Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Vladimíra Sládečka a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatele Petra Tajčmana, zastoupeného JUDr. Jindřichem Rajchlem, advokátem se sídlem v Praze 7, Povltavská 829/36a, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 29 UL 13/2022-16 ze dne 22. 8. 2022, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí, neboť je přesvědčen, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva zaručená v čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") zamítl ústavní stížností napadeným usnesením návrh, kterým se stěžovatel domáhal, aby městský soud podle § 174a zákona o soudech a soudcích určil Obvodnímu soudu pro Prahu 3 (dále jen "obvodní soud") lhůtu k vydání rozhodnutí. Podle stěžovatele měl obvodní soud rozhodnout o jeho návrhu ze dne 20. 7. 2012 na zastavení exekuce nařízené usnesením č. j. 36 EXE 11956/2012-18 ze dne 19. 4. 2012. Městský soud dospěl v napadeném rozhodnutí k závěru, že obvodní soud o předmětném návrhu ze dne 20. 7. 2012 již rozhodl usnesením č. j. 36 EXE 11956/2012-242 ze dne 30. 11. 2020 tak, že řízení o návrhu zastavil z důvodu neodstranitelného nedostatku podmínek řízení.
3. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že o jeho návrhu ze dne 20. 7. 2012 na zastavení exekuce dosud nebylo rozhodnuto. Tuto skutečnost podle stěžovatele potvrdil obvodní soud, který v bodě 4 již citovaného usnesení č. j. 36 EXE 11956/2012-242 vysloveně uvedl, že "[v]zhledem k tehdejší procesní situaci v řízení, bylo rozhodnutí o tomto návrhu soudem opomenuto". Stěžovatel uvádí, že o jeho návrhu mělo být rozhodnuto již v roce 2012 a nestalo-li se tak, bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces; městský soud měl proto stěžovateli vyhovět.
4. Ústavní stížnost byla podána oprávněnou osobou, neboť stěžovatel byl účastníkem v řízení u městského soudu [§ 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")]. Ústavní stížnost je včasná (§ 72 odst. 3 téhož zákona) a není nepřípustná podle § 75 odst. 1 téhož zákona, protože stěžovatel vyčerpal procesní prostředky, které mu zákon o soudech a soudcích k ochraně jeho práva poskytuje; stěžovatel je řádně zastoupen advokátem (§ 30 odst. 1 téhož zákona) a Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný.
5. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněným návrhem ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, považuje ji Ústavní soud zpravidla za zjevně neopodstatněnou, jestliže napadené rozhodnutí není vzhledem ke své povaze, namítaným vadám svým či vadám řízení, které jeho vydání předcházelo, způsobilé porušit základní práva a svobody stěžovatele, tj. když ústavní stížnost postrádá ústavněprávní dimenzi. Tak tomu v případě stěžovatele je.
6. Ústavní soud dospěl k závěru, že městský soud stěžovateli ústavně konformním způsobem vysvětlil, že obvodní soud o jeho návrhu na zastavení exekuce již rozhodl usnesením č. j. 36 EXE 11956/2012-242. V tomto rozhodnutí obvodní soud skutečně uvedl, že z důvodu procesní situace byl původní návrh stěžovatele opomenut, nicméně zároveň vysvětlil, proč byl návrh stěžovatele nedůvodný. Jako klíčovou posoudil obvodní soud skutečnost, že předmětná exekuce již byla zastavena k návrhu oprávněné, a to usnesením soudního exekutora č. j. 063 EX 990/12-226 ze dne 9. 7. 2019. Jelikož o návrhu na zastavení exekuce již bylo rozhodnuto, byla dána překážka věci pravomocně rozhodnuté, která je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, a proto bylo třeba řízení o návrhu stěžovatele zastavit.
7. Stěžovatel v ústavní stížnosti právě uvedené důvody zastavení řízení o jeho návrhu zcela pomíjí a obecně popírá, že o jeho návrhu bylo rozhodnuto. Jak ovšem vyplývá z usnesení č. j. 36 EXE 11956/2012-242, takový názor stěžovatele je zjevně neudržitelný a v tomto smyslu nelze napadenému usnesení městského soudu nic vytknout. Námitka stěžovatele, že o jeho návrhu mělo být rozhodnuto již v roce 2012, žádným způsobem nerozporuje posouzení důvodnosti jeho návrhu na určení lhůty k rozhodnutí, které však bylo předmětem řízení u městského soudu.
8. Protože Ústavní soud nezjistil, že by napadeným rozhodnutím byla porušena ústavní práva stěžovatele, ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 22. listopadu 2022
Jaromír Jirsa v. r. předseda senátu