Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Vladimíra Klokočky a JUDr. Vladimíra Paula ve věci stěžovatele Z. R., zastoupeného Mgr. T. M., advokátem, o návrhu ústavní stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 6. 1998, sp. zn. 44 To 699/98,
takto:
Návrh ústavní stížnosti se odmítá.
Stěžovatel podal návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním ze dne 22. 7. 1998, které došlo Ústavnímu soudu dne 27. 7. 1998.
Ústavní stížností je napadáno usnesení Městského soudu v Praze shora citované, kterým byla zamítnuta stížnost stěžovatele proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 12. 5. 1998, sp. zn. Nt 85/98, ve věci vzetí do vazby. Stěžovatel poukazuje na skutečnost, že při jeho vzetí do vazby nebyla dodržena lhůta dvacetičtyř hodin od doby, kdy byl zbaven osobní svobody a je toho názoru, že rozhodnutím soudce o jeho vzetí do vazby bylo porušeno jeho základní právo na osobní svobodu uvedené v čl. 8 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod.
Při posuzování předmětné ústavní stížnosti Ústavní soud vycházel z již ustálené judikatury, podle které mu nepřísluší posuzovat celkovou zákonnost rozhodnutí, popř. jiného zásahu orgánu veřejné moci, ale jeho úkolem je zjistit, zda nebylo zasaženo do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele.
Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost stěžovatele, jakož i výše uvedené usnesení o vzetí do vazby a napadené usnesení o zamítnutí stížnosti proti rozhodnutí o vzetí do vazby a dospěl k závěru, že z hlediska rozhodování soudů z pohledu tvrzených porušení práv zakotvených v čl. 8 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod se nejedná o návrh opodstatněný. Z obsahu spisu sp. zn. Nt 85/98 Obvodního soudu pro Prahu 8 Ústavní soud zjistil, že napadené usnesení o vzetí do vazby zcela vyhovuje požadavkům kladeným trestním řádem v ustanovení § 68 na rozhodnutí o vazbě, kdy navrhovateli bylo sděleno dne 11. 5. 1998 obvinění, existovaly důvody vazby a vazba se zde jevila jako odpovídající zajišťovací opatření. Rovněž usnesení o zamítnutí stížnosti proti usnesení o vzetí do vazby je v souladu se zákonnými požadavky trestního řádu a v jeho odůvodnění je konstatováno, že při uvalování vazby k procesním pochybením nedošlo a obviněný byl vzat do vazby ve lhůtě dvacetičtyř hodin od okamžiku zajištění jeho osoby a ke stejnému závěru se po prostudování spisu sp. zn. Nt 85/98 přiklonil i Ústavní soud. Postupem orgánů činných v trestním řízení, resp. postupem a rozhodnutím obou soudů tedy nemohlo být, jak z výše uvedeného vyplývá, dotčeno základní právo, kterého se stěžovatel dovolává. Pokud stěžovatel ve své stížnosti dále poukazuje na skutečnost, že byl hospitalizován bez svého souhlasu již dne 6. 5. 1998 a domnívá se, že tímto postupem ústav vykonávající zdravotnickou péči nedostál své povinnosti oznámit tuto skutečnost do dvacetičtyř hodin soudu, jak stanoví § 191a odst. 1 o. s. ř., má možnost se svého práva domáhat občanskoprávní cestou.
Ústavní soud se podrobně zabýval meritem ústavní stížnosti, kde stěžovatel uplatňoval námitku, že bylo porušeno jeho právo na osobní svobodu, jak vyplývá z Listiny základních práv a svobod. Nicméně nezjistil, že při rozhodování obecných soudů takové porušení nastalo a musel proto považovat ústavní stížnost za zjevně neopodstatněnou.
Ze shora uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo než návrh ústavní stížnosti podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnout.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. listopadu 1998 JUDr. Vojen Güttler
předseda I. senátu Ústavního soudu