, zjistí-li nejzávažnější pochybení, představující porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, zejména jsou-li závěry obecných soudů hrubě nepřiléhavé nebo vykazují-li znaky svévole. Nic takového Ústavní soud v této věci nezjistil.
7. Z protokolu o veřejném zasedání konaném dne 5. září 2023 se podává, že stěžovatel nevnímal povinnost hradit způsobenou škodu jako důvod osvědčení - pouze ve zkušební době "sekal latinu". Dále odkazoval na domluvu s poškozenou o splátkách - s tím, že první má zaplatit následující den (6. září 2023). Nezmínil žádné (objektivní) okolnosti, které by mu bránily splnit uloženou povinnost náhrady škody, což učinil až v odůvodnění stížnosti doručeném až po rozhodnutí městského soudu.
8. Jak vyplývá i z judikatury Ústavního soudu, blanketní opravné prostředky trestní řád nezná. V praxi je sice tento nestandardní přístup aplikován i přesto, že fakticky slouží k obcházení zákona a nepřiměřenému prodlužování zákonné lhůty, která v tomto případě činí podle § 143 odst. 1 trestního řádu tři dny. Proto by měly orgány činné v trestním řízení (včetně soudů) na toto obcházení zákona reagovat a srozumitelně účastníkovi sdělit, že nedůvodné prodloužení lhůty (v dané věci jde téměř o desetinásobek zákonné lhůty) neakceptují.
Odůvodnění stížnosti bylo navíc v této věci soudu řádně doručeno až dne 16. srpna 2024, tj. po uplynutí stěžovatelem svévolně určené lhůty. V odůvodnění stěžovatel žádal o další prodloužení zkušební doby a předestřel okolnosti, které mu dříve v nahrazení škody bránily, a současně sdělil, že škodu již nahradil.
9. Z usnesení obecných soudů je patrná snaha důkladně ověřit všechny okolnosti případu, zejména opakované sliby stěžovatele nahradit způsobenou škodu, včetně sdělení ze dne 8. června 2023, že škoda již byla nahrazena. Obvodní soud dne 3. června 2024 zjistil, že poškozené dosud nebylo nic zaplaceno (č. l. 147); téhož dne měl stěžovatel doložit převod 750 € a příslib dalších plateb. Také městský soud ověřoval splnění stěžovateli uložené povinnosti, postupoval aktivně, a dne 12. srpna 2024 od poškozené znovu zjistil, že jí škoda nebyla ani z části nahrazena. Škoda byla nahrazena až poté, co městský soud vydal napadené usnesení. Důvodem odmítnutí stížnosti nebylo její neodůvodnění, ale výsledek šetření městského soudu, týkající se splnění uložené podmínky a zhodnocení celkového přístupu stěžovatele k věci.
10. Jakkoli Ústavní soud rozumí stěžovatelově nespokojenosti s rozhodnutími obecných soudů, jde o důsledek jeho laxního přístupu k uložené povinnosti; nadto byl výkon trestu nařízen až po marném uplynutí prodloužené lhůty podmíněného odkladu. Stěžovatel opakovaně slíbil splnit soudem uloženou povinnost, dokonce sdělil, že již byla zčásti škoda uhrazena, ačkoli fakticky tak učinil až po vydání rozhodnutí městského soudu.
11. Osobní svoboda může být omezena ze zákonem stanovených důvodů, nikoli však jen pro nedodržení smluvního závazku (čl. 8 odst. 2 Listiny). Stěžovateli byl uložen trest odnětí svobody, jehož výkon byl odložený - s podmínkou nahradit podle svých sil (alespoň zčásti) škodu, což však stěžovatel učinil teprve ve chvíli, kdy mu reálně hrozilo nařízení výkonu trestu. Právo na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny) zajištuje každému, že o jeho věci bude rozhodovat nezávislý a nestranný soud, nikoli, že rozhodnutí musí odpovídat jeho očekávání. Toto právo nebylo stěžovateli upřeno, stejně jako právo na obhajobu a její přípravu (čl. 40 odst. 3 Listiny); stěžovatel věděl, co mu hrozí, nesplní-li trestním příkazem uloženou povinnost, přesto odkládal její splnění i odůvodnění svého nejednání až na poslední chvíli, a rovněž svoji obhajobu předestřel až poté, co v jeho věci bylo pravomocně rozhodnuto.
12. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný. Zároveň nevyhověl návrhu stěžovatele na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí do doby rozhodnutí ve věci samé, neboť o ústavní stížnosti rozhodl přednostně, mimo pořadí.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 24. října 2024
Jan Wintr v. r. předseda senátu