Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudců Tomáše Lichovníka a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatele J. S., zastoupeného Mgr. Ladislavem Robotkou, advokátem se sídlem v Brně, Hlinky 155/86, proti usnesením Policie České republiky, Krajského ředitelství policie kraje Vysočina, Územního odboru Žďár nad Sázavou, Oddělení obecné kriminality, č. j. KRPJ-107330-94/TČ-2020-161471 ze dne 17. září 2021 a č. j. KRPJ-107330-111/TČ-2020-161471 ze dne 4. října 2021 a proti jinému zásahu - dalšímu vedení řízení v uvedené věci bez odstranění pochyb o podjatosti policejního orgánu, za účasti Policie České republiky, Krajského ředitelství policie kraje Vysočina, Územního odboru Žďár nad Sázavou, Oddělení obecné kriminality, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Usnesením Policie České republiky, Krajského ředitelství policie kraje Vysočina, Územního odboru Žďár nad Sázavou, Oddělení obecné kriminality (dále jen "policejní orgán"), ze dne 17. září 2021 rozhodl komisař, že není vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení. Následnou stížnost stěžovatele proti tomuto usnesení vedoucí oddělení policejního orgánu zamítl usnesením ze dne 4. října 2021.
2. Řádně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), namítá porušení svých práv zakotvených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") tím, že v jeho trestní věci koná komisař policejního oddělení, které pořádalo v letech 2018-2020 vánoční večírky v restauraci, v níž pracovala jako servírka poškozená/oznamovatelka - bývalá stěžovatelova družka.
Poškozená se tak podle stěžovatele zná s polovinou policistů, s některými si i tyká, měla od nich získat rady jak podat trestní oznámení a současně v nich vyvolala negativní vztah ke stěžovateli. Z uvedených důvodů je stěžovatel přesvědčen, že by měl být komisař z projednávání věci vyloučen, neboť existuje podezření o jeho podjatosti, případně měla být stěžovatelova tvrzení jasně vyvrácena. Vzhledem k tomu, že se tak nestalo, navrhuje zrušit napadená usnesení jako nepřezkoumatelná a zakázat pokračování v trestním řízení.
3. V usnesení policejního orgánu komisař konstatoval, že námitka stěžovatele není důvodná, neboť blíže nezná poškozenou, osoby zúčastněné ani stěžovatele. Stížnostní orgán pak konstatoval, že pochybnosti o nestrannosti by mohl vzbudit blízký vztah policistů vedoucích řízení k některé zúčastněné osobě; v projednávané věci však nezjistil žádný (natož blízký) vztah komisaře vedoucího řízení k poškozené.
4. Ústavní soud je soudní orgán ochrany ústavnosti a ve vztahu k procesnímu postupu orgánů činných v trestním řízení, je povolán reagovat jen na taková pochybení při aplikaci trestně-procesních předpisů, která musí u stěžovatele vyvolávat reálné negativní dopady na jeho ústavně zaručená základní práva nebo svobody nebo je alespoň ohrožovat. Jinak řečeno, ne každý postup orgánu činnému v trestním řízení, byť vadný, vede k zásahu do ústavně zaručených základních práv nebo svobod. Proto se Ústavní soud v posuzované věci zabýval pouze otázkou, zda napadenými rozhodnutími bylo porušeno základní právo stěžovatele - to však neshledal.
5. Podle § 30 odst. 1 trestního řádu je z "vykonávání úkonů trestního řízení je vyloučen ... policejní orgán nebo osoba v něm služebně činná, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, ..., nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat". Stěžovatel dovozuje podjatost všech příslušníků policejního orgánu a konstatování komisaře o neznalosti účastníků řízení považuje za nedostatečné; zpochybňuje jeho autonomii, schopnost rozhodovat samostatně jen na základě informací získaných úředním postupem, což zakládá na "osobní zkušenosti".
Neakceptování požadavku na vyloučení komisaře však nelze bez dalšího považovat za zásah do zaručených práv. Stěžovatel ve svých podáních, včetně ústavní stížnosti, fakticky požaduje prošetření negativní informace, tedy prokázání, že určitá skutečnost (vztah, znalost) neexistuje a své subjektivní (konspirativní) přesvědčení považuje za relevantnější, než vyjádření policejního komisaře, že účastníky řízení nezná. Taková úvaha však není porušením jeho základních práv. Právo na přístup k orgánu veřejné moci (čl.
36 odst. 1 Listiny) či právo na spravedlivý proces (čl. 6 odst. 1 Úmluvy) nejsou zárukou pro účastníka řízení, že bude vyhověno všem jeho požadavkům a všechna jeho tvrzení budou akceptována, ale představují záruku, že o nich bude rozhodováno na základě zákonem stanovených pravidel a jednotlivá rozhodnutí budou podrobena kontrole. Skutečnost, že stěžovatel je trestně stíhán, ještě neznamená, že v rámci prověřování nemohou vyjít najevo fakta, pro které bude řízení zastaveno.
6. Podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 25. ledna 2022
Jaromír Jirsa v. r. předseda senátu