Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy, soudce zpravodaje, a soudců Tomáše Lichovníka a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatele RNDr. Jána Poláka, zastoupeného Mgr. Martinem Moskalem, advokátem se sídlem v Praze 1, Skořepka 1058/8, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 10 As 423/2019-82 ze dne 21. 9. 2021, rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 48 A 112/2017-74 ze dne 21. 11. 2019 a rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje č. j. 079728/2017/KUSK ze dne 15. 6. 2017, za účasti Nejvyššího správního soudu, Krajského soudu v Praze a Krajského úřadu Středočeského kraje, se sídlem v Praze 5, Zborovská 81/11, jako účastníků řízení, a MUDr. Margity Polákové, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Městský úřad Klecany nařídil rozhodnutím ze dne 1. 3. 2017 odstranění tam specifikované stavby nacházející se na pozemku parc. č. X v kat. území Přemyšlení, jejímiž vlastníky jsou stěžovatel a vedlejší účastnice. Proti tomuto rozhodnutí podali stěžovatel a vedlejší účastnice odvolání, které Krajský úřad Středočeského kraje (dále jen "krajský úřad") napadeným rozhodnutím odmítl pro opožděnost. Stěžovatel a vedlejší účastnice napadli rozhodnutí krajského úřadu žalobou, jíž Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem zamítl jako nedůvodnou.
Proti rozsudku krajského soudu brojili stěžovatel a vedlejší účastnice v řízení o kasační stížnosti, které bylo pro nezaplacení soudních poplatků nejprve zastaveno usnesením Nejvyššího správního soudu (dále jen "NSS") č. j. 10 As 423/2019-25 ze dne 6. 2. 2020. Ústavní soud nálezem sp. zn. III. ÚS 1136/20 ze dne 2. 6. 2020 (všechna rozhodnutí jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz) usnesení NSS o zastavení řízení ve vztahu ke stěžovateli zrušil; ve vztahu k vedlejší účastnici bylo řízení zastaveno v souladu se zákonem.
Následně NSS zamítl kasační stížnost stěžovatele napadeným rozsudkem jako nedůvodnou.
2. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatel jako osoba oprávněná a řádně zastoupená advokátem [k podmínkám řízení viz § 30 odst. 1, § 72 odst. 3 a § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], domáhá zrušení napadených rozhodnutí, neboť je přesvědčen, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 14 odst. 1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.
3. Podle stěžovatele NSS nesprávně aplikoval zákonná ustanovení upravující podmínky pro vznik tzv. fikce doručení správního rozhodnutí; ignoroval totiž skutečnost, že zákon pro její vznik nepožaduje pouze splnění podmínek řádného poučení a nevyzvednutí písemnosti ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla písemnost k vyzvednutí připravena (§ 23 odst. 5 a § 24 odst. 1 správního řádu), ale také splnění podmínky, že účastník bude k vyzvednutí písemnosti řádně vyzván, a to ve stejné lhůtě 10 dnů (§ 23 odst. 4 správního řádu).
V nyní projednávané věci je nesporné, že výzva stěžovateli k vyzvednutí zásilky byla ve zjevném rozporu s § 23 odst. 4 správního řádu, neboť byl poučen, že písemnost si má vyzvednout ve lhůtě 15, nikoli 10 dnů. Již z toho důvodu fikce doručení nemohla nastat a je nerozhodné, že stěžovatel v řízení o kasační stížnosti neprokázal, že výzva k vyzvednutí zásilky zároveň neobsahovala i poučení o možnosti vzniku fikce doručení ve smyslu § 24 odst. 1 správního řádu. Vyzvedl-li si stěžovatel rozhodnutí o odstranění stavby dne 20.
3. 2017, bylo tímto dnem doručeno, a odvolání proti němu podané 3. 4. 2017 (tj. čtrnáctý den po doručení) bylo proto včasné.
4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
5. Ústavní soud zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci, neboť je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ústavnosti. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení nebyly dotčeny ústavně chráněné práva a svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.
6. Argumentace stěžovatele představuje polemiku se závěry správních soudů (především NSS) a opakování námitek již uplatněných v předchozích řízeních. Ústavní soud přitom považuje způsob, jakým se správní soudy vypořádaly s jeho námitkami, za ústavně konformní, neboť řádně a přesvědčivě vysvětlily, že pro posouzení okamžiku, kdy nastává fikce doručení písemnosti, je významná pouze zákonem stanovená desetidenní lhůta, kterou je třeba odlišovat od doby, během níž provozovatel poštovních služeb písemnost skutečně uloží a umožní její vyzvednutí - tj. v nyní projednávané věci 15 dnů (viz body 11 až 13 rozsudku NSS a tam citovanou judikaturu).
Dále se zabývaly otázkou, zda byl stěžovatel řádně poučen o právních důsledcích nevyzvednutí písemnosti. Z dokladu o doručení rozhodnutí o odstranění stavby zjistily, že tato písemnost byla adresována stěžovateli, že dne 3. 3. 2017 byla zásilka uložena (připravena) k vyzvednutí z důvodu nezastižení adresáta a že mu byla zanechána výzva k vyzvednutí zásilky s poučením o následcích jejího nevyzvednutí. Stěžovatel nedoložil ke svému obecnému konstatování, že nebyl ve smyslu § 23 odst. 5 správního řádu poučen, žádná konkrétní ověřitelná tvrzení ani neoznačil žádný důkaz na jejich podporu.
7. Ústavní soud již v minulosti neshledal protiústavní závěr, podle kterého je z hlediska podmínek pro vznik tzv. fikce doručení správního rozhodnutí rozhodné pouze to, že adresát zásilky byl poučen o možných následcích jejího nevyzvednutí (resp. neprokázal opak) a že uplynula zákonem stanovená lhůta (v tomto případě 10 dnů podle § 24 odst. 1 správního řádu). Není přitom významná skutečnost, že adresátovi byla současně do jím užívané schránky vhozena výzva k vyzvednutí zásilky, na které bylo uvedeno pozdější datum (v tomto případě 15 dnů), do něhož je adresátovi umožněno - sice bez právních následků - písemnost vyzvednout na příslušné pobočce provozovatele poštovních služeb (srov. usnesení sp. zn. II. ÚS 174/21 ze dne 2. 3. 2021).
8. Protože Ústavní soud dospěl k závěru, že napadenými rozhodnutími nebyla porušena ústavně zaručená práva stěžovatele, ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněný návrh.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 11. ledna 2022
Jaromír Jirsa v. r. předseda senátu