Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudkyně Dity Řepkové a soudce zpravodaje Jana Wintra o ústavní stížnosti D. P., t. č. Věznice P. O. BOX 115, Opava, zastoupené Pavolem Kehlem, advokátem se sídlem Panská 895/6, Praha 1, proti usnesením Městského soudu v Praze sp. zn. 8 To 267/2024 ze dne 12. 11. 2024 a Obvodního soudu pro Prahu 9 sp. zn. 21 T 37/2022 ze dne 9. 10. 2024, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 9 jako účastníků řízení a Městského státního zastupitelství v Praze a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 9 jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Obvodní soud pro Prahu 9 v záhlaví uvedeným usnesením rozhodl, že stěžovatelka vykoná trest odnětí svobody v trvání 30 měsíců, který jí byl původně podmíněně odložen za vyslovení dohledu rozsudkem téhož soudu ze dne 7. 6. 2022. Obvodní soud zjistil, že stěžovatelka ve zkušební době nevedla řádný život, nýbrž byla (znovu) uznána vinnou ze spáchání trestného činu, spočívajícího v prakticky shodné činnosti, za kterou již byla v minulosti opakovaně odsouzena. Obvodní soud shledal, že podmíněný trest nedostál svému účelu a že jednání stěžovatelky není omluvitelné. Na rozhodnutí nemohlo ničeho změnit, že stěžovatelka je matkou tříletého syna. O dítě se starají její rodiče.
2. Městský soud v Praze stěžovatelčinu stížnost v záhlaví uvedeným usnesením zamítl, neboť rozhodnutí obvodního soudu považoval za správné a zákonné (blíže viz dále).
3. Proti v záhlaví označeným rozhodnutím brojí stěžovatelka ústavní stížností s tvrzením, že jimi byly porušeny čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Podle stěžovatelky soudy nedocenily význam nejlepšího zájmu dítěte, přičemž odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 950/19 ze dne 9. 10. 2018, podle nějž se má tento zájem hodnotit v jakémkoli rozhodování jako jeden z předních. To, že jsou základní potřeby jejího syna zajištěny, automaticky neznamená, že jde o nejlepší možné podmínky. Soudy však podle stěžovatelky zájem dítěte fakticky vyloučily z rozhodování.
4. Ústavní stížnost byla podána včas, oprávněnou a řádně zastoupenou osobou a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný [k podmínkám řízení viz § 30 odst. 1, § 72 odst. 1 písm. a) a odst. 3 a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu].
5. Ústavní soud není součástí soustavy soudů a nepřísluší mu dozor nad jejich rozhodovací činností; je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 a čl. 91 odst. 1 Ústavy České republiky), nikoli běžné zákonnosti. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, jestliže porušily ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatelky. Zjišťování skutkových okolností, výklad běžných zákonů a jeho aplikace na konkrétní případ jsou zásadně věcí obecných soudů.
6. Obvodní soud zohlednil stěžovatelčinu argumentaci a vyslovil pochopení pro snahu nepřetrhnout pouto dítěte s matkou. Současně ale uvedl, že o tuto možnost se sama stěžovatelka připravila opakovanou úmyslnou trestnou činností. Proto obvodní soud dospěl k závěru, že mu nezbývá než rozhodnout o výkonu trestu odnětí svobody. Soudy neopomenuly zájem dítěte, ale vzhledem k opakovanému trestnému chování stěžovatelky rozhodly, že musí převážit zájem na ochraně společnosti před stěžovatelčiným nebezpečným chováním, jehož rizik si byla vědoma. Městský soud přitom zdůraznil, že podmíněný trest stěžovatelku nemotivoval k přehodnocení jejího způsobu života a že zjevně nezískala na své jednání patřičný náhled. Proto v souladu s ústavním pořádkem uzavřel, že příslušné rozhodnutí obvodního soudu je jedinou možnou reakcí na závažné porušení podmínek původně podmíněného trestu odnětí svobody s dohledem.
7. Městský soud v bodu 6 napadeného usnesení také přiléhavě doplnil, že přínos rodiče užívajícího návykové látky a opakovaně páchajícího trestnou činnost je bohužel pro dítě sporný. Podle městského soudu lze polemizovat s názorem, že by její výchova byla s ohledem na zjištěné skutečnosti v nejlepším zájmu dítěte. Městský soud také připomenul, že stěžovatelka byla již osmkrát trestána, převážně za majetkovou trestnou činnost. Z výše uvedeného plyne, že se soudy nejlepším zájmem dítěte zabývaly, pouze se neztotožnily se stěžovatelčiným závěrem. Napadená rozhodnutí se nepříčí závěrům nálezu sp. zn. IV. ÚS 950/19
. Soudy oba kolidující zájmy důsledně vážily, nicméně stěžovatelka pochopitelně přisuzuje větší váhu zájmu dítěte (a zájmu svému). Soudy dostatečně odůvodnily, že nelze pominout opakovanou trestnou činnost stěžovatelky a že její důsledky musejí za daných okolností převážit. Ústavní soud shrnuje, že odůvodnění napadených rozhodnutí jsou srozumitelná a přesvědčivá, pročež na ně ve zbytku odkazuje.
8. Ústavní soud neshledal porušení základních práv nebo svobod stěžovatelky. Proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků její ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 5. května 2025
Tomáš Langášek předseda senátu