Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Ronovskou o ústavní stížnosti stěžovatele M. Š., zastoupeného JUDr. Michalem Říhou, advokátem se sídlem Londýnská 608/52, Praha 2, proti postupu Policie České republiky, Obvodní ředitelství policie Praha II v řízení č. j. KRPA-34362-2669/TČ-2018-001292 a postupu Městského státního zastupitelství v Praze v řízení sp. zn. 1 KZV 73/2021, za účasti Policie České republiky, Obvodní ředitelství policie Praha II a Městského státního zastupitelství v Praze, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá konstatování toho, že postupem Policie České republiky, Obvodní ředitelství policie Praha II (dále jen "policejní orgán"), a Městského státního zastupitelství v Praze došlo k porušení jeho základních práv. Konkrétně za porušené označuje právo na projednání věci bez zbytečných průtahů zakotvené v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Současně stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud uložil policejnímu orgánu, aby nepokračoval dále v průtazích v řízení ve věci vedené pod č. j. KRPA-34362-2669/TČ-2018-001292 a shodně tak městskému státnímu zastupitelství, aby nepokračovalo v průtazích v řízení ve věci sp. zn. 1 KZV 73/2021.
2. Jak vyplývá z ústavní stížnosti a přiložených dokumentů, proti stěžovateli je policejním orgánem pod č. j. KRPA-34362-2669/TČ-2018-001292 vedeno trestní řízení pro podezření ze spáchání trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 2 alinea první, odst. 5 písm. c) trestního zákoníku, dále pro podezření ze spáchání trestných činů ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle § 156 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku, výroba a jiné nakládání s látkami s hormonálním účinkem podle § 288 odst. 1, odst. 4 písm. b), písm. c) trestního zákoníku a pro podezření ze spáchání trestného činu účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 alinea první, odst. 2 trestního zákoníku.
3. Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí, že jeho trestní stíhání trvá nepřiměřeně dlouho, což vyvozuje z aplikace čtyř kritérií ustálených judikaturou Ústavního soudu a z judikatury Evropského soudu pro lidská práva. Konstatuje, že délka trestního stíhání již přesáhla 6 let. Uvádí, že se z důvodů tvrzených průtahů v řízení obracel již na dozorující státní zastupitelství, jakož i jemu nadřízené dohledové státní zastupitelství. K tomu dokládá svou žádost o výkon dohledu nad činností státní zástupkyně městského státního zastupitelství ve věci sp. zn. 1 KZV 73/2021 ze dne 13.
9. 2022 a její urgenci ze dne 20. 2. 2023 i reakce státních zastupitelství na jeho podání. Odkazuje na vyrozumění Vrchního státního zastupitelství v Praze č. j. 1 VZT 483/2022-32 ze dne 30. 11. 2022, vyrozumění vrchního státního zastupitelství č. j. 1 VZT 483/2022-11 ze dne 19. 10. 2022 a vyrozumění městského státního zastupitelství č. j. 1 KZV 73/2021-541 ze dne 1. 3. 2023. Dále k ústavní stížnosti přiložil žádost o zrušení zajištění ze dne 23. 3. 2022, na tuto žádost odpovídající reakci městského státního zastupitelství ze dne 14.
4. 2022 a záznam o prostudování spisu ve věci č. j. KRPA-34362-2669/TČ-2018-001292 ze dne 27. 1. 2025, podle kterého byl uvedeného dne stěžovateli a jeho obhájci předložen k prostudování trestní spis.
4. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny náležitosti předpokládané zákonem o Ústavním soudu a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené tímto zákonem.
5. Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti jako prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod je její subsidiarita a jí korespondující princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Princip subsidiarity se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech dostupných procesních prostředků k ochraně práv stěžovatele (§ 75 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu) a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud přistoupil k zásahu na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až tehdy, když už příslušné orgány veřejné moci nejsou schopny neústavní stav napravit.
6. Ústavní soud musí respektovat daný systém prostředků ochrany práva a nemůže "předbíhat" s poskytnutím ochrany před ostatními orgány veřejné moci, které jsou k tomu oprávněny.
7. Ústavní soud připomíná, že průtahy v řízení před obecnými soudy i jinými státními orgány lze z pohledu zákona o Ústavním soudu kvalifikovat jako jiný zásah orgánu veřejné moci. Obviněný se v případě, že má za to, že v jeho věci vznikají průtahy, může obrátit na dozorující státní zastupitelství (v přípravném řízení podle § 157a trestního řádu), jakož i jemu nadřízené dohledové státní zastupitelství (§ 12d zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství). Stěžovatel v ústavní stížnosti ani netvrdí, že by v posledních dvou letech využil tyto prostředky, které mu právní řád k ochraně jeho práv poskytuje.
Stěžovatel tyto prostředky využil v době, kdy trestní řízení trvalo tři roky (viz výše v bodě 3). Městské státní zastupitelství přitom ve vyrozumění č. j. 1 KZV 73/2021-541 ze dne 1. 3. 2023 (časově poslední vyrozumění přiložené k ústavní stížnosti) podrobně rozebírá, jaké skutečnosti měly vliv na dosavadní délku řízení (do roku 2023), přičemž uvádí složitost věci, množství zajištěné výpočetní techniky (včetně nutnosti prolomení hesel umožněné až díky novým technologiím), mezinárodní prvek v řízení a úkony ve vztahu k cizině.
Pokud má stěžovatel nyní po dalších třech letech trestního řízení za to, že délka neodpovídá uvedeným faktorům, bylo na stěžovateli před podáním ústavní stížnosti právě tyto procesní prostředky vyčerpat a Ústavnímu soudu jejich uplatnění doložit.
8. Pro úplnost lze doplnit, že v dané věci nejsou splněny podmínky pro výjimečnou aplikaci § 75 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu. Zákon o Ústavním soudu v § 75 odst. 2 stanoví, že Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva stanoví, pokud "v řízení o podaném opravném prostředku dochází ke značným průtahům, z nichž stěžovateli vzniká nebo může vzniknout vážná a neodvratitelná újma". V této věci však stěžovatel ani netvrdí, že by takový opravný prostředek podal.
9. Ústavní soud se tedy věcně nezabýval ústavností postupu policejního orgánu a městského státního zastupitelství, neboť k tomu za této situace není oprávněn, a stížnost odmítl z procesních důvodů jako nepřípustnou. Jak však bylo výše naznačeno, stěžovateli nic nebrání podat ústavní stížnost po vyčerpání všech prostředků k ochraně svých práv.
10. Ústavní soud s ohledem na výše uvedené ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 24. října 2025
Kateřina Ronovská v. r. soudkyně zpravodajka