Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška (soudce zpravodaj), soudkyně Dity Řepkové a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti M. Ch., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Plzeň, zastoupeného JUDr. Radkem Spurným, advokátem, sídlem Míru 33/9, Duchcov, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. července 2025 č. j. 7 To 255/2025-128 a usnesení Okresního soudu v Teplicích ze dne 30. dubna 2025 č. j. 5 Nt 24001/2024-73, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem a Okresního soudu v Teplicích jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Okresní soud v Teplicích napadeným usnesením zamítl návrh stěžovatele na povolení obnovy řízení v trestní věci. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel stížnost, kterou Krajský soud v Ústí nad Labem napadeným usnesením, o němž stěžovatel tvrdí, že mu bylo doručeno 7. 8. 2025, zamítl. V ústavní stížnosti stěžovatel tvrdí porušení svých práv zaručených v čl. 90 Ústavy, čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod, čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 14 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a čl. 15 Úmluvy proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání.
2. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
3. Ústavní stížnost sepsaná advokátem stěžovatele v podstatě neobsahuje relevantní ústavněprávní argumentaci - pouze vyjmenovává ústavně zaručená práva, případně se odvolává na právní zásady bez bližšího vysvětlení, jak měly být porušeny. Stěžovatel ani po výzvě nedoplnil svou ústavní stížnost prostřednictvím advokáta (pouze doložil jeho plnou moc).
4. Jediným argumentem, který by případně mohl založit důvodnost ústavní stížnosti, je tvrzení, že se obecné soudy s argumentací stěžovatele vůbec nevypořádaly. V tomto ohledu ale nelze stěžovateli přisvědčit. Obecné soudy se s jeho argumentací vypořádaly dostatečně, pouze ne tak, jak by si stěžovatel přál. K porušení stěžovatelových ústavně zaručených práv tedy nedošlo.
5. Stěžovatel navíc napadl stejná rozhodnutí jinou ústavní stížností již dříve. Ústavní soud tuto dříve podanou ústavní stížnost odmítl pro neodstraněné vady (usnesení ze dne 12. 9. 2025 sp. zn. IV. ÚS 2613/25 ). Ústavní soud však v nyní posuzované věci nemohl řízení o ústavní stížnosti odmítnout pro nepřípustnost z důvodu věci pravomocně rozhodnuté ve smyslu zákona o Ústavním soudu. Jeho procesní úprava totiž zakládá nepřípustnost jen v případě meritorních rozhodnutí, tedy nálezů (viz nález ze dne 29. 6. 2021 sp. zn. I. ÚS 2959/20 , body 11 a násl.).
6. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu], protože nezjistil porušení stěžovatelových základních práv.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 19. listopadu 2025
Tomáš Langášek v. r. předseda senátu