Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové (soudkyně zpravodajky) a soudců Tomáše Lichovníka a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele L. K., t.č. ve Věznici Rýnovice, zastoupeného Mgr. Petrem Filippi, advokátem se sídlem Pařížská 204/21, Praha 1, proti usnesení Okresního soudu v Děčíně ze dne 2. června 2017 č. j. 2 T 75/2014-2997 a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. července 2017 č. j. 7 To 250/2017-3039, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
2. Napadenými usneseními byl zamítnut návrh stěžovatele na obnovu řízení týkající se jeho odsouzení v předchozím řízení u Okresního soudu v Děčíně. Stěžovatel v něm navrhoval obnovu řízení, protože zjistil, že v průběhu původního řízení rozhodoval přísedící, který neměl být podle rozvrhu práce přidělen do senátu, který stěžovatele odsoudil. V této skutečnosti stěžovatel spatřuje porušení svého práva na zákonného soudce.
4. Podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle § 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
5. Ústavní soud je dle článku 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo zasahovat do jejich rozhodovací činnosti, nejde-li o otázky ústavněprávního významu. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení a rozhodnutím v něm vydaným nebyla dotčena předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé (viz např. usnesení sp. zn. III. ÚS 3624/15
ze dne 26. 1. 2016).
6. Obnova řízení spočívá v tom, že vyjdou najevo faktické skutečnosti, které nebyly dříve známé a které mohou odůvodnit jiné rozhodnutí o vině a trestu (srov. § 278 odst. 1 trestního řádu). Tyto nové skutečnosti tak musí být způsobilé odůvodnit jiné rozhodnutí o vině či trestu (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád I, II a III. 7. vyd. C. H. BECK: Praha, 2013, § 278, bod 5). Tento názor je v souladu s judikaturou Ústavního soudu, dle které "ne každá nová skutečnost či důkaz jsou tak způsobilé vyvolat následky předvídané v § 278 trestního řádu" [usnesení sp. zn. III. ÚS 62/04
ze dne 15. 4. 2004 (U 19/33 SbNU 409); podobně nález sp. zn. III. ÚS 2959/10
ze dne 14. 4. 2011 (N 70/61 SbNU 89)]. Obecné soudy se věnovaly konkrétním namítaným důvodům a došly k názoru, že i pokud rozhodoval nesprávně obsazený senát, tak to samo o sobě nemůže mít vliv na rozhodnutí o vině či trestu. Stěžovatel s tímto názorem ve své stížnosti nijak nepolemizuje; ani Ústavní soud ji neshledává jako zasahující do základních práv stěžovatele, zejména pokud stěžovatel měl možnost v původním řízení namítat to, že daný přísedící neměl rozhodovat v jeho případu podle rozvrhu práce. Ústavní soud proto stěžovatelově námitce nemohl vyhovět.
7. Ústavní soud proto ze všech výše uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné V Brně dne 19. prosince 2017
Kateřina Šimáčková, v. r.
předsedkyně senátu