Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudce Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a soudce Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti JUDr. Ing. Jana Matyse, DiS., advokáta, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 81/2019-50 ze dne 21. 8. 2019 a rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 8 A 84/2015-202 ze dne 18. 2. 2019 takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení § 34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, jimiž mělo dojít zejména k porušení čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
Z napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že Česká inspekce životního prostředí, oblastní inspektorát Praha, vydala dne 9. 7. 2014 rozhodnutí, jímž uložila stěžovateli pokutu ve výši 168 000 Kč za ohrožení životního prostředí v lesích, kterého se měl stěžovatel dopustit tím, že do 31. 12. 2012 nesplnil opatření k nápravě uložené mu rozhodnutím téhož správního orgánu ze dne 22. 2. 2010. Toto opatření k nápravě spočívalo v povinnosti zalesnění holin na lesních pozemcích ve vlastnictví stěžovatele. K odvolání stěžovatele Ministerstvo životního prostředí pouze snížilo výši pokuty na 130 000 Kč. Toto rozhodnutí stěžovatel posléze napadl žalobou, již Městský soud v Praze shora označeným rozsudkem jako nedůvodnou zamítl. Následnou kasační stížnost proti rozhodnutí městského soudu Nejvyšší správní soud v záhlaví citovaným rozsudkem též jako nedůvodnou zamítl.
Proti rozhodnutím správních soudů brojí stěžovatel ústavní stížností, domáhaje se jejich kasace. Stěžovatel namítl, že soudy neprovedly jím navržený důkaz lesním hospodářským plánem, který by závěry kontroly provedené inspekcí mohl vyvrátit. Neprovedení tohoto důkazu soudy patřičně neodůvodnily. Tuto svoji argumentaci stěžovatel v ústavní stížnosti blíže rozvedl. Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele i obsah naříkaných rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Nejvyšší správní soud i Městský soud v Praze se zmíněným důkazním návrhem stěžovatele v napadených rozsudcích zabývaly a dostatečným způsobem se vypořádaly s důvody, které je vedly k rozhodnutí tento důkaz v řízení neprovést. Městský soud konkrétně poukázal na to, že jednak tento plán byl vytvořen až po proběhnuvší kontrole, jednak zjištění inspektorů byla podložena průkaznou a jednoznačnou fotodokumentací, z níž lze i laicky seznat, že stěžovatel uložené povinnosti ke dni provedení kontroly pracovníky inspekce nedostál.
Nejvyšší správní soud k tomu podotkl, že přehlédnout nelze ani to, že předmětný lesní hospodářský plán, který v době kontroly ještě nebyl k dispozici, navíc zachycuje stav lesa k počátku platnosti tohoto plánu, tedy k 1. 1. 2013, ačkoli k vlastní kontrole došlo až dne 11. 7. 2013, takže nelze vyloučit změny, kterých mohly lesní pozemky stěžovatele v tomto mezidobí fakticky doznat. Takové odůvodnění soudů pokládá Ústavní soud za logické a srozumitelné, pročež tvrzení stěžovatele o porušení práva na spravedlivý proces nepřisvědčil.
Ve světle řečeného tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 8. října 2019
David Uhlíř v. r. předseda senátu