Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Veroniky Křesťanové (soudkyně zpravodajky a soudců Jaromíra Jirsy a Tomáše Langáška o ústavní stížnosti stěžovatele D. K., zastoupeného JUDr. Richardem Pustějovským, advokátem, sídlem Matiční 730/3, Ostrava, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 14 Co 367/2023-1003 ze dne 10. července 2024 a rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně č. j. 34 Nc 4/2021-895, 34 P a Nc 37/2021 ze dne 20. července 2023 ve znění opravného usnesení č. j. 34 Nc 4/2021-906 ze dne 18. srpna 2023, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Novém Jičíně, jako účastníků řízení, a J. F. a nezletilých D. K., D. K. a N. K., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatel se domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí; tvrdí, že jimi soudy porušily jeho základní práva zaručená v čl. 10 odst. 2, čl. 11 odst. 1, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Stěžovatel (otec) a první vedlejší účastnice (matka) ukončili společné soužití v říjnu 2020. Matka o dva měsíce později podala návrh na úpravu poměrů k nezletilým vedlejším účastníkům (děti). Okresní soud v Novém Jičíně (okresní soud) rozsudkem č. j. 34 Nc 4/2021-27 ze dne 24. února 2022 (rozsudek z roku 2022) svěřil děti do péče matky a otci stanovil od 10. října 2020 výživné. Krajský soud v Ostravě (krajský soud) rozsudkem č. j. 14 Co 133/2022-436 ze dne 18. října 2022 (právní moc 5. prosince 2022) tento rozsudek změnil tak, že děti svěřil do střídavé péče rodičů a ve výrocích o výživném a nákladovém výroku rozsudek okresního soudu zrušil a vrátil k dalšímu řízení. Shledal za nutné, aby okresní soud otce vyzval k upřesnění majetkových poměrů ohledně kapitálových a finančních investic, úspor a volných finančních prostředků.
3. Okresní soud následně napadeným rozsudkem určil otci povinnost platit od 5. prosince 2022 měsíčně výživné pro D. ve výši 12 000 Kč, pro D. ve výši 10 500 Kč a pro N. ve výši 10 500 Kč (výroky I, II a III). Matce stanovil od téhož data povinnost platit měsíčně výživné pro D. ve výši 1 500 Kč, pro D. ve výši 1 000 Kč a pro N. ve výši 1 000 Kč (výroky IV, V a VI). Vyčíslil nedoplatek na výživném pro každé z dětí od 5. prosince 2022 do 31. července 2023 otci (výrok VII) a matce (výrok VIII). Dále stanovil splatnost výživného dospělého do konce měsíce, v němž rozsudek nabyde právní moci (výroky IX a X). Otci vyčíslil nedoplatek na výživném od 10. října 2020 do 4. prosince 2022 pro D. 254 797 Kč, pro D. 263 410 Kč a pro N. 248 960 Kč (výrok XI ve znění opravného usnesení). Rozhodl o nákladech řízení (výrok XII).
4. Okresní soud provedl rozsáhlé dokazování k výdělkovým a majetkovým poměrům obou rodičů a k potřebám dětí. Zohlednil, že od konce společného soužití rodičů v říjnu 2020 do uzavření dohody rodičů na konci května 2021 o děti pečovala primárně matka a otec měl s dětmi krátký víkendový styk, poté se otec s dětmi stýkal až do počátku prosince 2022 každý druhý víkend od pátku do neděle a jeden den v týdnu. Soud dospěl k závěru, že příjem otce činil za rok 2021 a 2022 cca 200 000 Kč měsíčně, přičemž příjmy otce oproti předchozím letům považoval za účelově snížené. Navíc otec zakoupil během tohoto období nemovité věci a dva automobily. U matky přihlédl ke vzniku další vyživovací povinnosti od ledna 2021, u D. a N. k nástupu do dalšího stupně vzdělávání od září 2022.
5. Krajský soud napadeným rozsudkem rozsudek okresního soudu potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II). Krajský soud v plném rozsahu převzal skutková zjištění okresního soudu a konstatoval, že okresní soud vyvodil přiléhavé právní závěry. Při hodnocení příjmových poměrů otce na rozdíl od okresního soudu shledal, že v úhrnu příjem otce činí kolem 120 000 Kč čistého měsíčně, na druhou stranu složení a hodnota jeho jmění a obchodních podílů mu umocňují nadstandardní životní úroveň.
Doplnil, že majetkové poměry rodičů neodůvodňují ve spojení s okolnostmi věci (nákladné koníčky dětí, soukromá škola), aby bylo standardní místo plnění k rukám rodičů nahrazeno plněním výživného na účet dětí ke tvorbě úspor a poukazování celého výživného na stavební spoření, jak navrhoval otec. Podle možností jim dobrovolně rodiče mohou sami vhodně spořit. Chybějící výroky o výši vyživovací povinnosti otce za dobu od 10. října 2020 do 4. prosince 2022 nepovažoval vzhledem k dostatečnému odůvodnění částek pro výpočet dluhu za závažný procesní nedostatek.
6. Argumentaci v ústavní stížnosti lze shrnout následovně: Otec žádá o revizi postupu obecných soudů při stanovení přiměřené výše vyživovací povinnosti. Namítá, že okresní soud nezohlednil všechna kritéria při stanovení výživného (individuální potřeby dětí, obecnou životní úroveň ve společnosti, přiměřenou míru úspor k hypotetickým nákladům studia a pořízení bydlení) v souladu s čl. 3 odst. 1 a čl. 27 Úmluvy o právech dítěte a stanovená vyživovací povinnost je v extrémním nesouladu s jeho životní úrovní.
Krajský soud se poté nevypořádal s námitkami otce a ani nevymezil nejlepší zájem dětí při volbě způsobu stanovení přiměřeného výživného a nedoplatku na výživném (1 863 844 Kč) za roky 2020 až 2022 v rozporu s fakticky vykonávanou střídavou péčí dle dohody rodičů z května 2021. Má proto za to, že napadená rozhodnutí překračují smysl a účel zákonných ustanovení o výživném a zasahují do jeho majetkové sféry. Nadto považuje za vyloučené, že by uvedenou částku zkonzumovaly pouze jeho děti. Dále otec tvrdí, že při stanovení výživného obecné soudy nezohlednily platbu stavebního spoření ve prospěch dětí jako úhradu jejich budoucích potřeb a zaopatření a v jejich nejlepším zájmu.
Ač v rozsudku z roku 2022 okresní soud platbu spoření zohlednil, v napadených rozsudcích změnu v postoji obecné soudy neodůvodnily a nebraly zřetel na výchovné metody otce. Doplňuje, že dítě by nemělo těžit z vysoké životní úrovně svého rodiče bezmezně a samozřejmě, jelikož vysoké příjmy rodiče neznamenají i vedení nákladného způsobu života. Přeje si proto při výchově dětí, aby měly běžnou životní úroveň, a učit je hospodaření a hodnotě peněz.
7. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Ústavní stížnost byla podána oprávněnou osobou [§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]; je včasná a není nepřípustná podle § 75 odst. 1 téhož zákona; stěžovatel je řádně zastoupen advokátem.
8. Ústavní stížnost je návrhem zjevně neopodstatněným.
9. Ústavní soud zastává zdrženlivý postoj k přezkumu rozhodování ve věcech týkajících se úpravy vyživovací povinnosti. Ústavnímu soudu nepřísluší činit závěry o tom, jak vysoké má být výživné, ani hodnotit dříve v řízení použité argumenty; jeho úkolem je pouze posoudit, zda soudy svými rozhodnutími nevybočily z mezí ústavnosti. Je přitom nutno vzít v úvahu, že jsou to právě obecné soudy, které mají ke všem účastníkům řízení nejblíže, provádějí a hodnotí důkazy, komunikují s účastníky a dalšími osobami relevantními pro řízení, z čehož si vytvářejí racionální úsudek a vynášejí tak skutková zjištění z bezprostřední blízkosti jádra řešené věci.
Do jejich rozhodování Ústavní soud zasahuje toliko při extrémním vykročení z pravidel řádně vedeného soudního řízení. Kupříkladu tím, že by excesivním způsobem nerespektovaly již samotná ustanovení podústavního práva, přičemž nerespektování obsahu a smyslu příslušných zákonných ustanovení znamená přesah do ústavní roviny i proto, že příslušnou podústavní úpravou je právě ústavní úprava realizována a konkretizována [srov. nálezy sp. zn. III. ÚS 1206/09
ze dne 23. února 2010 (N 32/56 SbNU 363) a sp. zn. I. ÚS 266/10
ze dne 18. srpna 2010 (N 165/58 SbNU 421)].
10. Ústavní soud dospěl k závěru, že napadená rozhodnutí z mezí ústavnosti nevybočila. Otec ve své ústavní stížnosti neuvádí žádnou kvalifikovanou ústavněprávní argumentaci, nýbrž pouze rozporuje výši nedoplatku na výživném a skutečnost, že platebním místem není dlouhodobý finanční produkt (stavební spoření).
11. Otci lze přisvědčit, že zřízení finančních produktů dětem může sledovat jejich nejlepší zájem. Na druhou stranu výživné má - jak vhodně upozornil krajský soud - primárně spotřební charakter a je v zájmu dětí nejprve uspokojit aktuální potřeby před dlouhodobým cílem budoucích úspor nebo budoucího přilepšení. Otec se naopak mýlí, že by okresní soud jeho platby na stavební spoření každého z dětí nezohlednil, neboť ve výpočtu dluhu na výživném tyto platby soud započítal (bod 51 rozsudku). Ústavní soud připomíná, že ponechává na zvážení obecnému soudu, jakým způsobem rozdělí výši výživného na spotřební a spořící složku (srov. usnesení sp. zn. I. ÚS 2311/22
ze dne 29. září 2022 nebo
sp. zn. IV. ÚS 2144/19
ze dne 22. října 2019). Nevtělily-li obecné soudy rozvržení plateb na spoření a k rukám matky do výroku výše výživného od prosince 2022, tak jde jednak o projev nezávislého soudního rozhodování v mezích zákona, nikoli exces, který by měl Ústavní soud napravovat, a jednak je třeba vzít v potaz, že oproti rozsudku z roku 2022 byly děti svěřeny do střídavé péče, u níž je částka výživného placená k rukám matky vzhledem k větší osobní péči otce pochopitelně nižší a nikoli nadprůměrná. Naopak by otcem navrhované řešení - úhrada celého výživného na spoření - zamezilo tomu, k čemu výživné primárně slouží, s čímž se krajský soud v odůvodnění rozhodnutí srozumitelně a podrobně s ohledem na zjištěný skutkový stav vypořádal (bod 24 rozsudku).
Rozporuje-li otec nedoplatek na výživném vzhledem k dohodě rodičů o péči a nedostatečné posouzení hledisek majících vliv na výši výživného, ani tato námitka není namístě. Okresní soud podrobně zjišťoval individuální odůvodněné potřeby každého z dětí (bod 50 rozsudku), oba soudy pak při výpočtu výše výživného rozsah péče (poměr dnů péče v měsíci) za jednotlivá období zohlednily, přihlédly i k dalším vyživovacím povinnostem matky a své úvahy přesvědčivě a logicky odůvodnily (bod 65). Ústavní soud proto nespatřuje důvod pro zrušení napadených rozhodnutí.
12. Ústavní soud ze shora uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, a to jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu]; žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele neshledal.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně 27. listopadu 2024
Veronika Křesťanová v. r.
předsedkyně senátu