Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Veronikou Křesťanovou o ústavní stížnosti stěžovatelky Zdenky Šillerové, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 3437/2023-77 ze dne 7. listopadu 2023, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a České republiky - Ministerstva zemědělství, sídlem Těšnov 65/17, Praha 1 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
1. Dne 30. ledna 2024 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost stěžovatelky proti v záhlaví uvedenému usnesení Nejvyššího soudu.
2. Dříve než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a procesní předpoklady jejího meritorního posouzení stanovené zákonem o Ústavním soudu.
3. Ústavní soud zjistil, že podání stěžovatelky trpí vadami. Stěžovatelka především není zastoupena advokátem podle § 30 a 31 zákona o Ústavním soudu. Podání dále nesplňuje obsahové náležitosti podle § 34 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, neboť neobsahuje konkrétní důvody svědčící pro zrušení napadeného rozhodnutí.
4. Stěžovatelka v návrhu výslovně uvádí, že si je vědoma, že podmínkou řízení o ústavní stížnosti je povinné zastoupení advokátem, a proto požádala dne 22. ledna 2024 Českou advokátní komoru o jeho určení. Zároveň Ústavní soud požádala o stanovení lhůty k odstranění vady povinného zastoupení do doby, než bude o její žádosti o určení advokáta rozhodnuto. Česká advokátní komora v reakci na dotaz Ústavního soudu dne 6. března 2024 sdělila, že téhož dne byla žádost stěžovatelky o určení advokáta zamítnuta.
5. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě k tomu určené. Smyslem výzvy a stanovení lhůty podle § 41 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučit účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem. Teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, se vůči stěžovateli vyvozují nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti. Lze-li však vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli vědomí o náležitostech kvalifikovaného podání, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení jako postup neefektivní a přehnaně formalistický.
6. Z úřední činnosti je Ústavnímu soudu známo, že stěžovatelka se na něj opakovaně obrací s obdobně vadnými ústavními stížnostmi, přičemž není zastoupena advokátem. Na tyto nedostatky byla stěžovatelka opakovaně náležitě upozorňována s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem pro odmítnutí návrhu [např. v řízeních vedených pod
sp. zn. II. ÚS 3891/17
,
III. ÚS 2346/20
či
I. ÚS 368/22
(všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz)]. Navzdory uvedenému stěžovatelka nadále volí postup, kterým ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli o nich byla Ústavním soudem mnohokrát poučena. Stěžovatelka si je sice tohoto požadavku podle obsahu nynějšího návrhu zjevně vědoma, a protože její žádost o určení advokáta k podání ústavní stížnosti nebyla úspěšná, je nutné uzavřít, že podala vadnou ústavní stížnost bez právního zastoupení.
7. Z těchto důvodů soudce zpravodaj za přiměřeného použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl, stejně jako v mnoha dalších věcech stěžovatelky (srov. např. usnesení
sp. zn. IV. ÚS 2217/22
ze dne 1. září 2022,
sp. zn. III. ÚS 3266/22
ze dne 14. prosince 2022,
sp. zn. I. ÚS 413/23
ze dne 27. února 2023 či
sp. zn. I. ÚS 777/23
ze dne 2. května 2023 a další).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. března 2024
Veronika Křesťanová v. r.
soudkyně zpravodajka