Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce Jana Wintra a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) Anny Horákové, 2) Ing. Moniky Skácelové a 3) Ing. Michala Horáka, zastoupených JUDr. Janem Vylegalou, Ph.D., advokátem se sídlem v Olomouci, 1. máje 869/27, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 27 Cdo 1826/2023-630 ze dne 15. 8. 2023 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci č. j. 75 Co 6/2021-582 ze dne 23. 2. 2023, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci, jako účastníků řízení, a obchodní korporace Ridera Bohemia a. s., se sídlem v Ostravě, 28. října 2092/216, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Okresní soud v Olomouci (dále jen "nalézací soud") rozsudkem (ve věci samé již druhým) č. j. 11 C 345/2017-351 ze dne 30. 10. 2020 uložil stěžovatelům společně a nerozdílně zaplatit vedlejší účastnici 2 591 682,50 Kč s příslušenstvím a stěžovateli 3) povinnost zaplatit stěžovatelce 2 120 467,50 Kč s příslušenstvím. Povinnost zaplatit požadovanou částku podle nalézacího soudu vyplývá ze smlouvy o převodu obchodního podílu ze dne 7. 8. 2015, kterou mezi sebou uzavřeli stěžovatelé jako převodci a společnost Ridera Stavební a. s. jako nabyvatelka. Součástí této smlouvy bylo ujednání, v němž se stěžovatelé zavázali uhradit plnění představující smluvní pokutu, které by bylo v budoucnu uloženo vedlejší účastnici (resp. její právní předchůdkyni) rozhodnutím soudu ve věci týkající se vymáhání smluvní pokuty za akci "Vlastivědné muzeum Jesenicka - expozice geologie", případně vedlejší účastnici nahradí škodu, která jí vznikne ze splnění takového závazku.
2. K odvolání stěžovatelů Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci (dále jen "odvolací soud") ústavní stížností napadeným rozsudkem (ve věci samé již třetím) ve znění opravného usnesení potvrdil rozsudek nalézacího soudu. Dovolání stěžovatelů proti rozsudku odvolacího soudu odmítl Nejvyšší soud ústavní stížností napadeným usnesením.
3. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatelé jako osoby oprávněné a řádně zastoupené advokátem [k podmínkám řízení viz § 30 odst. 1, § 72 odst. 3 a § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")] domáhají zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí; namítají, že jimi byla porušena jejich ústavně zaručená práva podle čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě.
4. Podstatu argumentace stěžovatelů lze shrnout následovně: namítají, že soudy aplikovaly nepřípadnou judikaturu ohledně tzv. reflexní újmy, a tím dovodily legitimaci vedlejší účastnice namísto nabyvatelky obchodního podílu. Stěžovatelé přitom žádnou povinnost proti vedlejší účastnici neporušily. Meritem posouzení bylo zjištění vůle smluvních stran a výklad čl. IV. odst. 2 písm. x) smlouvy o převodu podílu, konkrétně kdo byl osobou oprávněnou z daného ustanovení smlouvy. Odvolací soud původně správně zohlednil smluvní vůli a skutečný úmysl stran, než byl zavázán nesprávným právním názorem Nejvyššího soudu v rozsudku č. j. 27 Cdo 3366/2021-545 ze dne 30. 9. 2022. Výklad vůle je otázkou skutkovou, nikoli právní, přesto do něj Nejvyšší soud zasahoval. Soudy svou interpretací fakticky popřely celý kontext ujednání ve smlouvě, jak jej vnímali všichni účastníci, což potvrdili i někteří svědci.
5. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
6. Ústavní soud zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci, neboť je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat pouze za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti [srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 85/06 ze dne 25. 9. 2007 (N 148/46 SbNU 471)].
7. Ústavní soud v napadených rozhodnutích žádné ústavněprávní deficity neshledal. Stěžovatelé v ústavní stížnosti vyjadřují především nesouhlas s tím, jak odvolací soud v intencích závazného právního názoru Nejvyššího soudu v rozsudku č. j. 27 Cdo 3366/2021-545 posoudil sporné smluvní ujednání. Odvolací soud se obsahem sporného ustanovení ve smlouvě o převodu podílu a jeho výkladem velmi podrobně zabýval (viz zejm. body 24 až 31 rozsudku odvolacího soudu). Za tímto účelem provedl rozsáhlé dokazování zahrnující výslech několika svědků. Své úvahy řádně a přesvědčivě vyložil a učinil tak v ústavních mezích vytyčených ustálenou judikaturou Ústavního soudu týkající se hodnocení důkazů [srov. nález sp. zn. III. ÚS 23/93 ze dne 1. 2. 1994 (N 5/1 SbNU 41)] i principu autonomie vůle smluvních stran [srov. v ústavní stížnosti odkazovaný nález sp. zn. III. ÚS 3033/17 ze dne 28. 11. 2017 (N 222/87 SbNU 543)].
8. Namítají-li stěžovatelé, že Nejvyšší soud nepřípustně zasahoval do výkladu smluvního ujednání, pomíjí, že své původní kasační rozhodnutí (proti kterému stěžovatelé navíc ani nebrojí) odůvodnil tím, že odvolací soud se ve svých závěrech dopustil logického rozporu, který vůli stran popíral. Výkladem obsahu smlouvy se nezabýval, naopak vycházel ze závěrů odvolacího soudu.
9. Polemika se závěrem o tzv. reflexní (odvozené) újmě a aktivní věcné legitimaci vedlejší účastnice vedená v rovině podústavního práva opodstatněnost ústavní stížnosti založit nemůže. Odvolací i Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích řádně vyložily, proč nelze vedlejší účastnici upřít právo na plnění od stěžovatelů, které jí smlouva v předmětném ustanovení přiznává. Za takové situace není pro výjimečnou ingerenci Ústavního soudu důvod.
10. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 8. listopadu 2023
Pavel Šámal v. r. předseda senátu