Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudce Tomáše Langáška a soudce zpravodaje Jana Wintra o ústavní stížnosti obchodní společnosti OYSTER Invest a.s., se sídlem Okružní 71, Pavlov, zastoupené Mgr. Radkou Vajbarovou, advokátkou se sídlem Na Příkopě 1047/17, Praha 1, proti usnesením Nejvyššího soudu č. j. 29 Cdo 1688/2025-206 ze dne 28. 7. 2025, Městského soudu v Praze č. j. 36 Co 551/2025-164 ze dne 6. 2. 2025 a Obvodního soudu pro Prahu 9 č. j. 9 C 221/2023-132 ze dne 22. 11. 2024, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 9 jako účastníků řízení a Ing. Evy Mikulčákové, sídlem Oderská 333, Praha 9, správkyně konkursní podstaty úpadce NAP a.s., jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatelka podala proti vedlejší účastnici žalobu o zaplacení 298 200 000 Kč s příslušenstvím a následně požádala o osvobození od soudního poplatku. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 4. 9. 2023 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 20. 11. 2023 nebylo stěžovatelce osvobození přiznáno. Tato rozhodnutí zrušil Ústavní soud nálezem sp. zn. IV. ÚS 3229/25
ze dne 15. 5. 2024. Obvodní soud v opětovném rozhodování znovu stěžovatelce osvobození od soudního poplatku nepřiznal.
2. Obvodní soud následně řízení zastavil v záhlaví uvedeným usnesením, napadeným ústavní stížností. Obvodní soud především konstatoval, že stěžovatelka nesplnila jednu z podmínek pro osvobození od soudních poplatků - neosvědčila nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by jí mohla vzniknout újma.
3. Městský soud v záhlaví uvedeným usnesením potvrdil usnesení obvodního soudu. Městský soud měl na rozdíl od obvodního soudu za to, že stěžovatelka především neosvědčila, že by bez své viny nemohla soudní poplatek zaplatit. Proto ani nemá být postupováno na základě stěžovatelčiny žádosti o nezastavení řízení z důvodu hrozící újmy; v případě, že stěžovatelka nedoloží, že nemohla poplatek bez svého zavinění zaplatit, soud řízení zastaví a k ničemu dalšímu nepřihlíží.
4. Dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud zamítl v záhlaví označeným usnesením. Zbývající obsah napadených rozhodnutí netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť je účastníkům řízení znám a v podstatných rysech plyne také z níže uvedeného.
5. Stěžovatelka ústavní stížností navrhuje zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro tvrzené porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Namítá zejména, že soudy nezohlednily důvod, proč není schopna nyní soudní poplatek zaplatit. Žalobou, z níž měla soudní poplatek zaplatit, se po vedlejší účastnici domáhala vydání bezdůvodného obohacení, které plyne z nevydání předražku z prodeje její nemovitosti v dražbě. Jelikož nemá jiná aktiva a nevyvíjí nyní podnikatelskou činnost, chtěla soudní poplatek zaplatit právě z částky, která převyšuje její dluhy a kterou jí vedlejší účastnice nevydala.
Svou situaci nijak nezavinila, pouze se domáhá toho, co jí náleží. Stěžovatelce není zřejmé, proč nebylo možné poplatkovou povinnost alespoň odložit. Tvrdí, že insolvenčním soudem již byl její nárok vůči vedlejší účastnici potvrzen, proto stěžovatelka nerozumí tomu, proč - nejde-li o zjevně bezúspěšné hájení práva - soudy nevolí logický postup prominutí či odložení soudního poplatku. Stěžovatelka má za to, že pominutí jejích námitek, a v důsledku striktní dodržení propadné lhůty k zaplacení soudního poplatku, je v jejím případě neústavně tvrdé.
6. Podle § 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu musí být usnesení o odmítnutí návrhu mj. písemně vyhotoveno a stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá.
7. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Nad rámec Ústavní soud uvádí následující.
8. Nejvyšší soud považoval za zásadní mj. to, že stěžovatelka nedoložila své údajně tíživé majetkové poměry. Stejně tak je ústavně souladný samotný závěr městského soudu, podle nějž stěžovatelka neosvědčila, že poplatek nemohla zaplatit bez svého zavinění. Nejvyšší soud podrobně a srozumitelně vysvětlil vztah osvobození od soudního poplatku podle § 138 občanského soudního řádu a podle § 9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích. Stěžovatelka sice odmítá, že by se účelově zbavila majetku, aby se vyhnula možnosti zaplatit soudní poplatek, nicméně podle odůvodnění napadených rozhodnutí stěžovatelka k doložení svých majetkových poměrů na výzvu soudu neposkytla příslušné doklady. Soudy tak ani nemohly postavit najisto, zda stěžovatelce nemůže se zaplacením poplatku vypomoci její mateřská společnost.
9. Přestože se stěžovatelka snaží vzbudit zdání, že soudy ignorují její pohledávku, z níž by mohla zaplatit soudní poplatek, je z napadených rozhodnutí zjevné, že nesplnila základní zákonné předpoklady pro osvobození od soudního poplatku. Pro ústavněprávní posouzení věci je podstatné, že soudy rozhodly na základě dostatečných faktů, věc posoudily podle relevantních ustanovení podústavního práva, své závěry řádně odůvodnily a současně dodržely požadavky nálezu sp. zn. IV. ÚS 3229/25
, jímž Ústavní soud nijak nepředjímal výsledek rozhodnutí soudů o osvobození od soudního poplatku.
10. Ústavní soud neshledal porušení stěžovatelčina práva na soudní ochranu. Proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 8. ledna 2026
Dita Řepková, v. r.
předsedkyně senátu