Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Vladimíra Sládečka a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatele Jiřího Jelínka, zastoupeného Mgr. Jiřím Zájedou, advokátem se sídlem v Blatné, Zahradnická 38, proti výroku II rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 91 Co 306/2021-996 ze dne 20. 7. 2022 a výroku I téhož rozsudku v rozsahu, jímž je potvrzen ústavní stížností rovněž napadený výrok III rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 č. j. 48 C 506/2013-908 ze dne 14. 5. 2021, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 5, jako účastníků řízení, a MUDr. Jindřišky Jelínkové, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen "nalézací soud") rozhodl napadeným výrokem III nadepsaného rozsudku v řízení o vypořádání společného jmění bývalých manželů - stěžovatele a vedlejší účastnice, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Městský soud v Praze (dále jen "odvolací soud") rozsudek nalézacího soudu k odvolání obou účastníků řízení před obecnými soudy potvrdil (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II).
2. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatel jako osoba oprávněná a řádně zastoupená advokátem [k podmínkám řízení viz § 30 odst. 1, § 72 odst. 3 a § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], domáhá zrušení napadených rozhodnutí zejména pro porušení čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
3. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
4. Stěžovatel považuje napadené výroky rozhodnutí obecných soudů za neodůvodněné a odporující ustálené judikatuře Ústavního soudu; domnívá se, že v jeho případě měla být uplatněna výjimka z pravidla, že si každý účastník řízení charakteru iudicii duplicis zásadně nese své náklady sám (podle § 142 odst. 2 o. s. ř.) - viz nález sp. zn. I. ÚS 262/20 ze dne 10. 11. 2020 nebo i odvolacím soudem odkazovaný nález sp. zn. IV. ÚS 404/22 ze dne 5. 4. 2022 (všechna rozhodnutí jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz). Kromě odůvodnění uvedeného východiska obsahují odkazovaná rozhodnutí dovětek, že odchylku od uvedeného pravidla ve smyslu § 142 odst. 3 o. s. ř. musí obecný soud pečlivě zdůvodnit (např. šikanózním výkonem práva, obstrukčním chováním účastníka, zneužitím procesních práv apod.); jinak poruší právo povinného účastníka na ochranu vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 ve spojení s čl. 36 odst. 1 Listiny.
5. Z právě uvedeného plyne, že Ústavní soud klade vyšší nároky na odůvodnění nákladového výroku rozhodnutí v situaci, kdy obecný soud aplikuje výjimku z pravidla (ať už jde o § 150 o. s. ř. v klasickém sporném řízení či o § 142 odst. 3 o. s. ř. v tomto typu řízení). Aplikuje-li tedy pravidlo samotné, je ústavně akceptovatelné pouze stručné vyložení úvah obecných soudů, které napadená rozhodnutí obsahují (viz bod 55 rozsudku nalézacího soudu a body 39 a 41 rozsudku odvolacího soudu). Náklady řízení totiž nepředstavují podstatu soudního řízení; není proto ani z hlediska rozsahu odůvodnění adekvátní stavět rozhodnutí o nich na roveň rozhodnutí ve věci samé (srov. např. usnesení sp. zn. II. ÚS 3973/18 ze dne 18. 12. 2018 či sp. zn. I. ÚS 3850/18 ze dne 8. 1. 2019).
6. Řízení o vypořádání společného jmění manželů se bude například od řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví (jako dalšího případu řízení iudicii duplicis) odlišovat v tom, že u podílového spoluvlastnictví zásadně nevzniká "na vstupu" spor o to, co vše do něj náleží a má být vypořádáno (jako se stalo v projednávané věci). I to je moment, který lze do úvahy soudu o rozložení povinnosti nést náklady řízení promítnout. Z hlediska ústavněprávního přezkumu napadených rozhodnutí je především podstatné, že se obecné soudy neztotožnily se stěžovatelem ohledně tvrzeného zneužití práva ze strany vedlejší účastnice, což je výrazem jejich nezávislé rozhodovací činnosti, do které Ústavní soud nemá důvod (ani prostor) vstupovat.
7. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 15. listopadu 2022
Jaromír Jirsa v. r. předseda senátu