Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl o návrhu Bc. Ladislava Regnarda a Terezie Regnardové, takto:
Návrh se odmítá.
V návrhu doručeném Ústavnímu soudu dne 23. 1. 2018 navrhovatelé uvádějí, že podávají ústavní stížnost pro porušení zákonných práv a svobod s průtahy v řízení sp. zn. 16 C 166/2003 a 16 C 224/2003. V návrhu požádali o posečkání s vyřízením ústavní stížnosti o 30 dnů, než věc projednají s advokátem, který jim bude ustanoven Českou advokátní komorou.
Ústavní soud proto navrhovatele vyzval k odstranění vad podání, a to v jimi požadované lhůtě 30 dnů.
Navrhovatelé nato zaslali Ústavnímu soudu několik podání, mezi nimi i informaci o jejich žádosti adresované České advokátní komoře, aby zahájila správní řízení s advokátkou Mgr Kateřinou Zagorovou, které se jejich věcí odmítla zabývat, neboť se jedná o zjevně bezúspěšné uplatňování práva.
V podání ze dne 23. 2. 2018 opětovně požádali o prodloužení lhůty k odstranění vad podání. Současně Ústavnímu soudu zaslali návrh označený jako ústavní stížnost na trestnou činnost Okresního soudu ve Frýdku Místku s průtahy v řízení sp. zn. 11 C 258/2006, 16 C 166/2003 a 16 C 224/2003, ve kterém uvádějí, že jej sepsala jmenovaná advokátka. Nicméně obsah návrhu uvedenému nenasvědčuje, nebyl odeslán z datové schránky advokátky a není k němu připojena plná moc.
Ústavní soud k dalšímu prodloužení lhůty již nepřistoupil. Navrhovatelé totiž byli v minulosti v souvislosti s jejich předchozími podáními mnohokrát opakovaně Ústavním soudem poučeni o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost ustanovením § 30 a § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Lze tak spolehlivě vycházet z předpokladu, že již dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé navrhovatele dostatečně poučit o zásadě, že se na Ústavní soud (s ústavní stížností) nelze obracet jinak, než řádným podáním a v zastoupení advokátem na základě plné moci. Navrhovatelé se přesto nadále obrací na Ústavní soud s návrhy, nesplňujícími citovaná ustanovení zákona o Ústavním soudu, ačkoliv měli možnost podat řádnou a formálně bezvadnou ústavní stížnost v zákonné lhůtě. Za dané situace považuje Ústavní soud prodlužování zákonné lhůty k podání ústavní stížnosti formou soudcovské lhůty za nepřiměřené zvýhodňování ve vztahu k ostatním stěžovatelům, kteří zákon o Ústavním soudu respektují (srov. obdob.
sp. zn. II. ÚS 3759/17
,
IV. ÚS 4084/16
,
IV. ÚS 1666/16
a další).
Ústavní soud proto návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. března 2018
JUDr. Vladimír Sládeček
soudce zpravodaj