Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Františka Duchoně a JUDr. Elišky Wagnerové o ústavní stížnosti stěžovatele P. K., zastoupeného advokátkou JUDr. I. T., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci č.j. 5 Cmo 92/2002-69 ze dne 12. 2. 2004, t a k t o :
Ústavní stížnost se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :
Porušení uvedených ustanovení Ústavy a Listiny spatřuje stěžovatel v následujících skutečnostech:
Odvolací soud potvrdil rozsudek soudu I. stupně ve výroku I. a změnil jej ve výroku III. tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 1.608,- Kč. Ke změně ve výroku III. došlo k námitce stěžovatele, který upozornil odvolací soud na to, že žalobce (se sídlem ve Slovenské republice) byl zastoupen advokátem Dr. D., který není oprávněn zastupovat v České republice, a proto nelze hradit náklady na žalobcovo právní zastoupení. Odvolací soud tuto námitku akceptoval, avšak začal na advokáta žalobce pohlížet jako na obecného zmocněnce.
Tímto postupem porušil podle názoru stěžovatele čl. 2 odst. 3 Listiny i čl. 95 odst. 1 a čl. 96 odst. 1 Ústavy ČR, protože úkolem soudu nemůže být napravování procesních pochybení za účastníky. V opačném případě je porušena rovnost účastníků před soudem a vázanost soudu zákonem. Dále stěžovatel namítal, že odvolací soud v rozhodnutí konstatoval, že není promlčen nárok na úrok z prodlení, čímž rovněž porušil čl. 95 odst. 1 Ústavy. Porušení uvedeného ustanovení prý spočívá v tom, že odvolací soud měl akceptovat odůvodněnou námitku promlčení nároku na úrok z prodlení a v tomto rozsahu žalobu zamítnout.
Stěžovatel proto navrhl, aby Ústavní soud napadený rozsudek zrušil.
Stěžovatel podal odvolání do výroku I. a III., v němž namítal promlčení úroku z prodlení, uplatnil kompenzační námitku ve výši 2.350,- Kč a vznesl procesní námitku nesprávného zastoupení žalobce. Vrchní soud v Olomouci rozsudkem č.j. 5 Cmo 92/2002-69 ze dne 12. 2. 2004 ve výroku I. potvrdil a ve výroku III. změnil rozsudek soudu I. stupně tak, že přisoudil žalobci jen nárok na náhradu nákladů ve výši zaplaceného soudního poplatku 1.608,- Kč, neboť jeho zástupce (obecný zmocněnec) nemá právo na odměnu podle předpisů v odměňování advokátů. V odůvodnění napadeného rozhodnutí se se všemi vznesenými námitkami vypořádal.
Stěžovatel v ústavní stížnosti především namítá, že odvolací soud porušil ustanovení čl. 95 odst. 1 a čl. 96 odst. 1 Ústavy ČR tím, že advokáta - právního zástupce žalobce považoval za obecného zmocněnce. Ústavní soud uvedenou námitku za důvodnou nepovažuje, neboť napadeným rozhodnutím obecného soudu právo stěžovatele na spravedlivý proces porušeno nebylo; naopak předmětné rozhodnutí bylo důsledně vzato prospěšné pro stěžovatele, neboť jím došlo k omezení jeho povinnosti hradit náklady soudního řízení jen na náhradu zaplaceného soudního poplatku; na tu měl žalobce podle výsledku řízení přirozeně nárok, a to bez ohledu na to, zda byl či nebyl v řízení zastoupen.
Ve vztahu k druhé námitce stěžovatele Ústavní soud dospěl k závěru, že se zde jedná pouze o výklad běžného práva, které obecné soudy rovněž aplikovaly způsobem ústavně konformním. Proto napadeným rozhodnutím nemohlo dojít ani v tomto směru k porušení základních práv a svobod stěžovatele. Ústavní soud navíc dodává, že zkoumal dopad napadeného rozhodnutí na právo stěžovatele na spravedlivý proces vůbec, avšak ani zde nedospěl k závěru, že by toto jeho právo bylo porušeno. Ústavnímu soudu proto nezbylo než ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout.
P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 14. září 2004
JUDr. Vojen Güttler v.r. předseda senátu Ústavního soudu