Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Veroniky Křesťanové (soudkyně zpravodajka) a soudců Jaromíra Jirsy a Tomáše Langáška o ústavní stížnosti stěžovatele P. N., zastoupeného Mgr. Davidem Strupkem, advokátem, sídlem Betlémské náměstí 351/6, Praha 1 - Staré Město, proti usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 4 Ads 12/2024-23 ze dne 22. srpna 2024 a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 54 Ad 7/2023-64 ze dne 18. prosince 2023, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Ústí nad Labem, jako účastníků řízení, a České správy sociálního zabezpečení, sídlem Křížová 1292/25, Praha 5 - Smíchov, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatel se domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí; tvrdí, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 30 a 36 Listiny základních práv a svobod.
2. Rozhodnutím ze dne 18. března 2021 vedlejší účastnice přiznala stěžovateli od 6. února 2021 invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně, neboť podle posudku posudkové lékařky pověřené Okresní správou sociálního zabezpečení Ústí nad Labem (OSSZ) ze dne 1. února 2021 poklesla z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu jeho pracovní schopnost o 35 %. Námitky stěžovatele vedlejší účastnice rozhodnutím ze dne 2. srpna 2021 zamítla a rozhodnutí ze dne 18. března 2021 potvrdila.
3. Stěžovatel podal proti rozhodnutí vedlejší účastnice žalobu. Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem č. j. 54 Ad 15/2021-53 ze dne 30. května 2022 rozhodnutí vedlejší účastnice zrušil a věc jí vrátil k dalšímu řízení. Vycházel z odborného posudku posudkové komise ze dne 10. února 2022, který nechal pro účely řízení vypracovat. Lékaři posudkové komise v tomto posudku dospěli k závěru, že míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti u stěžovatele dosahuje 50 %, na základě čehož pak uzavřeli, že stěžovatel byl k datu vydání žalobou napadeného rozhodnutí invalidní v druhém stupni. Důvodem odlišného hodnocení zdravotního stavu stěžovatele bylo důkladnější a pečlivější zhodnocení omezení vyplývajících pro stěžovatele z jeho neurologického onemocnění, které představují především sníženou možnost uplatnění na trhu práce v souvislosti s jeho dříve vykonávanými pracovními pozicemi.
4. Vedlejší účastnice poté v řízení o námitkách vycházela z posudku ze dne 10. února 2022 a rozhodnutím ze dne 18. července 2022 postupem podle § 87 správního řádu (tzv. autoremedurou) stěžovateli ode dne 6. února 2022 přiznala invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně.
5. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel námitky, jimiž namítal mj. nerespektování závazného právního názoru krajského soudu a neúplné a nepřesvědčivé posouzení zdravotního stavu stěžovatele z důvodu nekompletních podkladů zdravotní dokumentace a nezohlednění zhoršení jeho zdravotního stavu v období ode dne vydání zrušeného rozhodnutí vedlejší účastnice. Tvrdil, že je invalidním ve třetím stupni, k čemuž došlo až ke dni ustálení diagnózy těžkého syndromu neúspěšné operace páteře (nálezem Neurochirurgické kliniky Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem ze dne 25. února 2022).
6. Vedlejší účastnice nechala zpracovat nový posudek o invaliditě ze dne 29. prosince 2022, ve kterém posudková lékařka dospěla ke shodným závěrům, jaké učinila posudková komise v posudku ze dne 10. února 2022. Vedlejší účastnice proto rozhodnutím ze dne 18. ledna 2023 změnila své rozhodnutí pouze v (chybně uvedeném) datu vzniku nároku (namísto 6. února 2021 bylo uvedeno 6. února 2022).
7. Proti rozhodnutí vedlejší účastnice stěžovatel podal opět žalobu. Krajský soud si vyžádal ohledně posouzení míry poklesu pracovní schopnosti stěžovatele nový odborný posudek posudkové komise ze dne 21. září 2023, podle kterého z funkčního hlediska klinický neurologický nález u stěžovatele zcela určitě nesplňoval kritéria k přiznání invalidity třetího stupně. Krajský soud proto napadeným rozsudkem žalobě nevyhověl s odůvodněním, že zdravotní stav stěžovatele byl posouzen posudkovou lékařkou a dvěma posudkovými komisemi, které dospěly ke shodnému posudkovému závěru, že stěžovatel byl k datu vydání rozhodnutí vedlejšího účastníka invalidní ve druhém stupni, shodly se též na hodnocení rozhodující příčiny jeho dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Konstatoval, že se vedlejší účastnice dostatečně (byť nikoli podrobně) námitkami stěžovatele uplatněnými v námitkovém řízení, zejména jde-li o stupeň invalidity, zabývala. Jako podklad rozhodnutí nechala vypracovat nový lékařský posudek o zdravotním stavu stěžovatele, ze kterého následně vycházela. Zcela jasný je také výrok jejího rozhodnutí, kterým odstranila zřejmou nesprávnost v rozhodnutí ze dne 18. července 2022 a v rozhodnutí ze dne 18. března 2021 bylo datum vzniku invalidity stanoveno správně na 6. ledna 2021.
8. Proti rozsudku krajského soudu podal stěžovatel kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud napadeným usnesením odmítl pro nepřijatelnost. Závěry krajského soudu označil za přiléhavé a souladné s judikaturou Nejvyššího správního soudu a praxí posudkového lékařství. Měl za to, že posudek ze dne 21. září 2023, jehož věrohodnost stěžovatel v kasační stížnosti zpochybňoval, krajský soud podrobně vyhodnotil v bodech 46 až 51 rozsudku. Shledal také, že posudková komise jednala v řádném složení, měla k dispozici dostatek podkladů a náležitě vyhodnotila dlouhodobě nepříznivý stav stěžovatele.
9. Stěžovatel v ústavní stížnosti poukazuje na rozdílnou praxi různých senátů krajského soudu, kdy samosoudce senátu 54 Ad, který vydal napadený rozsudek, soustavně vyjadřuje právní názor o věrohodnosti a přesvědčivosti posudků vydávaných posudkovou komisí OSSZ a zásadně odmítá námitky žalobců proti takovým posudkům, zatímco jiní specializovaní samosoudci téhož soudu (např. v senátu 42 Ad) akceptují odůvodněné námitky účastníků řízení a na jejich základě usilují o objektivizaci odborného posouzení zdravotního stavu, zadávají vypracování srovnávacích či revizních posudků u jiných posudkových komisí, přičemž je běžnou praxí, že teprve na jejich základě jsou zjištěny podstatné vady posouzení zdravotního stavu ve správním řízení.
10. Stěžovatel připouští, že posouzení pracovní způsobilosti má svá specifika, která se ve správním řízení projevují především tím, že posouzení nečiní znalci zapsaní v seznamu soudních znalců, ale posudkové komise při Ministerstvu práce a sociálních věcí (ministerstvo). Nesouhlasí přesto s judikaturou Nejvyššího správního soudu, podle které se při sestavování posudkových komisí nepostupuje podle obdobných principů jako v případě ustanovování soudních znalců. Stěžovatel je přesvědčen, že Nejvyšším správním soudem zdůrazňovaná skutečnost, že není posuzován výlučně zdravotní stav žadatele, ale především stupeň snížení jeho pracovní schopnosti, v soudním řízení neobstojí. Zdůrazňuje, že správní soudnictví nelze vnímat jako další stupeň správního řízení, ale primárně jako řízení soudní, podléhající všem pravidlům spravedlivého procesu, včetně jeho kontradiktorního charakteru. V tomto smyslu je posudek posudkové komise shodně jako znalecký posudek důkazem, který podléhá volnému hodnocení a především konfrontaci stranami řízení, tedy i právu na jeho revizi. Stěžovatel nesouhlasí se závěrem Nejvyššího správního soudu, že posudková komise se s předloženými podklady řádně a komplexně vypořádala, namítá taktéž neúčast neurochirurga v posudkové komisi.
11. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní stížnost je přípustná a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný.
12. Ústavní soud zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti správních soudů. Není vrcholem jejich soustavy, ale zvláštním soudním orgánem ochrany ústavnosti (srov. čl. 83, čl. 90 až 92 Ústavy České republiky). Nepřísluší mu ani přehodnocovat skutkové a právní závěry správních soudů, nejde-li o otázky ústavněprávního významu. Do výkladu podústavního práva v oblasti veřejné správy zasahuje jen tehdy, byla-li aplikace práva v konkrétním případě neústavní.
13. Ústavní soud ve věci stěžovatele žádné z takových pochybení neshledal. Nejvyšší správní soud při odmítnutí kasační stížnosti postupoval v mezích § 104a odst. 1 soudního řádu správního, podle kterého jestliže kasační stížnost ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce (což byla podle § 31 odst. 2 téhož zákona i věc stěžovatele), svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, Nejvyšší správní soud ji odmítne pro nepřijatelnost.
14. Ústavní soud se interpretací § 104a soudního řádu správního ve svých rozhodnutích opakovaně zabýval a dospěl k závěru, že uvážení Nejvyššího správního soudu není oprávněn jakkoli přezkoumávat nejen proto, že k němu je povolán výlučně Nejvyšší správní soud, ale především z toho důvodu, že jím z povahy věci žádné ústavně chráněné právo zasaženo být nemůže, pouze zcela výjimečně by mohlo jít o zásah do práva na spravedlivý proces v důsledku zneužití soudního uvážení (viz usnesení sp. zn. II. ÚS 2283/11 ze dne 22. března 2012 nebo sp. zn. I. ÚS 597/06 ze dne 9. listopadu 2006; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz).
15. Ústavní soud ve svých rozhodnutích s ohledem na funkci, kterou institut nepřijatelnosti kasační stížnosti plní (snížení zátěže pro Nejvyšší správní soud), z ústavního hlediska považoval za dostačující i odůvodnění, jehož podstatou je zejména krátké shrnutí dosavadních judikaturních závěrů k otázkám, jichž se týkají kasační námitky, a odkaz na příslušná rozhodnutí, jimiž tyto otázky byly v minulosti řešeny (viz např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 2923/21 ze dne 7. prosince 2021, konkrétně ve věci přezkumu rozhodnutí vedlejší účastnice o přiznání či odnětí invalidního důchodu usnesení sp. zn. IV. ÚS 2877/23 ze dne 21. února 2024 či sp. zn. III. ÚS 1340/21 ze dne 11. září 20024). V nyní posuzované věci se Nejvyšší správní soud s námitkami stěžovatele navíc podrobně vypořádal.
16. Ústavní soud předesílá, že správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném lékařském posouzení. Zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení ve věcech důchodového pojištění a pro účely odvolacího řízení správního (tzn. námitkového řízení) posuzuje ministerstvo, které pro případy, kdy je napadené rozhodnutí vydáno na základě posudku okresní správy sociálního zabezpečení, zřizuje za tímto účelem jako své orgány posudkové komise. Zákonem předepsaný důkaz - posudek posudkové komise ministerstva, jehož náležitosti upravuje § 7 vyhlášky č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity), pak hodnotí soud jako každý jiný důkaz podle zásad uvedených v § 77 odst. 2 soudního řádu správního, přičemž posudek, který zcela splňuje požadavek celistvosti, úplnosti a přesvědčivosti, bývá zpravidla ve věci důkazem stěžejním (nejsou-li tu žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna).
17. Zásada volného hodnocení důkazů se ve věci přezkumu posudků posudkové komise poněkud odchyluje od pravidla uvedeného v § 132 občanského soudního řádu, neboť správní soudy hodnotí důkazy jednotlivě i v souhrnu i s důkazy provedenými v řízení před správním orgánem. Soud přitom při svém rozhodování nesmí být omezen ve skutkových otázkách jen tím, co nalezl správní orgán, a to ani co do rozsahu provedených důkazů, ani jejich obsahu a hodnocení ze známých hledisek závažnosti, zákonnosti a pravdivosti. Zcela samostatně a nezávisle hodnotí správnost a úplnost skutkových zjištění učiněných správním orgánem, a zjistí-li přitom skutkové či (procesně) právní deficity, může reagovat jednak tím, že uloží správnímu orgánu jejich odstranění, nahrazení či doplnění, nebo tak učiní sám.
18. Uvedeným způsobem postupoval krajský soud, který v obou řízeních (vedoucích k vydání jak napadeného, tak předchozího zrušovacího rozsudku) s odůvodněním, že nemá odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity především závisí, nechal zadat vypracování nových odborných posudků posudkovými komisemi. Posudkové komise vždy nově posoudily celkový stav stěžovatele včetně poklesu jeho pracovní schopnosti a zaujaly posudkový závěr o invaliditě stěžovatele ve druhém stupni. Není proto důvodná argumentace, že ve věci rozhodující senát krajského soudu (oproti jiným senátům) nedostatečně usiloval o objektivizaci odborného posouzení zdravotního stavu stěžovatele.
19. Krajský soud v napadeném rozsudku vycházel z obsahu posudku ze dne 21. září 2023, z něhož zjistil, že posudková komise jednala v řádném složení, posudek byl vypracován po studiu a zhodnocení zdravotního stavu stěžovatele na základě předložené lékařské dokumentace a odborných lékařských nálezů (včetně lékařských zpráv Neurochirurgické kliniky Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem ze dne 25. února 2022 a 24. března 2022). Dne 21. září 2023 byl také stěžovatel lékařem posudkové komise neurologicky vyšetřen, přičemž nebylo zjištěno podstatné zhoršení jeho zdravotního stavu z funkčního hlediska.
20. Krajský soud tak řádně zdůvodnil, jakým způsobem důkaz posudkem posudkové komise zhodnotil. Neposuzoval přitom skutečnosti, k nimž je třeba odborných znalostí, nýbrž postupoval v souladu s ustálenou judikaturou, podle které soud není oprávněn přehodnocovat závěry znalce po věcné stránce, ale může hodnotit úplnost výchozích skutkových podkladů, logickou souladnost znalcových závěrů a eventuálně též srovnávat obsah znaleckého posudku s ostatními provedenými důkazy. Uvedené nepochybně platí jak pro důkaz znaleckým posudkem, tak pro důkaz posudkem posudkové komise.
21. Přesvědčivost posudku ze dne 21. září 2023 shledal i Nejvyšší správní soud, který ji spatřoval v tom, že ke stejnému posudkovému závěru dospěl i posudek posudkové lékařky ze dne 29. prosince 2022 a také předchozí posudek posudkové komise ze dne 10. února 2022. Nejvyšší správní soud zdůraznil, že stěžovatel v průběhu správního a následného soudního řízení nedoložil žádnou lékařskou zprávu či jiný odborný podklad, které by závěry posudkových lékařů zpochybnil. Nejvyšší správní soud se ztotožnil s krajským soudem v tom, že posudková komise zasedala v řádném a zákonem předepsaném složení, když v ní byl přítomen lékař se specializací v oblasti dominantního zdravotního postižení stěžovatele, tedy neurolog.
22. Ústavní soud uzavírá, že stěžovatel v ústavní stížnosti pouze opakuje argumentaci, kterou uplatnil již před krajským soudem i Nejvyšším správním soudem a která, jak je zřejmé z výše uvedeného, jimi byla dostatečným způsobem vypořádána.
23. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně 27. listopadu 2024
Veronika Křesťanová v. r. předsedkyně senátu