Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně, soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů o ústavní stížnosti P. S., zast. JUDr. Jarmilou Tayerlovou, advokátkou, sídlem Všehrdova 176, Uherské Hradiště, proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 6.11.2008, č.j. 60 Co 375/2008-54, za účasti Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, jako účastníka řízení, a P. S., jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní soud připomíná, že zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, rozeznává v § 43 odst. 2 písm. a) jako zvláštní kategorii návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu, v zájmu racionality a efektivity jeho řízení, pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, že dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pokud informace zjištěné uvedeným způsobem vedou Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, bude bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nedostává charakter řízení meritorního a kontradiktorního.
Vzhledem k tomu, že Ústavním soudem nebylo shledáno žádné porušení ústavně zaručených základní práv a svobod stěžovatele, byla jeho ústavní stížnost, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Žalobou podanou u okresního soudu vedlejší účastnice navrhla, aby stěžovateli byla stanovena povinnost zaplatit jí 100 000 Kč, které její dědeček uložil na vkladní knížku. Vkladní knížka byla uložena ve společném bydlišti rodičů, asi v r. 1998 se stěžovatel odstěhoval a vzal vkladní knížku s sebou. Vedlejší účastnice později zjistila, že vklad byl z vkladní knížky vybrán stěžovatelem. V průběhu řízení rozšířila žalobu o částku 59 423 Kč, o níž se původní vklad zvýšil v důsledku připsání úroků. Soud vzal za prokázané, že finanční prostředky na vkladní knížce byly vlastnictvím vedlejší účastnice, že je nabyla darem od svého dědečka a že její dispoziční oprávnění nebylo dárcem nikterak omezeno.
Její nárok neshledal promlčeným, protože finanční prostředky byly ve vlastnictví vedlejší účastnice. Stěžovatel napadl rozsudek soudu I. stupně odvoláním, v němž namítal, že vkladní knížka byla na doručitele, byla mu předána s tím, že v budoucnu má s vkladem naložit podle své úvahy, podle toho, zda budou jeho vztahy se žalobkyní dobré. Dále dovozoval, že soud I. stupně nesprávně vyhodnotil věc po právní stránce, neboť doposud nedošlo k darování, ke kterému by došlo až předáním a převzetím vkladní knížky, za podstatné považoval, že vkladní knížka byla na doručitele a peníze z vkladu jsou vypláceny každému, kdo knížku předloží.
Krajský soud dospěl k závěru, že odvolání není důvodné, tudíž rozsudek soudu I. stupně potvrdil, přičemž se ztotožnil s jeho skutkovými závěry a s hodnocením důkazů. V odůvodnění zdůraznil, že vkladový vztah vznikl mezi spořitelnou a vedlejší účastnicí (vkladní knížka byla na doručitele, avšak označena jejím jménem), peněžní prostředky na ní uložené se staly vlastnictvím vedlejší účastnice a pohledávka byla v jejím vlastnictví. Stěžovatel, jako otec vedlejší účastnice a tehdy její zákonný zástupce (vzhledem k její nezletilosti), byl oprávněn vkladový účet zrušit a vybrat z něj finanční prostředky; ty však byl povinen při dosažení zletilosti vedlejší účastnici vydat, což se nestalo, proto má povinnost vydat bezdůvodné obohacení získané na její úkor.
Námitku promlčení shledal nedůvodnou, protože mezi nezletilou osobou a zákonným zástupcem promlčení nepočíná ani neběží, promlčecí lhůty tak začaly běžet až zletilostí vedlejší účastnice, žaloba byla podána včas.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 12, května 2009
František Duchoň předseda senátu