Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatele Aleše Grätzera, zastoupeného Mgr. Jiřím Šubrtem, advokátem se sídlem v Olomouci, 1. máje 869/27, proti usnesením Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci č. j. 40 Co 418/2020-40 ze dne 30. 11. 2020 a Okresního soudu v Olomouci č. j. 51 EXE 4020/2020-30 ze dne 2. 10. 2020, za účasti Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci a Okresního soudu v Olomouci, jako účastníků řízení, a Petra Havelky, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. V záhlaví uvedenými rozhodnutími obecných soudů bylo v exekučním řízení, vedeném u Okresního soudu v Olomouci (dále jen "exekuční soud") k vymožení pohledávky oprávněného vedlejšího účastníka ve výši 36 840 Kč s příslušenstvím a nákladů řízení, rozhodnuto o návrhu stěžovatele (povinného) na odklad exekuce tak, že exekuční soud návrh stěžovatele zamítl; Krajský soud v Ostravě (dále jen "odvolací soud") jeho usnesení potvrdil.
2. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatel jako osoba oprávněná a řádně zastoupená advokátem [k podmínkám řízení viz § 30 odst. 1, § 72 odst. 3 a § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], domáhá zrušení napadených rozhodnutí pro porušení práva vlastnit majetek ve smyslu čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
3. Stěžovatel napadá usnesení vydaná v exekučním řízení, svou argumentací nicméně brojí výhradně proti správnosti exekučního titulu a průběhu nalézacího řízení; současně netvrdí, že by mu byla odepřena možnost bránit jeho práva již v řízení nalézacím. Z bodu 11 usnesení odvolacího soudu plyne, že stejnou procesní obranu měl stěžovatel příležitost uplatnit již v nalézacím řízení, a také tak učinil, avšak nebyl s ní úspěšný - ve věci rozhodující soudy ji neshledaly důvodnou. Tato skutečnost ovšem vadu exekučního titulu nezakládá.
4. Za takové situace nevzniká exekučnímu soudu prostor námitky stěžovatele jakkoli hodnotit, což stěžovateli exekuční, a zejména odvolací soud srozumitelně vysvětlil. Pouhý nesouhlas stěžovatele s uvedeným právním posouzením nevede Ústavní soud k závěru, že je exekuční řízení stiženo jakýmikoli (blíže nespecifikovanými) procesními vadami+ neztotožňuje se proto s tvrzením stěžovatele porušení čl. 11 odst. 1 (ani jiných ustanovení) Listiny.
5. Ústavní soud s ohledem na uvedené odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 23. února 2021
Tomáš Lichovník v. r. předseda senátu