Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. L., zastoupeného Mgr. Pavlem Černohousem, advokátem se sídlem Praha 4, Ve Svahu 531/1, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 13. 10. 2009, čj. 11 C 397/2009 - 83, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 4. 2010, čj. 20 Co 81/2010 - 115, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Žalobce tedy uhradil ČSOB pojišťovně částku 99.450,- Kč (náhrada za opravu vozidla ve výši 90.409,- Kč a poplatek za zpracování škodné události ve výši 9.041,- Kč). Na základě těchto skutečností dospěl soud prvního stupně k závěru, že plnění za škodu, vzniklou poškozenému, bylo pověřené pojišťovně proplaceno žalobcem z garančního fondu podle § 24 zákona č. 168/1999 Sb. Stěžovatel tím, že provozoval vozidlo na veřejných komunikacích bez zákonného pojištění, porušil povinnost danou ustanovením § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. Jeho tvrzení, že smlouvou uzavřenou s pojišťovnou Allianz a. s. bylo sjednáno i pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, soud prvního stupně odmítl s odkazem na obsah smlouvy, který co do označení pojistných produktů vyplňoval stěžovatel. Stěžovatel nadto mohl nedostatek tohoto pojištění zjistit i z okolnosti, že mu nebyl vydán doklad o pojištění odpovědnosti ve smyslu § 3 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., v tehdy platném znění.
K odvolání stěžovatele Městský soud v Praze rozsudek soudu prvního stupně potvrdil poté, co se ztotožnil s jeho skutkovými i právními závěry. Podstatou souzené věci, což bylo nepochybně prokázáno, je fakt, že vozidlo stěžovatele nebylo v rozhodné době pojištěno pro případ odpovědnosti za škodu. Proto byl žalobce povinen poskytnout, podle § 24 odst. 2 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb., poškozenému náhradu škody. V důsledku toho mu poté vznikl regresní nárok vůči stěžovateli.
Z napadených rozsudků Ústavní soud zjistil, že obecné soudy obou stupňů zjistily skutkový stav a vyvodily z něho, podle zásady volného hodnocení důkazů, právní závěry, které náležitě a přesvědčivě odůvodnily. Tyto závěry jsou, podle názoru Ústavního soudu, v souladu s obecným právem a ústavně konformní. Odvolací soud se odvoláním stěžovatele důkladně zabýval a podrobně se vypořádal se všemi jeho argumenty. Ústavní soud ve věci neshledal nic, co by ji posouvalo do ústavněprávní roviny. Pokud soudy rozhodly způsobem, s nímž se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá to samo o sobě důvod k úspěšné ústavní stížnosti.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 7. prosince 2010
Vojen Güttler, v. r.
předseda I. senátu Ústavního soudu