Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. V. M., proti postupu Krajského soudu v Plzni v řízení vedeném pod sp. zn. 17 Ca 7/2006, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V návrhu, doručeném Ústavnímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Plzni, stěžovatel požaduje, aby Ústavní soud zasáhl proti postupu téhož krajského soudu v řízení vedeném pod sp. zn. 17 Ca 7/2006, kterým údajně zasahuje do jeho ústavně zaručených základních práv.
Stěžovatel při podání návrhu nebyl a není zastoupen advokátem - viz ustanovení § 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), takže jeho návrh nelze považovat za řádnou ústavní stížnost.
Z mnoha dalších řízení o ústavních stížnostech, jež stěžovatel vedl, je zřejmé, že postup, jímž nerespektuje povinné zastoupení advokátem a formální náležitosti ústavní stížnosti, volí, ačkoli byl již opakovaně poučen, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti (viz např. ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. III. ÚS 375/03
,
nebo
a další). Tyto požadavky kladené na návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem jsou stěžovateli známy již minimálně 4 roky.
Obecně platí, že je na soudu, aby učinil opatření k odstranění vad návrhu. Vyvodit vůči navrhovateli nepříznivé procesní důsledky, mezi něž patří odmítnutí návrhu, lze pak až tehdy, jestliže se uvedený nedostatek odstranit nezdaří.
Ústavní soud zastává názor, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v souvislosti s každým jeho novým návrhem, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Z dříve poskytnutých informací je stěžovateli dostatečně jasné, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než řádným návrhem v zastoupení advokátem. Proto se jeví jako neefektivní a formalistické setrvávat na požadavku dalšího poučování pro konkrétní řízení. Ostatně stejný postup zvolil Ústavní soud i v případě stěžovatele vedeném pod sp. zn. III. ÚS 1075/07
.
V projednávané věci soudce zpravodaj shledal důvody pro přiměřenou aplikaci ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 11. prosince 2007
František Duchoň
soudce Ústavního soudu