Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti obchodní korporace Czech Real Estate Investment Trust s. r. o., se sídlem v Praze 1, Rybná 716/24, zastoupené Mgr. Vladimírem Holcem, advokátem se sídlem v Praze 3, Jičínská 1346/6, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 208 ICm 1665/2023-14 ze dne 17. 8. 2023 a usnesení Městského soudu v Praze č. j. 208 ICm 1665/2023-9 ze dne 25. 7. 2023, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a obchodní korporace Hlista & Pril, v. o. s., se sídlem v Praze 1, Opletalova 1417/25, insolvenčního správce dlužníka NOGUP agency s. r. o., se sídlem v Praze 1, Kaprova 14/13, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") ústavní stížností napadeným usnesením č. j. 208 ICm 1665/2023-9 vyzval stěžovatelku k zaplacení soudního poplatku ve výši 249 705 Kč za podání žaloby na vyloučení majetku z majetkové podstaty. K námitkám stěžovatelky proti tomuto usnesení rozhodl městský soud ústavní stížností napadeným usnesením č. j. 208 ICm 1665/2023-14 tak, že usnesení č. j. 208 ICm 1665/2023-9 se potvrzuje (výrok I), řízení se zastavuje (výrok II) a žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).
2. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí; namítá, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
3. Dříve než lze ústavní stížnost věcně posoudit, je třeba zkoumat, zda jsou k jejímu projednání dány podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Podle § 75 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (vyjma návrhu na obnovu řízení). Ústavní stížností se lze domáhat ochrany základních práv a svobod jen proti rozhodnutím "konečným", tj. rozhodnutím o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Zpravidla půjde o ta rozhodnutí, jimiž se soudní či jiné řízení končí [viz nález sp. zn. III. ÚS 62/95 ze dne 30. 11. 1995 (N 78/4 SbNU 243)]. Ústavní stížnost je tak založena na zásadě její subsidiarity k jiným zákonným procesním prostředkům.
4. Stěžovatelka napadá obě rozhodnutí v celém rozsahu. Proto se Ústavní soud zabýval přípustností ústavní stížnosti ve vztahu k jednotlivým napadeným výrokům.
5. Usnesením městského soudu č. j. 208 ICm 1665/2023-9 byla stěžovatelka vyzvána k zaplacení soudního poplatku. Proti takovému rozhodnutí ovšem není ústavní stížnost podle stanoviska pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 35/13 ze dne 23. 4. 2013 (ST 35/69 SbNU 859; 124/2013 Sb.) přípustná (srov. též např. usnesení sp. zn. II. ÚS 1943/23 ze dne 17. 8. 2023; všechna rozhodnutí jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz). Z téhož důvodu není ústavní stížnost přípustná ani proti výroku I usnesení městského soudu č. j. 208 ICm 1665/2023-14, jímž bylo usnesení č. j. 208 ICm 1665/2023-9 potvrzeno (srov. usnesení sp. zn. III. ÚS 2018/20 ze dne 16. 9. 2020).
6. Proti výroku II a akcesorickém výroku III usnesení městského soudu č. j. 208 ICm 1665/2023-14 podala stěžovatelka odvolání, o němž doposud Vrchní soud v Praze jako soud odvolací nerozhodl. Probíhá-li však před obecnými soudy nadále řízení, ve kterém se stěžovatelka může domoci ochrany svých práv, nejsou zde podmínky pro ingerenci Ústavního soudu. Takový zásah by byl v rozporu jak se zmíněnou zásadou subsidiarity, tak i se zásadou minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci (srov. např. usnesení sp. zn. III. ÚS 1171/21 ze dne 20. 5. 2021). Rozhodnutí odvolacího soudu nemůže Ústavní soud jakkoli předjímat a za takové situace je ústavní stížnost proti výroku II i akcesorickému výroku III usnesení městského soudu č. j. 208 ICm 1665/2023-14 předčasná, a tudíž nepřípustná.
7. Ústavní soud neshledal žádné okolnosti, jež by svědčily pro naplnění podmínek postupu podle § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Blíže nerozvedené tvrzení stěžovatelky, že podstata stížnosti přesahuje její zájmy, je nedostačující. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustný návrh.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 6. listopadu 2023
Jaromír Jirsa v. r. soudce zpravodaj