Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem v právní věci stěžovatelky Ing. Evy Kabešové, proti rozhodnutí Městského soudu v Praze takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu prostřednictvím emailové schránky stěžovatelky dne 17. 9. 2014, doplněnou dopisem doručeným Ústavnímu soudu dne 6. 10. 2014 stěžovatelka napadla blíže nespecifikovaná rozhodnutí Městského soudu v Praze vedená pod sp. zn. 58 Co 173/2014 s tím, že "minimálně jde o porušení práva na spravedlivý proces". Na závěr dopisu uvedla, že jsou "dva podavatelé" - Ing. Jiří Ondráček a Ing. Eva Kabešová. Ing. Ondráček však ústavní stížnost sám nepodal a ani se k ní žádným způsobem nepřipojil, nepodepsal ji (na rozdíl od stěžovatelky). Proto s ním Ústavní soud jako s účastníkem řízení nemohl jednat.
2. Podaná stížnost nesplňuje požadavky kladené na ni ustanovením § 29, resp. § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), tedy mj. i povinné zastoupení stěžovatelky advokátem. K tomu Ústavní soud z elektronické databáze podání zjistil, že stěžovatelka se v minulosti několikrát na Ústavní soud obracela s ústavní stížností, která tyto podmínky rovněž nesplňovala, přičemž byla opakovaně poučena o náležitostech ústavní stížnosti, včetně povinného zastoupení advokátem.
3. Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4). Podle odst. 2 téhož ustanovení Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka podle předchozího odstavce, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatelky a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo, nebo v řízení o podaném opravném prostředku podle odstavce 1 dochází ke značným průtahům, z nichž stěžovatelce vzniká nebo může vzniknout vážná a neodvratitelná újma.
4. Ze všech stěžovatelkou přiložených rozhodnutí vedených u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 58 Co 173/2014 plyne, že byla vydána po 1. 1. 2013, tedy již za účinnosti zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - mj. i zákon o Ústavním soudu (citován výše). Nadto všechna rozhodnutí obsahují poučení, že proti nim je dovolání přípustné. Z podání stěžovatelky však neplyne, že by mimořádného opravného prostředku využila. V případě stěžovatelky není možné hovořit ani o případné výjimce podle § 75 odst. 2 písm. a) či b) zákona o Ústavním soudu.
5. S ohledem na subsidiaritu ústavní stížnosti, zde spočívající v nevyčerpání mimořádného opravného prostředku (dovolání), dospěl Ústavní soud v této konkrétní věci k závěru, že o ní není oprávněn rozhodnout jinak, než ji pro nepřípustnost odmítnout [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 14. října 2014
Ludvík David, v. r. soudce zpravodaj