Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti Ing.
I. C., zastoupeného JUDr. Miloslavem Nedělou, advokátem se sídlem v Ostravě, Ludvíka Podéště 1885/1, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. dubna 2010 sp. zn. 5 To 76/2009 a proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. dubna 2009 sp. zn. 35 T 15/2001, za účasti Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Ostravě, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Z vyjádření krajského soudu ze dne 4. ledna 2011 Ústavní soud zjistil, že stěžovatel podal dne 21. září 2010 dovolání proti napadenému rozsudku vrchního soudu, o kterém zatím nebylo rozhodnuto.
Před tím, než Ústavný soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a to včetně podmínek podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, které vyžadují, aby před podáním ústavní stížnosti stěžovatel vyčerpal všechny procesní podmínky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Uvedené neplatí pro mimořádný procesní prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
Podle ustálené judikatury Ústavního soudu představuje dovolání podle § 265a a násl. trestního řádu prostředek k ochraně práva, jehož nevyčerpání je důvodem nepřípustnosti ústavní stížnosti podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Požadavek vyčerpat všechny opravné prostředky ve smyslu tohoto ustanovení je přitom nezbytné interpretovat v tom smyslu, že není splněn již samotným jeho uplatněním, tedy zahájením příslušného řízení, nýbrž až jeho skončením. Ústavní stížnost tedy může směřovat až proti rozhodnutí o posledním opravném prostředku, přičemž splnění tohoto požadavku v řízení, jež probíhá, přirozeně není možné.
Pokud tedy stěžovatel podal ústavní stížnost, aniž by bylo skončeno řízení o dovolání proti napadenému rozsudku vrchního soudu, jedná se o návrh nepřípustný ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu (srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 875/08 ,
,
). Je přitom nezbytné zdůraznit, že jsou to především obecné soudy, jež jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, přičemž dovolání je právním prostředkem, jímž může stěžovatel dosáhnout meritorního rozhodnutí, které by mělo i případné kasační účinky, a tím se domoci obdobné nápravy, kterou stěžovatel sleduje podanou ústavní stížností. Z těchto důvodů odmítl Ústavní soud návrh stěžovatele podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Jen nad rámec uvedeného Ústavní soud dodává, že odmítnutím ústavní stížnosti není pro stěžovatele dotčena její dostupnost. Bude-li totiž posléze dovolání odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. e), popř. f) trestního řádu, běží mu nová lhůta k ústavní stížnosti od doručení takového usnesení, a to platí stejně tak v případě, že dovolací soud o dovolání rozhodne věcně, a zamítne jej, neboť pak bylo rozhodnutím o posledním opravném prostředku, jenž stěžovateli příslušel.
Nelze ovšem vyloučit, že se v dovolacím řízení posléze ukáže, že dovolání stěžovatele nebylo efektivním opravným prostředkem, tedy prostředkem řádně - v souladu s příslušnými procesními předpisy - uplatněným, kupříkladu proto, že bylo objektivně nepřípustné anebo bylo podáno z jiných než přípustných dovolacích důvodů, [srov. § 265i odst. 1 písm. a) až d) trestního řádu]. Takové situace nezbývá interpretovat než tak, že je tím zpochybněn - a to dodatečně - implicitní předpoklad, na jehož podkladě Ústavní soud o nepřípustnosti původní ústavní stížnosti rozhodl, totiž že podané dovolání (naopak) je způsobilé otevřít relevantní řízení, ve vztahu k němuž je řízení o ústavní stížnosti řízením subsidiárním.
Ústavní stížnost, nově podanou v zákonné lhůtě po rozhodnutí dovolacího soudu, proto Ústavní soud projedná, neboť není přijatelné, aby - zjednodušeně řečeno - prvotní ústavní stížnost odmítl jako "předčasnou" a následnou jako "opožděnou". Jiné řešení k dispozici není, neboť splnění procesních podmínek, jež otevírá prostor k meritornímu dovolacímu přezkumu, Ústavní soud sám posuzovat nemůže. Z popsaných alternativ odmítnutého dovolání mohou vyvstat stěžovateli nepříznivé důsledky v případě, že podat dovolání bylo obligatorní (aby vyhověl požadavku zakotvenému v § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), avšak stěžovatel tak učinil procesně neregulérně, neboť to je nevyhnutelné postavit naroveň situaci, kdy dovolání nepodal vůbec.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 31. ledna 2011
Pavel Rychetský v. r. soudce zpravodaj