Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška (soudce zpravodaj), soudkyně Dity Řepkové a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti RNDr. Zdeňka Šafránka, zastoupeného JUDr. Jaroslavou Moravcovou, advokátkou, sídlem Pardubice-Semtín, budova P 9, 81, Rybitví, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. srpna 2025 č. j. 3 As 241/2024-40, rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 16. října 2024 č. j. 52 A 31/2024-72, rozhodnutí Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Pardubicích č. j. ZKI PA-O-017/00592/2024-03 a rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, katastrálního pracoviště Pardubice, č. j. OR-17/2024-606-11, za účasti Nejvyššího správního soudu, Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích, Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Pardubicích a Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště Pardubice, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Základem posuzovaného případu bylo podání, kterým se stěžovatel u katastrálního úřadu domáhal obnovení zápisu zástavního práva za specifikovanou pohledávkou k určeným nemovitostem. Tvrdil, že zápis zástavního práva byl vymazán z katastru nemovitostí bez pravomocného rozhodnutí o povolení vkladu, bez jakéhokoliv vkladového řízení a bez vědomí zástavních věřitelů, resp. dědiců. Katastrální úřad posoudil dané podání jako návrh na opravu chyby v katastrálním operátu, ale stěžovatelovu návrhu nevyhověl. Odvolací správní orgán následně zamítl stěžovatelovo odvolání. Úspěšný stěžovatel nebyl ani před správními soudy. Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích jeho žalobu zamítl. Nejvyšší správní soud následně zamítl stěžovatelovu kasační stížnost.
2. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá porušení svých ústavně zaručených práv podle čl. 1, čl. 11 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Porušení práv spatřuje v tom, že správní soudy odmítly posoudit jeho podání podle skutečného obsahu a neprovedly žádný z navržených důkazů, popřely pravomocné usnesení okresního soudu o zdědění majetku pěti milionů Kč zajištěného zástavním právem, postupovaly svévolně a v rozporu s principy právního státu.
3. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
4. Ústavní soud připomíná, že je soudním orgánem ochrany ústavnosti a k zásahu do rozhodovací činnosti obecných soudů přistupuje pouze v případě porušení základních práv jednotlivce (čl. 83, čl. 87 odst. 1 a čl. 91 odst. 1 Ústavy České republiky). Ústavní soud není další soudní instancí a porušení jiné než ústavní normy nezakládá pravomoc k jeho kasačnímu zásahu.
5. V rámci stručného odůvodnění (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu) Ústavní soud poznamenává, že obsah ústavní stížnosti představuje polemiku se závěry správních soudů a opakování námitek již uplatněných a řádně vypořádaných správními soudy. Ústavní soud dospěl k závěru, že stěžovatelova argumentace postrádá ústavněprávní rozměr. Správní soudy stěžovateli srozumitelným, logickým a ústavním požadavkům vyhovujícím způsobem vysvětlily, že katastrální úřad posoudil stěžovatelovo podání správně. K výmazu sporného zástavního práva totiž došlo na základě tehdy účinných právních předpisů formou záznamu, a to na základě rozsudků civilních soudů, jejichž správnost však nemohou ani správní orgány ani správní soudy zkoumat. Takový závěr, na němž Ústavní soud neshledává nic protiústavního, pak předurčil irelevanci stěžovatelových důkazních návrhů.
6. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, neboť nezjistil porušení základních práv stěžovatele.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 10. prosince 2025
Tomáš Langášek v. r.
předseda senátu