Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Ludvíka Davida (soudce zpravodaj), soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele D. Č., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Rapotice, zastoupeného Mgr. Jiřím Slováčkem, advokátem se sídlem Praha 1, Štěpánská 640/45, proti sdělení Vězeňské služby České republiky ke stížnosti proti rozhodnutí o uložení kázeňského trestu ze dne 9. 7. 2015 č. j. VS 9/029/001/2015-17/OVT/3003 a proti rozhodnutí Vězeňské služby České republiky, vychovatele Věznice Všehrdy, o uložení kázeňského trestu ze dne 15. 5. 2015 č. j. VS 28/738/003/2015-17/OVT/3018, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Včas a řádně podanou ústavní stížností se stěžovatel pro tvrzené porušení ústavně zaručených práv - práva na svobodu projevu a na vyjadřování svých názorů podle čl. 17 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), práva na přezkoumání rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod ve smyslu čl. 36 odst. 2 Listiny a zprostředkovaně i práva na osobní svobodu podle čl. 8 Listiny - domáhal zrušení v záhlaví označených rozhodnutí orgánů veřejné moci.
2. V napadeném rozhodnutí Vězeňské služby České republiky ze dne 15. 5. 2015 č. j. VS 28/738/003/2015-17/OVT/3018 odůvodnil vychovatel Ing. Tomáš Prokop z Věznice Všehrdy uložení kázeňského trestu stěžovateli formou důtky tím, že stěžovatel dne 11. 5. 2015 na zdravotním středisku zvyšoval hlas a vykřikoval na zdravotní sestry, a dále dne 14. 5. 2015 u výstrojního skladu věznice na výzvu vychovatele Mgr. Pavla Voděry, aby se ustrojil, argumentoval slovy: "Ano, pane Voděra, obleču si tričko, nebuďte aktivní, pane Voděra, kdybyste raději plnili aktivity tak, jak je máte napsány." Svými projevy stěžovatel podle názoru vychovatele porušil ustanovení § 28 odst. 1 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů, neboť nedodržel zásady slušného jednání.
Rozhodnutí o uložení důtky se zakládalo i na tom, že stěžovatel porušil ustanovení § 47 odst. 1 vyhlášky č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody, podle kterého jsou odsouzení ve styku s jinými osobami povinni dodržovat zásady slušného chování užívané v běžném společenském styku. Vychovatel pokládal skutek za jednoznačně prokázaný a vyjadřování stěžovatele v daných případech za nevhodné. Stížnosti proti rozhodnutí o uložení kázeňského trestu nebylo Vězeňskou službou České republiky vyhověno, sdělením ze dne 9.
7. 2015 č. j. VS 9/029/001/2015-17/OVT/3003.
6. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy ČR soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není povolán k instančnímu přezkumu rozhodnutí orgánů veřejné moci. Samotný postup v řízení, hodnocení skutkového stavu, výklad a aplikace podústavního práva jsou úlohou obecných soudů a jiných státních orgánů. K zásahu do činnosti orgánů veřejné moci je Ústavní soud oprávněn pouze v případě, pokud tyto svými rozhodnutími porušily ústavně zaručená práva či svobody účastníka řízení. Rozměru zásahu do základních práv nebo svobod ovšem dosahuje toliko interpretace a aplikace práva, která byla provedena ve výrazném rozporu s principy spravedlnosti.
7. Z ústavněprávního pohledu je možno posuzovat pouze otázky, zda právní závěry vyslovené v napadených rozhodnutích nejsou v extrémním nesouladu se skutkovým stavem, zda procesním postupem státních orgánů nebyly porušeny principy spravedlivého procesu, zda právní názory rozhodujících orgánů jsou ústavně konformní, anebo zda naopak došlo k zásahu orgánů veřejné moci, kterým bylo dotčeno ústavně garantované právo nebo svoboda.
8. Pochybení orgánu veřejné moci s ústavní intenzitou není Ústavním soudem ve věci spatřováno. Právní závěr rozhodnutí o uložení kázeňského trestu formou důtky za kázeňský přestupek nevybočuje z ústavních kautel. Samotný nesouhlas stěžovatele s právním posouzením případu nemohl bez dalšího založit opodstatněnost názoru o porušení základních práv.
9. K námitce stěžovatele, že rozhodnutí vychovatele o uložení kázeňského trestu bylo nutno rozhodnutím Vězeňské služby České republiky ke stížnosti zrušit, neboť porušovalo ústavně garantovaná práva stěžovatele a bylo v rozporu se zákonem, je nezbytné odkázat na judikaturu Ústavního soudu, podle níž nelze na rozhodnutí o kázeňských trestech klást nároky srovnatelné s rozhodnutími správních orgánů nebo obecných soudů. V kázeňských řízeních vystupuje významně požadavek na pružnost rozhodování a snaha udržovat pořádek a bezpečnost ve věznicích v přiměřeném čase (viz např. usnesení ze dne 21. 10. 2008 sp. zn. I. ÚS 1785/08 nebo ze dne 4. 2. 2010 sp. zn. II. ÚS 3239/09 ).
10. Výklad práva rozhodujícími orgány tak nedosáhl (svým odůvodněním) rozměru nezbytného k zásahu Ústavního soudu. Nezákonně uložená důtka by mohla mít dopad na posuzování toho, zda odsouzený ve výkonu trestu odnětí svobody svým chováním a plněním povinností prokázal či neprokázal polepšení, tj. naplnil-li podmínky pro rozhodnutí o podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Pokud by však v rámci rozhodování o uložení kázeňského trestu formou důtky došlo k protizákonnosti nebo excesu, má pravomoc to věcně posoudit trestní soud rozhodující o podmíněném propuštění z výkonu trestu, tj. zásadně nikoli Ústavní soud k ústavní stížnosti proti samotnému rozhodnutí o uložení důtky.
11. Řízení o uložení důtky není možno podřadit pod vymezení "trestního obvinění" ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, o kterém by musel rozhodovat orgán soudního typu. Důtka je totiž mírným trestem ukládaným podle zákona o výkonu trestu odnětí svobody. Kázeňské přestupky odsouzených i uložené kázeňské tresty obvykle dosahují nízké intenzity. Cílem kázeňského postihu je zajistit běžný pořádek a kázeň ve věznicích. Lze tedy konstatovat, že na řízení o uložení kázeňského trestu formou důtky nelze vztáhnout ochranu práva na spravedlivý proces (z usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 1. 2015 sp. zn. I. ÚS 3688/14 ). Napadená rozhodnutí orgánu veřejné moci proto neporušila ústavně zaručená práva stěžovatele.
12. Z řečených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 19. listopadu 2015
Ludvík David, v. r. předseda senátu