Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně o níže specifikovaném návrhu stěžovatele M. H., takto: Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel soudí - zjednodušeně řečeno - že zmiňované ustanovení zavádí ničím neodůvodněnou nerovnost, neboť u těch účastníků stavebního spoření, kteří svoje stavební spoření řádně ukončili v první polovině roku 2010 a byla jim státní podpora tedy již vyplacena, jsou zvýhodněni oproti těm, kterým byla smlouva o stavebním spoření ukončena později; ti budou tedy postiženi onou daní podle ustanovení § 36 odst. 8 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona č. 348/2010 Sb.
Podle § 64 odst. 1 citovaného zákona jsou oprávněni podat návrh na zrušení zákona jen osoby v tomto ustanovení uvedené. Podle § 64 odst. 1 písm. e) tohoto zákona je oprávněn podat návrh na zrušení zákona ten, kdo podal ústavní stížnost za podmínek uvedených v § 74 zákona.
Ústavní stížnost podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Podle § 74 citovaného zákona může fyzická nebo právnická osoba spolu s ústavní stížností podat návrh na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu anebo jejich jednotlivých ustanovení, jejichž uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, jestliže podle tvrzení stěžovatele jsou v rozporu s ústavním zákonem, popřípadě se zákonem, jedná-li se o jiný právní předpis.
V předmětné věci se navrhovatel obrátil na Ústavní soud přímo s návrhem na zrušení zákona, aniž by byly splněny podmínky stanovené v § 64 odst. 1 písm. e) a v § 74 zákona o Ústavním soudu. Vzhledem k tomu nezbylo Ústavnímu soudu než návrh na zrušení zákona podle § 43 odst. 1 písm. c) a § 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou.
Za této situace se rovněž jevilo nadbytečným vyzývat navrhovatele k odstranění vad podání (stěžovatel nebyl řádně zastoupen, jak to vyžaduje ustanovení § 30 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu), neboť ani to by konečné rozhodnutí ve věci nemohlo ovlivnit.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 19. ledna 2011
Ivana Janů, v. r. předsedkyně senátu