Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové a soudců Tomáše Langáška (soudce zpravodaj) a Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Martina Vlčka, zastoupeného advokátkou JUDr. Veronikou Loužeckou Beerovou, sídlem Masarykovo náměstí 292, Litvínov, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. srpna 2025 č. j. 4 As 47/2025-49 a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. ledna 2025 č. j. 16 A 2/2023-47, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Ústí nad Labem, jako účastníků řízení, a Krajského státního zástupce v Ústí nad Labem, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovateli jako státnímu zástupci dne 11. 11. 2022 uložil krajský státní zástupce v Ústí nad Labem písemnou výtku podle 30 odst. 3 zákona č. 283/1993 Sb. o státním zastupitelství, za porušení povinnosti zachovávat náležitou úctu k ostatním státním zástupcům (kterou později Nejvyšší správní soud upřesnil jako výtku podle § 31 tohoto zákona, ve znění účinném v době uložení výtky). Proti této výtce se stěžovatel bránil žalobou u Krajského soudu v Ústí nad Labem, který žalobu zamítl (napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 1. 2025 č. j. 16 A 2/2023-47). Tento rozsudek napadl stěžovatel kasační stížností, kterou Nejvyšší správní soud taktéž zamítl (napadený rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 8. 2025 č. j. 4 As 47/2025-49). Proti oběma rozsudkům podal stěžovatel ústavní stížnost.
2. V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že došlo k porušení jeho práv zaručených v čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
3. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
4. Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy zasáhne do rozhodovací činnosti soudů pouze tehdy, pokud byla pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele. Ta zde porušena nebyla, jak Ústavní soud vysvětlí níže.
5. Ústavní stížnost do velké míry pouze opakuje námitky vznesené již před obecnými soudy (nepřezkoumatelnost výtky, vady řízení před krajským státním zástupcem). Není však úkolem Ústavního soudu znovu vypořádat námitky, které již dostatečně vypořádaly obecné soudy.
6. Stěžovatel porušení svých ústavně zaručených práv dovozuje především z tvrzených procesních pochybení. Stěžovateli však byla zachována práva v míře nezbytné pro postup vedoucího státního zástupce předcházející vydání výtky. Zde je třeba upozornit na to, že se skutečně nejedná o formální správní nebo kárné řízení, proto ani na ně nelze bez dalšího uplatňovat jejich procesní standardy; výtka, jak vysvětlil Nejvyšší správní soud odkazem na usnesení svého rozšířeného senátu, není rozhodnutím ve smyslu správního řádu, nýbrž má blíže k neformálnímu nástroji manažerského řízení.
Výtka nepochybně není rozhodnutí o trestním obvinění (ve smyslu čl. 40 odst. 2 Listiny), ani rozhodnutím o kárném obvinění, z nichž by stěžovatel mohl utrpět reálnou újmu na svých právech v míře nikoli zanedbatelné - již to svědčí o tom, že úrovně ústavnosti jí dosaženo býti bez dalšího nemohlo. Základní zásady činnosti správních orgánů při jejím ukládání respektovány byly, stěžovatel se s podstatnými podklady pro vytýkané jednání mohl seznámit, učinil tak a také se k některým z nich vyjádřil. Obecné soudy postup vedoucí k udělení výtky přezkoumaly, vypořádaly námitky stěžovatele a dospěly k závěru, že tento postup byl v souladu se zákonem.
Ústavní soud na tomto závěru ani jeho odůvodnění nespatřuje nic protiústavního. Ústavní soud tedy neshledal porušení ústavně zaručených práv stěžovatele.
7. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 15. ledna 2026
Dita Řepková v. r.
předsedkyně senátu