Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Pavla Šámala v řízení o ústavní stížnosti stěžovatelky Jitky Novákové, zastoupené JUDr. Radislavem Bražinou, Ph.D., advokátem sídlem Českobratrská 1403/2, Ostrava, proti usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 7 Ads 69/2023-39 ze dne 11. 10. 2023, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníků řízení, a České správy sociálního zabezpečení, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí; tvrdí, že Nejvyšší správní soud ("NSS") porušil její základní právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a dále namítá, že rovněž porušil její právo na oprávněné očekávání, že státní moc bude uplatněna pouze zákonně.
2. Česká správa sociálního zabezpečení stěžovatelce snížila výši invalidního důchodu z třetího stupně na první. Stěžovatelka proti příslušnému rozhodnutí ze dne 29. 9. 2021 brojila správní žalobou, kterou Krajský soud v Ostravě ("krajský soud") rozsudkem 17 Ad 35/2021-133 ze dne 8. 2. 2023 zamítl.
3. NSS ústavní stížností napadeným usnesením odmítl stěžovatelčinu kasační stížnost pro nepřijatelnost; dospěl k závěru, že stěžovatelčina kasační stížnost podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelky. Podle NSS v řešené věci nevyvstala žádná právní otázka, která by dosud nebyla v judikatuře NSS řešena, případně byla řešena rozdílně. Rovněž NSS neshledal důvod pro judikaturní odklon, krajský soud se podle něj zároveň nedopustil zásadního pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatelky.
4. Argumentaci obsaženou v ústavní stížnosti lze shrnout následovně: Stěžovatelka namítá, že její kasační stížnost byla přijatelná. Krajský soud řádně nevyhodnotil její zdravotní stav, čímž zatížil své rozhodnutí vadou, která měla negativní dopady do její sféry. Stěžovatelka navrhovala, aby NSS přehodnotil svoji rozhodovací praxi, ve které připouští, že zdravotní stav je v soudním řízení posuzován pouze posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí, která nemohla objektivně posoudit zdravotní stav stěžovatelky, neboť chrání zájmy státu; naopak zdravotní stav posoudila arbitrárně a nepřezkoumatelně. Stěžovatelka navrhla, aby krajský soud nechal vypracovat nezávislý znalecký posudek, což neučinil.
5. Správní orgány ani správní soudy komplexně neposoudily stěžovatelčiny zdravotní obtíže a nevysvětlily, proč bylo snížení její pracovní schopnosti přehodnoceno z původních 70 % pouze na 40 %. Stěžovatelka odmítá, že by se její současný zdravotní stav oproti dřívějšímu zásadně zlepšil, její diagnóza se sice formálně změnila, obtíže však zůstaly totožné, naopak se zhoršily. Krajskému soudu předkládala lékařské zprávy, znalecké posudky týkající se nejen stavu její páteře; poukazovala na úrazy (zlomeninu obratle) a další neurologické problémy, které vyžadují pravidelnou odbornou péči.
Podle stěžovatelky mohlo být s její zdravotní dokumentací ze strany zdravotnických zařízení účelově manipulováno, což správní soudy pominuly; svůj závěr stěžovatelka zakládá na skutečnosti, že vede s řadou zdravotnických zařízení soudní spory. Vyhláška č. 359/2009 Sb. je podle stěžovatelky protiústavní: je arbitrární, neboť z ní není zřejmé, proč má být určité zdravotní omezení hodnoceno způsobem uvedeným ve vyhlášce. Stěžovatelka neměla možnost polemizovat s tím, že určité zdravotní obtíže ve skutečnosti přináší větší omezení.
Správní soudy protiústavní vyhlášku aplikovaly a nevypořádaly se s námitkou protiústavnosti (nezákonnosti).
6. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Ústavní stížnost byla podána oprávněnou osobou [§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]; je včasná a není nepřípustná podle § 75 odst. 1 téhož zákona; stěžovatelka je řádně zastoupena advokátem.
7. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost stěžovatelky a dospěl k závěru, že jde o zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem.
8. Stěžovatelka ve svém návrhu znovu rozporuje způsob, jakým správní soudy a správní orgány zhodnotily její zdravotní stav, pomíjí ovšem klíčový závěr NSS, který odmítl její kasační stížnost pro nepřijatelnost z důvodu, že stěžovatelčina kasační stížnost podstatně nepřesahuje její vlastní zájmy. Stěžovatelka v tomto ohledu v ústavní stížnosti neuvádí žádnou kvalifikovanou ústavněprávní argumentaci, jen dále popisuje své zdravotní obtíže.
9. Podle Ústavního soudu NSS stěžovatelce srozumitelně a logicky vysvětlil, proč hodnocení zdravotních obtíží ze strany posudkové komise považuje za řádné, nikoliv za excesivní. NSS konkrétně v bodě 13 napadeného usnesení zdůraznil, že tři posudky provedené v různých fázích řízení se shodly na rozsahu zdravotních obtíží i na jejich zařazení do příslušné kategorie vyhlášky č. 359/2009 Sb. NSS na stejném místě odůvodnění rovněž vysvětlil, že posudek posudkové komise se zároveň dostatečným způsobem vypořádal s odklonem od původního posudku ze dne 11. 5. 2020, který pokles pracovní schopnosti u stěžovatelky stanovil na 70 %. Závěr NSS, že vypracování dalšího posudku nebylo účelné s ohledem na jednoznačnost již provedených posudků, nelze považovat na porušení stěžovatelčina základního práva na spravedlivý proces.
10. Namítá-li konečně stěžovatelka, že se správní soudy nezabývaly její námitkou protiústavnosti (protizákonnosti) vyhlášky č. 359/2009 Sb., pomíjí, že NSS stěžovatelku v napadeném usnesení odkázal na svůj dřívější rozsudek č. j. 10 Ads 55/2017-48 ze dne 21. 2. 2018, ve kterém ústavnost (zákonnost) vyhlášky č. 359/2009 Sb. hodnotil, avšak nedospěl k závěru, že by tento podzákonný předpis protiústavní byl (viz bod 16 napadeného usnesení NSS a bod 13 citovaného rozsudku).
11. Jelikož Ústavní soud nezjistil, že by napadeným rozhodnutím Nejvyššího správního soudu byla porušena ústavní práva stěžovatelky, její ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněný návrh podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 24. července 2024
Jan Wintr v. r. předseda senátu