Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudce Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a soudkyně Kateřiny Šimáčkové o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Petra Škardy, zastoupeného Mgr. Ing. Jindřiškou Jirákovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Havlíčkově Brodě, Smetanovo nám. 279, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 6. 2011 č. j. 17 Co 555/2010-339, usnesení Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 25. 8. 2010 č. j. 22 D 69/2003-304, usnesení Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 31. 3. 2011 č. j. 22 D 69/2003-326 a usnesení Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 7. 3. 2008 č. j. 22 D 69/2003-168, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Havlíčkově Brodě jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se ve věci domáhal obnovy dědického řízení s tvrzením, že se po vydání rozhodnutí o dědictví objevil nový majetek, který nebyl projednán v dědickém řízení po zemřelé Ing. Škardové. V řízení o dědictví byla - po vymezení, co ze společného jmění náleží do dědictví a co pozůstalému manželovi (stěžovateli) - určena obvyklá cena majetku zůstavitelky ke dni jejího úmrtí částkou 217 261,36 Kč a výše závazků částkou 588 677,20 Kč; výše předlužení činila 371 415,84 Kč. Okresní soud v Havlíčkově Brodě usnesením ze dne 7.
3. 2008 určil jako univerzálního dědice zůstavitelčina majetku jejího manžela (stěžovatele). Dne 10. 4. 2008 (doplněno 15. 6. 2009 a 12. 5. 2010) podal stěžovatel žalobu na obnovu řízení, přičemž důvody obnovy spatřoval v tom, že předmětem dědictví měl být spoluvlastnický podíl zůstavitelky ve výši ideální 1/11 pozemku v kat. úz. Havlíčkův Brod, nikoliv pouze ve výši ideální 1/22; odkázal přitom na výpis z katastru nemovitostí. Okresní soud v Havlíčkově Brodě shora uvedeným usnesením ze dne 25. 8.
2010 návrh na obnovu dědického řízení zamítl. Dovodil, že namítané skutečnosti nejsou důvodem pro povolení obnovy řízení. Výpis z katastru nemovitostí v tomto směru neobstojí jako nový důkaz, který nebylo možné provést v původním řízení. O odvolání stěžovatele Krajský soud v Hradci Králové dne 20. 6. 2011 rozhodl tak, že potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok I. usnesení). Ve výroku II. usnesení odvolací soud výrok II. usnesení soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení zrušil. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal stěžovatel dovolání, které bylo pro opožděnost odmítnuto (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.
5. 2013 sp. zn. 21 Cdo 1210/2012).
Stěžovatel odůvodnil svou ústavní stížnost tím, že mu bylo v dědickém řízení odňato právo na odmítnutí dědictví (pozn.: stěžovatel dědictví dne 31. 1. 2008 do protokolu odmítl, ale šlo o neplatný právní úkon s ohledem na probíhající exekuci na jeho majetek - viz usnesení Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 7. 3. 2008). Dále v ústavní stížnosti poukazoval na skutečnosti týkající se průběhu a výsledku samotného dědického řízení. Uvedl opětovně, že v dědictví je nesprávně uváděn pozemek v kat. úz. Havlíčkův Brod o velikosti ideální 1/22 k celku jako součástí společného jmění manželů, ale tento pozemek ve výši ideální 1/11 k celku nepatřil ke dni úmrtí do SJM a předmětem dědictví měla být celá ideální 1/11 pozemku.
Stěžovatel navrhl, aby bylo rozhodnuto tak, že shora označenými rozhodnutími bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Současně navrhl, aby Ústavní soud rozhodl tak, že usnesení Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 7. 3. 2008, 25. 8. 2010 a 31. 3. 2011 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 6. 2011 shora označených jednacích čísel se ruší.
Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocným rozhodnutím a jiným zásahům orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), viz např. usnesení sp. zn. III. ÚS 1595/11 ze dne 18. 7. 2013].
Stěžovatel ústavní stížností napadl usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, tj. ve věci odvolacího soudu. Podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění účinném do 1. 1. 2013, je ústavní stížnost přípustná proti rozhodnutí odvolacího soudu v případě, kdy přípustnost podaného mimořádného opravného prostředku posuzuje orgán k tomu příslušný podle důvodů závisejících na jeho uvážení. Stěžovatel podal dne 11. 10. 2011 dovolání k Nejvyššímu soudu, které bylo pro opožděnost odmítnuto. Podmínka pro uznání přípustnosti ústavní stížnosti tudíž byla splněna.
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že v průběhu dědického řízení s ním nebylo jednáno jako s účastníkem, tj. nebylo mu umožněno dovolávat se svých práv a plnit své povinnosti. V tomto ohledu však Ústavní soud upozorňuje, že předmětem ústavního přezkumu je pouze řízení o žalobě stěžovatele na obnovu řízení. Ústavní soud není povolán k přezkumu řízení o dědictví po zůstavitelce Ing. Škardové, vedeném již dříve u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě sp. zn. 22 D 69/2003.
Tvrzení stěžovatele o nových důkazech, o něž opírá podanou žalobu na obnovu řízení, směřují k vyvozování nových skutkových a právních závěrů. To je však záležitostí výlučně obecných soudů. Ústavní soud tu opětovně připomíná, že není součástí soustavy obecných soudů, a není proto ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Ústavní soud je oprávněn přezkoumávat rozhodnutí pouze do té míry, aby zajistil ochranu základních práv a svobod účastníků a aby bylo rozhodnutí jako celek možno považovat za spravedlivé (viz např. usnesení sp. zn. II. ÚS 1565/13 ze dne 13. 6. 2013).
Obecné soudy ke stěžovatelem předkládaným listinám (výpis z katastru nemovitostí) dovodily, že se nejedná o důkazy, které by nebylo možné provést již v původním řízení, a poukázaly na institut dodatečného projednání dědictví (§ 175x o. s. ř.), který se v typově totožných případech uplatňuje, pokud byl po skončení dědického řízení objeven majetek, který do dědictví zahrnut nebyl. Pro případ, že by stěžovatel měl námitky proti usnesení o potvrzení dědictví (nabytí dědictví jediným dědicem ze zákona - stěžovatelem) jako takovém, jsou mu ze zákona poskytnuty řádné (i mimořádné) opravné prostředky. Jak však vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu, stěžovatel sice opravné prostředky uplatnil, ale neuspěl.
Ústavní soud se nedomnívá, že by v průběhu řízení před obecnými soudy došlo k pochybení, pro něž by byl dán důvod pro poskytnutí ústavněprávní ochrany. Považuje výklad obecných soudů za ústavně konformní, neporušující platné právní předpisy a nezasahující do práva stěžovatele; postupem obecných soudů nedošlo k zásahu do ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny a ostatně ani k zásahu do čl. 6 odst. 1 Úmluvy, podle něhož má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích.
Nelze dovodit, že by v posuzované věci došlo k porušení ústavně zaručených základních práv stěžovatele. Jeho stížnost je nutno označit za zjevně neopodstatněnou podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Z tohoto důvodu byla ústavní stížnost stěžovatele bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné. V Brně dne 2. září 2013
Ivana Janů, v. r. předsedkyně senátu