Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Vladimíra Sládečka a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatele: Lidové bytové družstvo Praha 9, se sídlem v Praze 9, Zákostelní 667/3, zastoupeného JUDr. Vlastimilou Kaufmannovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 1618/30, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 27 Cdo 1889/2022-80 ze dne 31. 8. 2022 a rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 53 Co 404/2021-64 ze dne 24. 3. 2022, za účasti Nejvyššího soudu a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Ing. Josefa Valy, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. V řízení před obecnými soudy se stěžovatel domáhal proti vedlejšímu účastníku zaplacení 966 000 Kč s příslušenstvím z titulu smluvní pokuty za porušení nájemní smlouvy a směrnice pro využití půdních prostor k výstavbě nových bytových jednotek, jehož se měl vedlejší účastník dopustit tím, že uzavřel smlouvu o převodu družstevního podílu včetně práva na nájem bytu, ačkoli byl v převoditelnosti nájemní smlouvou i směrnicí omezen. Žaloba stěžovatele byla zamítnuta rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 č. j. 40 C 323/2020-34 ze dne 27. 9. 2021, který Městský soud v Praze (dále jen "odvolací soud") nadepsaným rozsudkem potvrdil, a dovolání stěžovatele Nejvyšší soud (dále též "dovolací soud") odmítl jako nepřípustné.
2. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatel jako osoba oprávněná a řádně zastoupená advokátem [k podmínkám řízení viz § 30 odst. 1, § 72 odst. 3 a § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], domáhá zrušení napadených rozhodnutí zejména pro porušení čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
3. Těžiště stěžovatelovy argumentace spočívá v přesvědčení, že jako nepodnikatelský subjekt zasluhuje jiný přístup než ostatní obchodní korporace, judikatura Nejvyššího soudu týkající se podnikatelských subjektů se na něj nevztahuje a má právo chránit svůj majetek. Obecné soudy měly pochybit tím, že výklad smluvních ujednání neposoudily z hlediska dobrých mravů a v rozporu s § 556 o. z. opomněly skutečnou vůli smluvních stran; zatížily tak svá rozhodnutí svévolí a přílišným formalismem.
4. Článek 36 odst. 1 Listiny nezaručuje účastníku řízení právo na úspěch ve věci či na výrok soudu podle vlastních představ; zaručuje mu nestranné a nezávislé posouzení věci, rovné postavení vůči ostatním účastníkům řízení, možnost jednat před soudem a vyjádřit se k věci. Současně je třeba neztrácet ze zřetele, že spravedlivost řízení (ve smyslu jeho férového vedení) se posuzuje jako celek a ne každé pochybení soudu je s to odůvodnit zásah Ústavního soudu pro porušení základních práv stěžovatele.
5. Obecné soudy dospely k závěru, že na vedlejšího účastníka při nabytí družstevního podílu od předchozí vlastnice nepřešel její závazek nepřevoditelnosti podílu po dobu 15 let, vyplývající ze smlouvy uzavřené v roce 2008, zejména proto, že závazek byl ujednán s účinky inter partes, nikoli jako věcné právo, které by působilo erga omnes. Nadto by byl uvedený závazek podle § 736 odst. 1 zákona o obchodních korporacích ve spojení s § 588 občanského zákoníku absolutně neplatný (členem družstva se vedlejší účastník stal v roce 2015). K aplikaci zmíněných ustanovení Nejvyšší soud dodal, že družstevní podíl je vlastnictvím člena družstva, nikoli družstva samotného. Převodem družstevního podílu na osobu splňující podmínky pro vznik členství v družstvu v souladu s čl. 7 stanov stěžovatele v roce 2020 vedlejší účastník žádné smluvní ujednání neporušil.
6. Z uvedené rekapitulace je zřejmé, že napadená rozhodnutí dostatečně odůvodněna. Věc stěžovatele byla posouzena soudy všech tří instancí; důvody, pro které neakceptovaly jím vznesené námitky, jsou v jejich rozhodnutích přehledně a srozumitelně vyloženy. Skutková zjištění a o ně se opírající právní závěry dotčených soudů jsou z hlediska zachování kautel ústavnosti zcela akceptovatelné; nenesou znaky protiústavní nepřezkoumatelnosti, nepředvídatelnosti, svévole, extrémního interpretačního vykročení, iracionality či jiného porušení zásad spravedlivého řízení.
7. Ústavní soud není další přezkumnou instancí soustavy obecných soudů, není jeho úkolem zjišťovat skutkový stav či podávat výklad podústavního práva. Jeho pozornost se soustředí na dodržování principů a pravidel ústavnosti. Stěžovatel v tomto ohledu nepředložil argumentaci, která by jej přiměla k meritornímu projednání ústavní stížnosti. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 15. listopadu 2022
Jaromír Jirsa v. r. předseda senátu