Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Ditou Řepkovou o ústavní stížnosti stěžovatelky společnosti LIKÉ s. r. o., IČ 49437062, sídlem Příkop 838/6, Brno, zastoupené JUDr. Dagmar Soukenkovou, advokátkou, sídlem Masná 1850/4, Ostrava, proti sdělení Ministerstva spravedlnosti ze dne 24. července 2025 č. j. MSP-589/2025-ODKA-DOH/3, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. V podané ústavní stížnosti stěžovatelka tvrdí, že do jejích základních práv chráněných čl. 1, čl. 3 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 1 odst. 1, čl. 4, čl. 9 odst. 2 a 3 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a čl. 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 1 a 2 protokolu č. 12 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, bylo zasaženo tím, že se Ministerstvo spravedlnosti (dále jen "ministerstvo") rozhodlo nepodat na základě podnětu stěžovatelky stížnost pro porušení zákona.
2. Ústavní soud k ústavní stížnosti předně konstatuje, že v této je na závěr pouze obecně uvedeno, že se stěžovatelka domáhá, aby Ústavní soud rozhodl, že ministerstvo svým postupem porušilo její základní práva. Není zde řečeno, kterým konkrétním sdělením se tak mělo stát. To je však patrné z úvodu ústavní stížnosti (bod 14.), kde stěžovatelka zmiňuje, že podala podnět ke kontrole věci státní zástupkyně JUDr. Daniely Srbové a věci státního zástupce JUDr. Tomáše Havlíka. Ze sdělení ministerstva ze dne 24. 7. 2025 č. j. MSP-589/2025-ODKA-DOH/3 je zřejmé, že se týká stížností právě proti dvěma uvedeným státním zástupcům. Vzhledem k tomu Ústavní soud nevyzýval stěžovatelku k doplnění petitu a posoudil ústavní stížnost jako směřující proti zmíněnému sdělení ministerstva.
3. Podle § 72 odst. 1 písm. a), odst. 3 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
4. Podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, není-li k jeho projednání příslušný.
5. Ústavní soud opakovaně vyložil, že procesním prostředkem k ochraně práva ve smyslu § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu není procesní prostředek, který je sice způsobilý změnit nepříznivou situaci stěžovatele, avšak stěžovateli přímo nepřísluší. Takovým prostředkem je i stížnost pro porušení zákona, která není v dispozici stěžovatele; ten může dát k jejímu uplatnění pouze podnět (usnesení ze dne 15. 8. 2019 sp. zn. II. ÚS 2617/19 ). S podáním podnětu není spojeno zahájení žádného soudního řízení. Jedná se o rozhodnutí ministra spravedlnosti, který po posouzení splnění podmínek k jejímu podání uváží, zda podnětu vyhoví či nikoli.
6. Podnět k podání stížnosti pro porušení zákona lze chápat pouze jako informaci pro subjekt oprávněný k jejímu podání (usnesení sp. zn. I. ÚS 475/03 ze dne 1. 10. 2003, usnesení sp. zn. II. ÚS 2138/08 ze dne 24. 9. 2008), z čehož vyplývá, že ani odložení podnětu k podání stížnosti pro porušení zákona ministrem spravedlnosti, či vyrozumění o této skutečnosti ministerstvem nelze považovat za rozhodnutí či opatření ve smyslu ustanovení § 72 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Ministerstvo tedy v případě stěžovatelky při posuzování jejích stížností nerozhodovalo autoritativně o jejích právech a povinnostech, nýbrž pouze o tom, zda realizuje svoje oprávnění (usnesení sp. zn. IV.
ÚS 2077/12 ze dne 20. 6. 2012, usnesení ze dne 15. 8. 2019 sp. zn. II. ÚS 2617/19 ). Nadto nutno upozornit na skutečnost, že ministerstvo stížnosti stěžovatelky neposoudilo ani jako podnět k podání stížnosti pro porušení zákona, nýbrž jako výzvu k výkonu dohledu nad soustavou státního zastupitelství, který ale není oprávněno vykonávat.
7. S ohledem na výše uvedené nezbývá než konstatovat, že ve vztahu ke sdělení ministerstva vyrozumívající stěžovatelku o skutečnosti, že ministerstvo nemůže být ve věci jejích stížností činné, jde o návrh, k jehož projednání nemá Ústavní soud kompetenci (slovy zákona o Ústavním soudu není "příslušný"). Ústavnímu soudu proto nezbylo než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu odmítnout mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 21. listopadu 2025
Dita Řepková v. r. soudkyně zpravodajka