Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Vojena Güttlera o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. J. H., zastoupeného JUDr. Pavlem Reiserem, advokátem se sídlem Mikulášská tr. 9, 326 00 Plzeň, proti usnesení Okresního soudu v Klatovech ze dne 10. 5. 2007, č.j. 18 E 725/2000-189, a proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 7. 2007, sp. zn. 61 Co 391/2007, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Okresní soud v Klatovech (dále jen "OS") usnesením ze dne ze dne 10. 5. 2007, č.j. 18 E 725/2000-189, zamítl návrh stěžovatele na vyloučení osobního automobilu zn. Ford Fiesta 1.3 SP: PMS 21-05 (dále jen "automobil") z výkonu rozhodnutí. OS poukázal na snahu stěžovatele (právně neúčinným a v rozporu s morálními pravidly provedeným převedením automobilu na svého syna) vyloučit automobil z výkonu rozhodnutí. Další tvrzení stěžovatele (tj. že potřebuje automobil k výkonu své podnikatelské činnosti) není tedy věrohodné; pokud dále tvrdí, že auto potřebuje k zajišťování dopravy rodičů bývalé manželky, soud uvedl, že tyto osoby nesplňují zákonnou podmínku osob blízkých. Soud proto dospěl k přesvědčení, že návrh na vyloučení věci z výkonu rozhodnutí, je jenom účelovým návrhem stěžovatele za účelem zmaření výkonu rozhodnutí a nenaplňuje podmínky předpokládané ustanovením § 322 o.s.ř.
Krajský soud v Plzni (dále jen "KS") usnesením ze dne 30. 7. 2007, sp. zn. 61 Co 391/2007, citované usnesení soudu I. stupně potvrdil. KS konstatoval, že se OS pečlivě zabýval stěžovatelem uvedenými důvody požadovaného vyloučení automobilu z výkonu rozhodnutí. Stěžovatel automobil nezbytně nepotřebuje k plnění pracovních úkolů či k uspokojení hmotných potřeb svých či své rodiny. KS mimo jiné poukázal i na to, že stěžovatel dopravu v předmětu podnikání nemá. KS konečně uvedl (a zdůraznil tak skutečnost konstatovanou již OS), že stěžovatel v době, kdy je veden výkon rozhodnutí, převedl protiprávně automobil na syna; to se stalo v době, kdy tvrdí, že jako podnikatel automobil potřebuje. KS proto uzavřel s tím, že důvody uváděné stěžovatelem se jeví jako tvrzení formální, které nelze akceptovat.
Usnesení Okresního soudu v Klatovech a Krajského soudu v Plzni napadl stěžovatel ústavní stížností (doplněnou podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 3. 12. 2007), v níž v podstatě zopakoval argumentaci použitou v rámci odvolacího řízení. Vyslovil přesvědčení, že navržený výkon rozhodnutí je v rozporu s ustanovením § 322 a násl. o.s.ř. a s dobrými mravy. Stěžovatel se dále domnívá, že polemika soudů (a zejména KS) o tom, kdo je a není členem jeho rodiny (jestliže argumentaci členství v rodinném svazku zužuje pouze na institut manželství bez znalostí konkrétních okolností) není naprosto odůvodněná.
Stěžovatel konečně také uvedl, že Ústavní soud by se měl "zabývat ´základy ´ tohoto řízení, tedy věcnou i zákonnou správností exekučního řízení"; dle názoru stěžovatele "měla být exekuce pro splnění pohledávky oprávněnému zastavena, pro pochybení na straně soudu se tak nestalo a výkon rozhodnutí je proti povinnému (Poznámka: stěžovateli) nadále veden". Stěžovatel proto navrhl, aby Ústavní soud obě napadená rozhodnutí zrušil. Ústavní soud dospěl k následujícím závěrům.
Ústavní soud, jak již vyslovil v řadě svých rozhodnutí, není soudem nadřízeným soudům obecným (není oprávněn zasahovat do jejich jurisdikční činnosti), není vrcholem jejich soustavy (čl. 91 Ústavy ČR), a již proto nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny (srov. čl. 83 Ústavy ČR). Z ústavního principu nezávislosti soudů a soudců (čl. 81, 82 Ústavy ČR) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů (§ 132 o.s.ř.). Jestliže obecné soudy při svém rozhodování respektují kautely dané ustanovením § 132 o.s.ř., nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval (srov. sp. zn. III. ÚS 23/93
In: Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1. C.H. Beck Praha, 1994, str. 41). Taková situace však v souzené věci nenastala.
Ústavní soud v prvé řadě odkazuje na odůvodnění rozhodnutí obou soudů, z nichž zřetelně plyne, proč byl zamítnut návrh stěžovatele na vyloučení automobilu z výkonu rozhodnutí. V usneseních OS i KS byl podán jasný a přehledný sled důvodů, argumentů a odkazů na příslušná ustanovení o.s.ř., z nichž je jasně patrné, proč nebylo možné stěžovatelovi v jeho návrhu vyhovět. S přihlédnutím k tomuto procesnímu stavu Ústavní soud usuzuje, že mezi zjištěním obecných soudů a právními závěry z něj vyvozenými nelze shledat ani extrémní rozpor (ve smyslu ustálené judikatury) a nejde ani o postup svévolný. Obecné soudy srozumitelně a jasně uvádějí důvody, které je k jejich závěru vedly. Jejich argumentace je logická, jasná, přesvědčivá a tedy i z ústavněprávního hlediska plně akceptovatelná. Ústavní soud v této souvislosti zdůrazňuje, že se v souzené věci jedná toliko o výklad běžného práva, který (až na výše uvedené výjimky) věcí Ústavního soudu není.
Stejně tak Ústavní soud nemůže přisvědčit stěžovatelově úvaze, že by se měl zabývat věcnou i zákonnou správností exekučního řízení ("základy tohoto řízení"). Odhlédne-li od všeobecnosti a nekonkrétnosti této úvahy, musí poukázat na to, že průběh řízení a rozhodnutí učiněná v rámci exekučního řízení jsou (a v souzené věci - jak lze z obsahu spisu 18 E 725/2000 usuzovat - byla) předmětem přezkumu obecnými soudy. Ústavní stížností podanou proti rozhodnutí obecného soudu v záležitosti vyloučení věci z výkonu rozhodnutí nelze rozšířit na ústavní přezkum celého řízení exekučního. Ústavní soud tedy neshledal, že by napadenými rozhodnutími Okresního soudu v Klatovech a Krajského soudu v Plzni byla porušena základní práva stěžovatele, jichž se dovolává.
Proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl [ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 9. června 2008
Ivana Janů předsedkyně senátu