Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře a soudců Kateřiny Šimáčkové a Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti společnosti Distrib Capital, s. r. o., Gorkého 6, Bratislava, Slovenská republika, zastoupené JUDr. Marcelem Vasilišinem, advokátem se sídlem Janáčkovo nábřeží 479/37, Praha 5, doručovací adresa Gorkého 6, Bratislava, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 8. 2016 sp. zn. 20 Co 136/2016 a návrhu na náhradu nákladů, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a s přihlédnutím ke shora řečenému konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
Stěžovatelka svým přípisem ze dne 3. 11. 2015 namítla nedostatek pravomoci českých soudů řešit tento spor, neboť dle jejího mínění je s ohledem na čl. 7 nařízení ES 1215/2012 dána pravomoc slovenských soudů. Podle jejího mínění se v projednávané věci neuplatňuje právo ze smlouvy, neboť se jedná o realizaci zadržovacího práva stěžovatelky vůči žalobkyni. Městský soud v Brně ve svém rozhodnutí ze dne 25. 2. 2016 dospěl k závěru, že pravomoc jmenovaného soudu je dána. V ústavní stížností napadeném usnesení dospěl ke shodnému závěru i Krajský soud v Brně, který k odvolání stěžovatelky usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
S tím však stěžovatelka nesouhlasí, neboť na nároky z mimosmluvních závazků není možné aplikovat prorogační doložku, jak učinily obecné soudy. V projednávaném případě se podle stěžovatelky jedná o zadržovací právo, na které prorogační doložka nedopadá. Z toho důvodu došlo v projednávané věci k porušení jejich základních práv, jež jsou jí garantovány čl. 36 odst. 1 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod.
Z předmětné ústavní stížnosti vyplývá, že stěžovatelka nesouhlasí s tím, jak krajský soud rozhodl o odvolání týkající se pravomoci soudu k rozhodování sporu. Zatímco obecné soudy vyšly z toho, že se jedná o spor vztahující se ke Smlouvě o výhradním prodeji, Smlouvě o výpůjčce výčepního zařízení a k Dohodě o umístění a instalaci propagačních a reklamních předmětů, stěžovatelka má za to, že se jedná o spor mimosmluvní povahy, vzniklý z realizace zadržovacího práva.
Z odůvodnění napadeného usnesení Krajského soudu v Brně vyplývá, jakými úvahami byl odvolací soud při posuzování otázky pravomoci soudu veden. V zásadě vyšel z toho, že v daném případě je v právním vztahu přítomen mezinárodní prvek a proto musí při určování pravomoci zohlednit existující prorogační doložku. Z té pak podle soudu vyplývá, že ji účastníci sjednali pro řešení sporů vzniklých z uvedených smluv a v souvislosti s nimi. Pokud tedy žalobkyně v podané žalobě uvedla, čeho se spor týká a z jakých smluv vychází, pak není důvod prorogační doložku neaplikovat.
Namítá-li stěžovatelka, že vzniklý spor má mimosmluvní povahu, pak neuvádí, z čeho toto dovozuje. Jinými slovy řečeno, stěžovatelka netvrdí, že vratné obaly, jichž se žalobkyně mimo jiné domáhá, získala jiným způsobem, než v souvislosti s výše uvedenými smlouvami. I za situace, že by stěžovatelka aplikovala zadržovací právo, nic to nemění na tom, že spor pochází ze smluvních ujednání. V dané věci není podstatné, z jakého důvodu stěžovatelka nevrátila žalobkyni přepravní obaly, jestli se jedná o aplikaci zadržovacího práva nebo jestli důvod tkví v něčem jiném.
Podstatné je, že spor vznikl v souvislosti s uvedenými smlouvami. Podle náhledu Ústavního soudu není stížností napadenému usnesení Krajského soudu v Brně čeho vytknout a lze jej považovat za ústavně konformní.
S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 7. prosince 2016
David Uhlíř v. r.
předseda senátu