Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudců Jaromíra Jirsy a Jana Wintra (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti obchodní společnosti BPMC HOLDING a.s., Výstavní 198/134, Ostrava, zastoupené Mgr. René Gemmelem, advokátem se sídlem Poštovní 39/2, Ostrava, proti výrokům IV., V., VII. a VIII. rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 7. 2024 č. j. 57 Co 161/2023-311, ve znění opravného usnesení ze dne 19. 9. 2024 č. j. 57 Co 161/2023-319, za účasti Krajského soudu v Ostravě jako účastníka řízení a České republiky - Ministerstva spravedlnosti jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatelka se po vedlejší účastnici domáhala náhrady škody ve výši 372 710 Kč, způsobené nesprávným úředním postupem. Právní předchůdkyně stěžovatelky vydala vozidlo na základě výzvy orgánů činných v trestním řízení jako věc důležitou pro trestní řízení. Po dobu, kdy bylo vozidlo uschováno, však došlo k jeho poškození a ztrátě hodnoty (vozidlo bylo vráceno až po uplynutí více než 4 let).
2. Okresní soud v Ostravě dospěl k závěru, že odpovědnost vedlejší účastnice je dána. Nesprávný úřední postup spočíval v nedostatečné ochraně svěřené věci, když ze strany zajišťujícího orgánu nebyla učiněna taková opatření, která by vzniku škodu na vozidle předešla; způsob a podmínky uskladnění této věci neodpovídaly jejímu charakteru. Okresní soud uložil vedlejší účastnici zaplatit stěžovatelce částku 286 197 Kč z titulu náhrady škody a současně náhradu nákladů řízení ve výši 225 768 Kč.
3. Proti rozsudku okresního soudu se odvolala jak stěžovatelka, tak vedlejší účastnice. Krajský soud v Ostravě ve výrocích I. až III. snížil celkovou výši náhrady škody na 235 900 Kč. Ve výrocích IV. až IX. pak rozhodl o nákladech řízení. Krajský soud stěžovatelce na nákladech řízení přiznal částku v celkové výši 69 659 Kč (výroky IV. a VII.). Samotné stěžovatelce pak uložil povinnost zaplatit na náhradě nákladů částku 4 172,50 Kč České republice - Okresnímu soudu v Ostravě (výrok V.) a částku 2 450 Kč České republice - Krajskému soudu v Ostravě (výrok VIII.).
4. Na rozdíl od okresního soudu dospěl krajský soud k závěru, že na posuzovanou věc nelze aplikovat § 142 odst. 3 občanského soudního řádu, který stanoví: "I když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu". Krajský soud se neztotožnil s okresním soudem v tom, že znalecký posudek se týkal pouze výše plnění. V posuzované věci byl znalecký posudek zadán i za účelem zjištění příčinné souvislosti mezi tvrzenou škodou a porušením právní povinnosti ze strany vedlejší účastnice. Krajský soud tedy postupoval podle úspěchu ve věci (§ 142 odst. 2 občanského soudního řádu), přičemž odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu, podle které pokud znalecký posudek zkoumá samotný základ nároku, nelze podle § 142 odst. 3 občanského soudního řádu postupovat.
5. Právě proti těmto závěrům krajského soudu a souvisejícím nákladovým výrokům podává stěžovatelka ústavní stížnost. V ní tvrdí, že krajský soud porušil její základní práva podle čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 11 odst. 1 Listiny. Podle stěžovatelky je pravdou, že okresní soud nechal zpracovat znalecký posudek nejen ke stanovení výše opravy, ale také k posouzení, které jednotlivé poškození bylo způsobeno chováním žalované. Krajský soud však podle stěžovatelky tyto závěry nepřevzal, což stěžovatelka opírá o následující tvrzení: "Odvolací soud vzal obvyklou cenu vozidla bez poškození (vyjma podhuštěné pneu) ke dni jeho vydání a od ní odečetl obvyklou cenu vozidla s veškerým poškozením ke dni jeho vrácení. Jinými slovy, ve stanovení škody jako rozdílu těchto obvyklých cen se nijak neprojevilo, že by snad některá poškození nebyla uznána jako přičitatelná žalované." Použití § 142 odst. 2 občanského soudního řádu bylo ze strany odvolacího soudu podle stěžovatelky naprostým excesem a projevem protiústavní svévole. Odvolací soud měl aplikovat § 142 odst. 3, jelikož byl nárok plně co do základu po právu a jeho výše závisela pouze na znaleckém posudku a metodice oceňování.
6. Ústavní soud opakovaně připomíná, že ústavní stížnosti proti rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení jsou zpravidla zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovanou věc takové mimořádné okolnosti, které ji činí co do ústavní roviny dostatečně významnou (z nedávné doby k tomu zejména stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24, bod 34). Žádné takové mimořádně okolnosti posuzovanou věc neprovázejí. Ústavní stížnost je tak zjevně neopodstatněná a v takovém případě postačí, je-li usnesení Ústavního soudu o odmítnutí stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
7. Alespoň stručně lze zmínit, že dle Ústavního soudu krajský soud řádně odůvodnil, z jakých důvodů není možné použít § 142 odst. 3 občanského soudního řádu. Uvedl, že znalecký posudek byl zadán také k posouzení příčinné souvislosti při vzniku škody, tedy k základu samotného nároku. Tuto skutečnost ostatně uznává sama stěžovatelka v ústavní stížnosti. Není pravdou, že by odvolací soud vycházel pouze z druhého znaleckého posudku, provedeného v rámci odvolacího řízení. Krajský soud o tento znalecký posudek pouze doplnil již provedené dokazování, a to za účelem zjištění výše skutečné škody, resp. zjištění obvyklé ceny vozidla v okamžiku před jeho převzetím orgány činnými v trestním řízení (srov. bod 18 napadeného rozhodnutí). V bodě 12 odůvodnění přitom krajský soud odkázal na správnost skutkových a právních závěrů okresního soudu, týkajících se naplnění jednotlivých předpokladů odpovědnosti, do čehož spadají také závěry učiněné z prvního znaleckého posudku. I z celkového kontextu napadeného rozhodnutí je patrné, že krajský soud vycházel rovněž ze znaleckého posudku provedeného před okresním soudem; z něj ostatně plynuly skutečnosti rozhodné pro závěr o existenci odpovědnostního titulu, což krajský soud opět potvrdil v bodě 13, ve kterém uvedl, že se ztotožňuje se závěry ohledně samotné odpovědnosti, ale je třeba doplnit dokazování ohledně výpočtu výše škody.
8. Lze shrnout, že napadené rozhodnutí je z hlediska použití § 142 odst. 2 občanského soudního řádu (a naopak nepoužití § 142 odst. 3 téhož zákona) řádně a logicky odůvodněno; z pohledu ústavněprávního mu není co vytknout.
9. Ústavní soud proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. března 2025
Tomáš Langášek, v. r.
předseda senátu