Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Ivanou Janů, ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. F., zastoupeného JUDr. Radkem Ondrušem, advokátem, se sídlem Těsnohlídkova 9, 613 00 Brno, proti jinému zásahu orgánu veřejné moci spočívajícímu v postupu Okresního soudu v Jihlavě ve věci sp. zn. 11 Nt 692/2011, za účasti Okresního soudu v Jihlavě jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel uvádí, že okresní soud své usnesení odůvodnil tak, že hrozí nebezpečí, že stěžovatel bude v trestné činnosti pokračovat, neboť při domovní prohlídce u něj byl nalezen samopal Skorpion a granáty. Jak však ve svých žádostech o propuštění z vazby opakovaně uvedl, soud došel k mylnému závěru o charakteru zbraní a výbušnin nalezených při domovní prohlídce na základě chybného protokolu z této prohlídky, jehož sepisu se účastnily osoby, které se ve zbraních a střelivu vůbec nevyznaly. Zbraň, která byla v protokolu chybně označena jako "samopal Škopion", je ve skutečnosti samonabíjecí pistole Scarabeus firmy PPK Holice, kterou vlastnil na základě platného zbrojního oprávnění. Tuto skutečnost následně prokázaly odborná vyjádření, i když uvedené bylo možno i bez nich ověřit z označení zbraně, jejího čísla a průkazu zbraně. Údajnými granáty pak byly nefunkční školní granáty bez jakékoliv náplně prodávané prakticky ve všech army shopech, které má jako dekoraci v kanceláři mimo jiné i mnoho policistů. Pokud by se ve věci konalo vazební zasedání, tyto skutečnosti by soudu vysvětlil.
Z uvedených důvodů je stěžovatel přesvědčen, že okresní soud porušil základní právo stěžovatele garantované čl. 8 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 5 odst. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Navrhuje, aby (I.) Ústavní soud konstatoval, že okresní soud porušil základní práva stěžovatele podle čl. 2 odst. 2 Listiny ve spojení s čl. 8 odst. 2, čl. 11 odst. 1 a 4 a čl. 12 Listiny tím, že dne 4. ledna 2012 zamítl stížnost stěžovatele proti rozhodnutí státního zástupce o ponechání ve vazbě, aniž by nařídil vazební zasedání ke stížnosti obviněného F. proti rozhodnutí o ponechání ve vazbě. Dále navrhuje (II.), aby Ústavní soud okresnímu soudu uložil nepokračovat v uvedeném porušování základních práv a svobod stěžovatele a obnovit stav před porušením.
Ústavní soud, předtím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího věcného projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") Ústavní soud rozhoduje o ústavních stížnostech proti pravomocným rozhodnutím a jiným zásahům orgánů veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod, přičemž blížeji tuto Ústavou zakotvenou pravomoc Ústavního soudu rozvádí zákon o Ústavním soudu. Pokud jde o způsoby, jakými je oprávněn ingerovat do činnosti orgánů veřejné moci, nutno odkázat na § 82 odst. 3 zákona o Ústavním soudu. Může se jednat buďto o zrušení rozhodnutí orgánu veřejné moci, nebo o vyslovení zákazu orgánu veřejné moci pokračovat v porušování základního práva a svobody a příkazu obnovit stav před porušením takovéhoto práva, pokud je to možné.
V projednávané věci stěžovatelovy námitky směřují proti rozhodnutí orgánu veřejné moci. Jeho zrušení však není v ústavní stížnosti navrhováno. Stěžovatel tedy požaduje, aby Ústavní soud akademickým výrokem bez jakékoliv právní funkce provedl dodatečnou kritiku postupu orgánu veřejné moci. K tomu však Ústavní soud oprávněn není (srovnej usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 235/05
in http://nalus.usoud.cz). Z žádného ustanovení citovaného zákona a především ústavního pořádku nelze dovodit, že by Ústavní soud byl povolán ke konstatačním akademickým výrokům.
Na tomto závěru nic nemění ani druhá část stěžovatelova petitu, ve které žádá, aby Ústavní soud okresnímu soudu uložil nepokračovat v uvedeném porušování jeho základních práv a svobod a obnovit stav před tímto porušením. Dle § 82 odst. 3 písm. b) zákona o Ústavním soudu totiž Ústavní soud může zakázat příslušnému státnímu orgánu, aby v porušování práva a svobody pokračoval, a přikázat mu, aby, pokud je to možné, obnovil stav před porušením, toliko tehdy, jestliže porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody spočívalo v jiném zásahu orgánu veřejné moci, než je rozhodnutí. V daném případě však uplatněné námitky zjevně směřují proti zcela konkrétnímu rozhodnutí a nikoliv nějakému jinému zásahu orgánu veřejné moci. I v této části je tedy stěžovatelův petit nereflektovatelný (obdobně viz usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3572/10
in http://nalus.usoud.cz).
Stěžovatel se ústavní stížností snaží domoci toho, aby okresní soud zrušil usnesení okresního státního zastupitelství. Toho však nemůže dosáhnout za situace, kdy výsledek přezkumu okresního soudu má na straně jedné charakter rozhodnutí, avšak stěžovatel na straně druhé zrušení tohoto rozhodnutí nežádá, a to tedy nemůže být Ústavním soudem vůbec přezkoumáno. Je s podivem, že právní zástupce stěžovatele si není vědom zásady, že přesná formulace petitu je základem úspěšnosti jakéhokoliv návrhu, nejen ústavní stížnosti.
Vzhledem k tomu Ústavní soud ústavní stížnost, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením odmítl podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavní soudu jako návrh, k jehož projednání není příslušný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 20. února 2012
Ivana Janů
soudce zpravodaj