Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů o ústavní stížnosti stěžovatelky JUDr. K. T., zastoupené JUDr. Zdeňkem Rudoleckým, advokátem v Hradci Králové, Tylovo nábřeží 367/10, proti postupu Krajského soudu v Brně ve věci vedené pod sp. zn. 31 K 59/2004, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Porušení práva na spravedlivý proces spatřuje stěžovatelka zejména v následujících skutečnostech.
Stěžovatelka uvedla, že ve věci vedené pod sp. zn. 31 K 59/2004 byly rozhodnutím bývalého správce konkurzní podstaty zařazeny do konkurzní podstaty úpadce MiBo, s. r. o. - v likvidaci nemovitosti ve vlastnictví společnosti G&C Pacific, a. s., a usnesením konkurzního soudu jí bylo uloženo podat žalobu o vyloučení věci z konkurzní podstaty. Žaloba byla podána a doposud o ní nebylo rozhodnuto.
Dále stěžovatelka prohlásila, že na základě smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem a o zřízení práva užívání jako práva věcného ze dne 13. 10. 1997 (smlouva byla uzavřena s předchozím vlastníkem předmětných nemovitostí, který tyto nemovitosti nabyl od úpadce a následně je převedl na výše uvedeného současného vlastníka - společnost G&C Pacific, a.s.) je oprávněna doživotně bezplatně užívat a dále pronajímat předmětné nemovitosti. Její věcné právo prohlášením konkurzu nezaniklo a bude na nemovitostech váznout i po jejich případném zpeněžení. Zdůraznila, že věcné břemeno vzniklo daleko před tím, než byl na úpadce (společnost MiBo, s.r.o.) prohlášen konkurz.
Stěžovatelka dodala, že zařazením nemovitostí do konkurzní podstaty jí bylo znemožněno jejich užívání. Vyzvala současného správce konkurzní podstaty, aby jí nemovitosti předal do užívání, jinak se bude domáhat výkonu svých práv soudní cestou. Obrátila se rovněž na Krajský soud v Brně jako na soud konkurzní s podnětem k výkonu dohledu. Soud na tuto výzvu reagoval tím, že správci konkurzní podstaty nařídil, aby se stěžovatelkou začal jednat o výkonu jejího práva, jehož existenci uznal, aniž by mu nařídil, že má stěžovatelce výkon jejího práva umožnit. Stěžovatelka prohlásila, že Krajský soud v Brně tímto způsobem zcela zjevně rezignoval na svou dohledovou povinnost a odepřel jí tak ochranu jejího práva, které prohlášením konkurzu nezaniklo. Uvedla dále, že správce konkurzní podstaty podal dne 15. 11. 2007 žalobu na určení neplatnosti smlouvy o zřízení věcného práva stěžovatelky, o níž doposud nebylo rozhodnuto.
Stěžovatelka podala novou výzvu k dohledové činnosti soudu, kterou opírala o usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. 1 Ko 48/2008-396 ze dne 12. 6. 2008, v němž uvedený soud shledal porušení povinnosti správce konkurzní podstaty při násilném převzetí předmětných nemovitostí. Poukázala na to, že Krajský soud v Brně měl v dalším řízení reflektovat závěry odvolacího soudu a bez prodlení jí umožnit výkon jejích práv v celém rozsahu. Stěžovatelka v této souvislosti poukázala i na nález Ústavního soudu sp. zn. 590/02.
Na základě uvedených námitek stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud nařídil Krajskému soudu v Brně postupovat ve smyslu § 12 zákona č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o konkurzu a vyrovnání"), a uložit konkurznímu správci úpadce společnosti MiBo, s.r.o. - v likvidaci, aby stěžovatelce předal do trvalého bezplatného užívání předmětné nemovitosti.
Správce konkurzní podstaty sdělil soudu dne 7. 1. 2008, že vstoupil do jednání se stěžovatelkou a bude soud informovat o dalším jednání, což průběžně činil (zpráva ze dne 2. 4. 2008 na č. l. 376, sdělující, že sjednaný termín schůzky se zmocněncem stěžovatelky nebylo možno uskutečnit). Zmocněnec stěžovatelky zaslal správci konkurzní podstaty svoje stanovisko dne 18. 4. 2008, v němž navrhl alternativy řešení práva užívání nemovitostí. Z dalších zpráv správce konkurzní podstaty vyplývá, že jednal se zmocněncem stěžovatelky o stanovení termínů pro osobní setkání (č.l. 416 a 417).
Dne 17. 8. 2008 podala stěžovatelka další podnět k výkonu dohledu a návrh na vydání pokynu k vyloučení nemovitostí z konkurzní podstaty (č.l. 423) s odvoláním na usnesení (podle podání stěžovatelky rozsudek) Vrchního soudu v Olomouci č. j. 1 Ko 48/2008-396 ze dne 12. 6. 2008. Krajský soud v Brně reagoval na podnět stěžovatelky přípisem ze dne 15. 9. 2008 a sdělil jí, že po prošetření a zhodnocení všech známých skutečností jejímu podnětu nevyhoví, což blíže odůvodnil. Ze zprávy správce konkurzní podstaty ze dne 2. 10. 2008 dále vyplývá, že proběhlo další neúspěšné jednání mezi správcem konkurzní podstaty a zmocněncem stěžovatelky s tím, že zmocněnec stěžovatelky doporučil vyčkat na rozhodnutí soudu ve věci vyloučení movitých věcí z konkurzní podstaty, bez nichž není možný výkon práv z věcného břemene (č.k. 444).
Ústavní stížností se stěžovatelka domáhala, aby Ústavní soud nařídil Krajskému soudu v Brně postupovat ve smyslu § 12 zákona o konkurzu a vyrovnání a uložit konkurznímu správci úpadce společnosti MiBo, s.r.o. - v likvidaci, aby stěžovatelce předal do trvalého bezplatného užívání předmětné nemovitosti. K navrhovanému petitu rozhodnutí připomíná Ústavní soud, že jestliže ústavní stížnosti vyhoví, může ve smyslu § 82 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") napadené rozhodnutí orgánu veřejné moci zrušit [§ 82 odst. 3 písm. a)] nebo v případě, že porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody spočívalo v jiném zásahu orgánu veřejné moci, než je rozhodnutí, zakázat příslušnému státnímu orgánu, aby v porušování práva a svobody pokračoval, a přikázat mu, aby, pokud je to možné, obnovil stav před porušením [§ 82 odst. 3 písm. b)].
Z uvedeného ustanovení však vyplývá, že o petitu ústavní stížnosti tak, jak stěžovatelka navrhuje, Ústavnímu soudu rozhodovat nepřísluší.
Z povahy ústavní stížnosti i z tvrzení stěžovatelky na s. 4 (poslední odstavec bodu II) ústavní stížnosti však dále vyplývá, že stěžovatelka svým návrhem brojí i proti průtahům (nečinnosti) soudu ve věci dohledu na průběhem konkurzního řízení úpadce společnosti MiBo, s. r. o. - v likvidaci. Ústavní soud proto považuje ústavní stížnost za návrh směřující proti jinému zásahu veřejné moci, neboť z ústavní stížnosti samotné nevyplývá, že by bylo napadeno konkrétní rozhodnutí obecného soudu nebo jiného orgánu.
V tomto směru však Ústavní soud nepovažuje námitka stěžovatelky za důvodné. Z rekapitulace soudního spisu (bod II) ve vztahu k námitkám stěžovatelky je patrné, že Krajský soud v Brně svou dohlédací činnosti vůči správci konkurzní podstaty nezanedbává, ve věci správce konkurzní podstatu řídí a dává mu konkrétní pokyny. Rovněž tak samotný správce konkurzní podstaty není ve věci nečinný, neboť je se stěžovatelkou, respektive s jejím zmocněncem, v kontaktu a v dané věci jedná.
Proto Ústavní soud dospěl k závěru, že v daném řízení nelze nalézt neodůvodněné průtahy na straně soudu, takže základní právo stěžovatelky na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny zjevně porušeno nebylo.
Ústavnímu soudu proto nezbylo než ústavní stížnost z části jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný, z části jako návrh zjevně neopodstatněný, podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu a podle § 43 odst. 2 písm. a) tohoto zákona, odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 4. června 2009
František Duchoň předseda senátu