Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj), soudců JUDr. Jaromíra Jirsy a JUDr. Pavla Šámala o ústavní stížnosti Evy Svobodové a Františka Svobody, zastoupených JUDr. Bedri Tomáškem, advokátem se sídlem Politických vězňů 27, Kolín, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2022 č. j. 22 Cdo 2926/2021-1492, usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. 3. 2021 č. j. 27 Co 289/2020-1176 a usnesení Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 22. 7. 2020 č. j. 8 C 192/2014-1014, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění
Stěžovatelé se, s odvoláním na porušení čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina), domáhají zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Z obsahu napadených rozhodnutí a ústavní stížnosti se podává, že Okresní soud v Kutné Hoře napadeným usnesením zamítl žalobu na obnovu řízení a žalobu pro zmatečnost, které stěžovatelé podali ve věci určení vlastnického práva. Krajský soud v Praze usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Nejvyšší soud dovolání pro vady podání odmítl.
Stěžovatelé v ústavní stížnosti namítají, že soudy prvního a druhého stupně neprovedly navrhované důkazy a nevypořádaly se se skutečnostmi, které nevzaly za prokázané i s důkazy, které neprovedly. Soudy přehlížely stěžovateli namítané machinace s relevantními listinami. Z rozhodnutí soudů není zřejmé, jaký je vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami soudu při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé. Nejvyššímu soudu stěžovatelé vytýkají přepjatý formalismus při posuzování vymezení přípustnosti dovolání.
Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatelů i obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zčásti zjevně neopodstatněný a zčásti nepřípustný, a proto jej odmítl. Podle ustanovení § 43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Nejvyšší soud odmítl dovolání pro vady, když stěžovatelé podle něho v dovolání nevymezili jeho přípustnost. Vymezení přípustnosti dovolání je však jeho obligatorní náležitostí. Pouhá kritika právního posouzení odvolacího soudu ani citace (části) textu ustanovení § 237 o. s. ř. nepostačují. Ústavní soud z dovolání přiloženého stěžovateli k ústavní stížnosti a z rozhodnutí Nejvyššího soudu ověřil, že se Nejvyšší soud zabýval veškerými námitkami stěžovatelů obsaženými v dovolání a dostatečně a srozumitelně osvětlil, proč takto vymezené námitky nepostačují k naplnění požadavku, aby dovolatel uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.
Nejvyšší soud přitom odkázal i na stanovisko sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, podle něhož neobsahuje-li dovolání vymezení předpokladů přípustnosti (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), není odmítnutí takového dovolání pro vady porušením čl. 36 odst. 1 Listiny.
Takový postup dovolacího soudu tedy není přepjatě formalistický, jak uvádějí stěžovatelé. Nadto stěžovatelé vůči takovému závěru Nejvyššího soudu v ústavní stížnosti ani konkrétní výhrady neuvádějí. Ústavní stížnost proto Ústavní soud shledal i v souladu s výše uvedeným stanoviskem Ústavního soudu v části směřující proti usnesení Nejvyššího zjevně neopodstatněnou. V citovaném stanovisku se dále uvádí, že nevymezí-li dovolatel, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je ústavní stížnost proti předchozím rozhodnutím o procesních prostředcích k ochraně práva nepřípustná podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. V části směřující proti napadeným rozhodnutím Okresního soudu v Kutné Hoře a Krajského soudu v Praze je proto ústavní stížnost třeba považovat za nepřípustnou. (srov. obdobně usnesení sp. zn. II. ÚS 2194/14 ,
,
,
II. ÚS 3288/14 ,
I. ÚS 3046/12 ,
II. ÚS 93/14 ,
II. ÚS 2194/14 a další).
Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) a § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu zčásti jako návrh zjevně neopodstatněný a zčásti jako návrh nepřípustný odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 10. ledna 2023
JUDr. Vladimír Sládeček, v. r. předseda senátu