Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ludvíka Davida (soudce zpravodaj), soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) Jaroslava Vaňka a 2) STAVEBNĚ- OBCHODNÍHO CENTRA, s. r. o., se sídlem Vrchlabí, Hálkova 39, obou zastoupených Mgr. Lukášem Trojanem, advokátem se sídlem Praha 4, Hvězdova 1716/2b, proti usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Královéhradeckého kraje, Územního odboru Trutnov, oddělení služby kriminální policie a vyšetřování ze dne 18. 6. 2014 č. j. KRPH-43270-15/TČ-2014-051081-LH a proti usnesení Okresního státního zastupitelství v Trutnově ze dne 12. 8. 2014 č. j. 2 ZT 111/2010-487, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Včas a řádně podanou ústavní stížností se stěžovatelé pro tvrzené porušení ústavně zaručených práv - práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, práva na rovné postavení podle čl. 37 odst. 3 Listiny, práva na ochranu vlastnictví garantovaného čl. 11 odst. 1 Listiny, práva na podnikání zakotveného v čl. 26 odst. 1 Listiny a principu uplatňování státní moci jen v případech, v mezích a způsobem stanoveným zákonem podle čl. 2 odst. 2 Listiny - domáhali zrušení v záhlaví označených rozhodnutí orgánů veřejné moci.
2. Usnesením Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Královéhradeckého kraje, Územního odboru Trutnov, Oddělení služby kriminální policie a vyšetřování ze dne 18. 6. 2014 č. j. KRPH-43270-15/TČ-2014-051081-LH byla podle § 159a odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů, odložena věc podezření ze spáchání trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1 a 2 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, v rozhodném znění, kterého se měl dopustit podezřelý M. J. ve vztahu k poškozeným osobám (mj. stěžovatelům). Okresní státní zastupitelství v Trutnově v usnesení ze dne 12. 8. 2014 č. j. 2 ZT 111/2010-487 stížnost poškozených (stěžovatelů) proti rozhodnutí o odložení věci pro nedůvodnost zamítlo. Orgány činné v trestním řízení na základě skutkových zjištění dospěly k závěru, že podezřelý nebyl veden podvodným záměrem (úmyslné zavinění nelze dovodit), a proto ve věci nejde o podezření z trestného činu.
4. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy ČR soudním orgánem ochrany ústavnosti. K zásahu do činnosti orgánů veřejné moci je oprávněn pouze za situace, kdy tyto svými rozhodnutími porušily ústavně zaručená práva či svobody účastníka řízení. Rozměru zásahu do základních práv nebo svobod však dosahuje jen taková interpretace a aplikace práva, jež se ocitla ve výrazném rozporu s principy spravedlnosti.
5. Poškozený trestným činem má ústavně zaručené právo na řádné trestní řízení pro obranu svých práv a svobod. K ochraně řečeného práva je oprávněn (samozřejmě po formálním a materiálním vyčerpání ostatních zákonných prostředků) uplatnit ústavní stížnost proti rozhodnutím, kterými se trestní proces končí, jako jsou rozhodnutí o odložení věci, zastavení trestního stíhání nebo zproštění obžaloby. Povinnost vedení trestního řízení je ovšem povinností prostředků, nikoli výsledku (viz nález Ústavního soudu ze dne 12.
8. 2014 sp. zn. I. ÚS 3196/12 ). Povinnost státních orgánů vyšetřovat a trestně stíhat pachatele nemůže být absolutní, neboť je zjevné, že mnoho trestných činů zůstává neobjasněných nebo nepotrestaných i přes rozumnou snahu orgánů státu. Na postup orgánů činných v trestním řízení musí být kladeny nároky podle závažnosti zásahu do práv a svobod poškozeného, resp. spáchaného trestného činu. U trestných činů menší závažnosti má Ústavní soud pravomoc ke zrušení rozhodnutí o odložení věci toliko v mimořádných situacích, tedy v případě flagrantních pochybení s intenzivními přetrvávajícími následky pro poškozeného.
Ústavní soud neshledává v napadených rozhodnutích pochybení dosahující ústavněprávní intenzity, které by založilo oprávnění k zásahu do rozhodovací činnosti orgánů činných v trestním řízení. Rozhodnutí o odložení trestní věci bylo řádně odůvodněno a nelze v něm spatřovat znaky svévole a ústavní nonkonformity.
6. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 20. února 2015
Ludvík David, v. r. předseda senátu