Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudkyně zpravodajky Dity Řepkové a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatelky Petry Spilkové, právně zastoupené Mgr. Janem Boučkem, advokátem, sídlem Opatovická 1659/4, Praha 1, proti výroku I rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. října 2024 č. j. 91 Co 204/2024-107, a výroku I rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 19. února 2024 č. j. 7 C 125/2022-67, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 6, jako účastníků řízení, a Ing. arch. Lukáše Janáče a Lucie Janáčové, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených výroků rozhodnutí, a to s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv chráněných čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. V řízení před obecnými soudy šlo o žalobu vedlejších účastníků proti stěžovatelce na zaplacení částky 125 442 Kč s příslušenstvím, která činí bezdůvodné obohacení stěžovatelky. Vedlejší účastníci mají ve společném jmění manželů spoluvlastnický podíl ve výši id. 2/3 na nemovitostech specifikovaných v žalobě, stěžovatelka je vlastníkem příslušných nemovitostí se spoluvlastnickým podílem ve výši id. 1/3. Stěžovatelka však dle tvrzení v žalobě užívá prostory nad rámec svého spoluvlastnického podílu a obohacuje se tak. Vedlejší účastníci požadovali žalobou bezdůvodné obohacení od listopadu 2021 do července 2022.
3. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 (dále jen "obvodní soud") ze dne 19. 2. 2024 č. j. 7 C 125/2022-67, bylo rozhodnuto, že stěžovatelka je povinna zaplatit vedlejším účastníkům částku 25 023,60 Kč s příslušenstvím (výrok I), co do částky 100 418,40 Kč s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta (výrok II) a bylo rozhodnuto o nákladech řízení (výrok III). Obvodní soud uvedl, že dohoda spoluvlastníků o užívání nemovitosti byla změněna rozhodnutím vedlejších účastníků jako většinových spoluvlastníků dne 8.
6. 2022, kdy bylo rozhodnuto o rozsahu nadužívání společné věci a výši úplaty za toto nadužívání náležející. Od tohoto data byla vypočtena výše bezdůvodného obohacení stěžovatelky. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") v záhlaví citovaným rozsudkem potvrdil výrok I rozsudku obvodního soudu (výrok I), ale ve výrocích II a III rozsudek obvodního soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (výrok II). Pokud jde o výrok I rozsudku obvodního soudu, městský soud se ztotožnil s právním posouzením věci obvodním soudem.
4. Proti výroku I rozsudku obvodního soudu a výroku I rozsudku městského soudu podala stěžovatelka ústavní stížnost, ve které tvrdí, že soudy porušily princip pacta sunt servanda, když dovodily, že závazek zavazující spoluvlastníky z dohody o užívání nemovitosti je možno změnit jednostranným rozhodnutím většinového vlastníka. Napadená rozhodnutí jsou překvapivá a jsou projevem nerespektování konstantní judikatury, ze které vyplývá, že dohoda mezi spoluvlastníky o užívání nemovitosti přechází v rámci převodu spoluvlastnického podílu na nabyvatele a nabyvatel je touto dohodou vázán.
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, ve kterém byla rozhodnutí, jejichž výroky jsou napadeny, vydána, stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Ústavní soud následně posoudil ústavní stížnost i napadené výroky rozsudků a dospěl k závěru, že stížnost je zjevně neopodstatněná.
6. Stěžovatelka napadá závěry soudů, které se týkají částky 25 023,60 Kč s příslušenstvím. Předmětem ústavní stížnosti je tedy peněžní částka, která je z hlediska judikatury Ústavního soudu bagatelní (podrobně např. nález ze dne 10. 4. 2014 sp. zn. III. ÚS 3725/13 , body 29 až 33). Tato skutečnost je pro hodnocení možné protiústavnosti napadených rozhodnutí zásadní. Ústavní soud při posuzování ústavnosti rozhodnutí orgánů veřejné moci dlouhodobě a ustáleně zohledňuje to, jak intenzivně jejich případná pochybení zasahují do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelů (usnesení ze dne 24.
1. 2024 sp. zn. III. ÚS 2412/23 ). To neznamená, že Ústavní soud považuje peněžní částky v bagatelní výši za zanedbatelné či bezvýznamné. Nepřiznání bagatelního nároku však již kvůli jeho výši zpravidla nedosahuje intenzity schopné porušit ústavně zaručené základní právo či svobodu. Ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutím o bagatelních částkách proto Ústavní soud obvykle odmítá jako zjevně neopodstatněné (nález ze dne 11. 12. 2020 sp. zn. II. ÚS 65/20 ). Podle rozhodovací praxe Ústavního soudu je zejména na stěžovatelce, aby vysvětlila, proč má její případ navzdory bagatelní výši předmětu sporu ústavněprávní rozměr (nález ze dne 6.
4. 2021 sp. zn. IV. ÚS 3502/20 ).
7. Z ústavní stížnosti je patrné, že stěžovatelka si je vědoma bagatelnosti částky, jíž se její stížnost týká, nicméně z hlediska konkrétní argumentace neuvádí žádné okolnosti, které by posuzované věci dodávaly potřebný ústavněprávní rozměr. Stěžovatelka v podstatě pokračuje v argumentaci, kterou přednesla před obecnými soudy, a se kterou se tyto již vypořádaly. Ústavněprávní rozměr v posuzované věci neshledal ani Ústavní soud. Lze tak pouze konstatovat, že obvodní soud přesvědčivě vysvětlil, z čeho dovodil, že ke konkrétnímu datu došlo ke změně dohody o užívání nemovitosti a proč je tedy od tohoto data třeba vypočítat částku bezdůvodného obohacení, kterou je stěžovatelka povinna zaplatit vedlejším účastníkům.
8. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 10. září 2025
Tomáš Langášek v. r. předseda senátu