Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Pavla Šámala a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatelky Penny Market s. r. o., se sídlem v Radonicích, Počernická 257, zastoupené Mgr. Jaroslavem Hrozou, advokátem se sídlem v Praze 2, Balbínova 223/5, proti usnesením Vrchního soudu v Praze č. j. 3 Cmo 83/2022-41 ze dne 2. 9. 2022 a Městského soudu v Praze č. j. 2 Nc 1037/2022-21 ze dne 30. 6. 2022, za účasti Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a společnosti Orkla Foods Česko a Slovensko a. s., se sídlem v Byšicích, Mělnická 133, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Nadepsanými usneseními bylo nařízeno předběžné opatření, kterým obecné soudy uložily stěžovatelce zdržet se nabídky, uvádění na trh, dovozu, vývozu a propagace výrobků (koření) v obalech zobrazených ve výroku rozhodnutí. Jde o grafické vyhotovení obalů koření pod označením "Gustito", které vedlejší účastnice jako vlastník kombinované ochranné známky Vitana označuje pro vzájemnou zaměnitelnost za nekalosoutěžní. Obecné soudy měly podobnost obalů za osvědčenou, návrhu vedlejší účastnice na nařízení předběžného opatření proto vyhověly a vedlejší účastnici uložily povinnost podat ve lhůtě žalobu ve věci samé.
2. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatelka jako osoba oprávněná a řádně zastoupená advokátem [k podmínkám řízení viz § 30 odst. 1, § 72 odst. 3 a § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], domáhá zrušení napadených rozhodnutí zejména pro porušení čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
3. V souzené věci je předmětem přezkumu obecnými soudy vydané předběžné opatření. Podle ustálené judikatury [srov. nález sp. zn. II. ÚS 221/98 ze dne 10. 11. 1999 (N 158/16 SbNU 171) nebo nález sp. zn. IV. ÚS 189/01 ze dne 21. 11. 2001 (N 178/24 SbNU 327)] Ústavní soud zpravidla nezasahuje do rozhodnutí o předběžných opatřeních, neboť jde o rozhodnutí, která do práv a povinností účastníků zasahují nikoli konečným způsobem a kterými není prejudikován konečný výsledek sporu. I rozhodnutí o předběžném opatření je však potenciálně způsobilé zasáhnout do základních práv a svobod účastníků řízení; je proto podrobováno přezkumu v rámci tzv. omezeného testu ústavnosti [viz např. rozhodnutí ve věci sp. zn. III.
ÚS 119/98 ze dne 21. 10. 1998 (U 61/12 SbNU 489)]. Ústavní soud při takovém testu zkoumá, zda předběžné opatření mělo zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), bylo vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny) a není projevem svévole (čl. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny). Důvodem pro kasační zásah Ústavního soudu může být také flagrantní porušení zásad spravedlivého procesu.
4. Při aplikaci omezeného testu ústavnosti dospěl Ústavní soud k závěru, že vydané předběžné opatření mělo zákonný podklad, bylo vydáno příslušným orgánem a nebylo projevem svévole, která - aby odůvodnila kasační zásah - by musela být na první pohled zjevná a intenzivní, což není. Ohledně splnění podmínky naléhavé potřeby zatímní úpravy poměrů (§ 75c odst. 1 o. s. ř.) dospěl nalézací soud porovnáním fotodokumentace předmětných obalů k závěru, že "je provedení obalů odpůrce natolik podobné obalům navrhovatele [vedlejší účastnice], že ani chráněné označení odpůrce [stěžovatelky] (nadto užívané a zapsané ve stejném barevném provedení jak je užívána ochranná známka navrhovatele [vedlejší účastnice]) není způsobilé z pohledu průměrného spotřebitele obaly účastníků dostatečně rozlišit." V uvedeném posouzení, potvrzeném odvolacím soudem, Ústavní soud projev svévole nespatřuje.
Postup obecných soudů nenaznačuje ani jiné flagrantní porušení zásad spravedlivého procesu; stěžovatelka ani žádné netvrdí, vyjma nesouhlasu s posouzením návrhu jako důvodného (což není tvrzení procesních vad, nýbrž polemika s právními závěry obecných soudů). Ústavní soud však není povolán k tomu, aby odůvodněné závěry obecných soudů jako výraz jejich nezávislé rozhodovací činnosti přehodnocoval.
5. Obecné soudy postupovaly standardně, přiléhavou argumentací odůvodnily potřebu úpravy zatímních poměrů, zvážily všechny relevantní námitky stěžovatelky, dostatečně poměřovaly i intenzitu zásahu způsobeného vydáním či nevydáním předběžného opatření do oprávněných zájmů obou stran. Jestliže se obecné soudy nezabývaly tvrzeními stěžovatelky ohledně podstaty sporu, náležející po provedení řádného dokazování k posouzení v meritorním řízení, ale pouze posoudily osvědčení nároku vedlejší účastnice o prokázání potřeby zatímní úpravy poměrů, postupovaly v souladu s čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 36 odst. 4 Listiny a v tomto (ani jiném) ohledu jim nelze vytýkat jakékoli (natož ústavněprávní) pochybení.
6. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 10. ledna 2023
Vladimír Sládeček v. r. předseda senátu