I.ÚS 285/26 ze dne 24. 3. 2026
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Langáškem o ústavní stížnosti stěžovatelky Ing. Ivany Kvasnicové, zastoupené JUDr. Markem Chlebikem, advokátem, sídlem Školská 694/32, Praha 1, proti usnesení Okresního soudu v Písku ze dne 1. prosince 2025 č. j. 12 D 393/2025-330, za účasti Okresního soudu v Písku jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění:
1. Stěžovatelka brojí ústavní stížností proti usnesení Okresního soudu v Písku (dále jen "okresní soud") a tvrdí, že jím bylo porušeno její právo na spravedlivý proces a právo na ochranu majetku. Rozhodnutí vzešlo z pozůstalostního řízení (zahájeného na žádost stěžovatelky). Předmětem řízení bylo několik nemovitostí, jež měl vlastnit pan Josef Beran, zemřelý v roce 1941. Okresní soud však napadeným usnesením řízení o projednání dědictví zastavil, jelikož dotyčný nebyl vlastníkem vymezených nemovitostí, jedná se jen o shodu jmen. V rámci poučení uvedl, že proti usnesení není odvolání přípustné.
2. Ústavní soud předesílá, že ústavní stížnost je subsidiárním prostředkem ochrany základních práv a svobod. To znamená, že k přezkumu Ústavním soudem může dojít až tehdy, neposkytuje-li právní řád jiné prostředky nápravy. Řízení před Ústavním soudem tak lze obrazně připodobnit k poslední "záchranné brzdě". To ovšem znamená, že je-li v určité procesní situaci možné, aby věc přezkoumal jiný orgán než Ústavní soud, nemůže do postavení takového orgánu Ústavní soud zasáhnout tím, že by ve věci rozhodl dříve než tento orgán [viz např. usnesení ze dne 14. února 2023 sp. zn. IV. ÚS 247/23 , bod 10; usnesení ze dne 14. června 2021 sp. zn. III. ÚS 1414/21 , body 5-7; usnesení ze dne 24. června 2014 sp. zn. II. ÚS 1424/10 , body 4-5; či usnesení ze dne 28. dubna 2004 sp. zn. I. ÚS 236/04
(U 25/33 SbNU 475)].
3. Ústavní soud je tak zásadně oprávněn zasahovat až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny tvrzený neústavní stav napravit. Proto odmítá jako nepřípustné ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutím, proti nimž byl podán jiný prostředek ochrany práva, nebylo-li řízení o něm dosud skončeno. Ústavní soud tak činí, aniž by se zabýval důvodností či vůbec přípustností takového prostředku práva, neboť by tím zasahoval do činnosti soudu, kterému rozhodnutí o něm přísluší [viz nález ze dne 24. dubna 2018 sp. zn. II. ÚS 3976/17
(N 81/89 SbNU 231), bod 14, či usnesení ze dne 11. listopadu 2024 sp. zn. I. ÚS 2941/24 , bod 4].
4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, že poučení okresního soudu o nepřípustnosti odvolání považuje za chybné a proti usnesení podala souběžně s ústavní stížností i odvolání. Je tedy předčasné, aby nyní Ústavní soud přezkoumával rozhodnutí okresního soudu, když nadále běží odvolací řízení. Pokud by odvolací soud nakonec shledal podané odvolání přípustným (a důvodným), mohl by usnesení okresního soudu zrušit nebo změnit a Ústavní soud by vůbec nemusel zasahovat.
5. Vzhledem k tomu ani není namístě přezkoumávat obsah poučení a hodnotit, zda mohl okresní soud porušit práva stěžovatelky jeho nesprávnou formulací (jako tomu bylo např. ve výše citovaném nálezu sp. zn. II.
ÚS 3976/17 , viz zejména bod 18 a tam citovaná rozhodnutí). Stěžovatelka totiž již sama odvolání podala a toto řízení běží. I kdyby bylo poučení okresního soudu nesprávné, může odvolací soud odvolání věcně projednat a případnou protiústavnost napravit. Pouhá nesprávnost poučení by mu v tom nijak nebránila (srov. též § 204 odst. 2 občanského soudního řádu).
6. Odmítnutí stávající ústavní stížnosti pro její "předčasnost" stěžovatelku nepoškozuje na jejím právu na přístup k Ústavnímu soudu. Podle výsledku odvolacího řízení (případně po ukončení řízení o mimořádném opravném prostředku, bude-li přípustný) bude mít stěžovatelka možnost podat novou ústavní stížnost. Tato ústavní stížnost pak (v případě splnění ostatních podmínek řízení) bude věcně projednatelná Ústavním soudem. Je v zájmu stěžovatelky, aby v takovém případě na toto usnesení v ústavní stížnosti výslovně upozornila, a předešla tak odmítnutí ústavní stížnosti pro opožděnost.
7. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud soudcem zpravodajem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost jako nepřípustnou podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 24. března 2026 Tomáš Langášek v. r. soudce zpravodaj