Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra (soudce zpravodaje), soudců Jaromíra Jirsy a Pavla Šámala ve věci ústavní stížnosti Radima Neděle, zastoupeného Mgr. Zdeňkem Horákem, advokátem se sídlem Na strži 2102/61a, Praha 4, proti rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 25 Cdo 517/2022-587 ze dne 27. 9. 2023 a rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 22 Co 169/2021-498 ze dne 9. 9. 2021, za účasti Nejvyššího soudu a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, Šrobárova 1150/50, Praha 10, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatel se v řízení před obecnými soudy domáhal ochrany své osobnosti, do níž měli zasáhnout zaměstnanci Fakultní nemocnice Královské Vinohrady (vedlejší účastnice). Stěžovatel dne 19. 4. 2018 navštívil ambulanci nemocnice s požadavkem na ošetření. Po vstupu vznesl výhrady k přítomnosti nadbytečných zaměstnanců nemocnice a k tomu, že v ambulanci není dostatečně zajištěna audiovizuální intimita stěžovatele. Zaměstnanec nemocnice na to konto zapsal do lékařské dokumentace mj. údaj o tom, že se stěžovatel choval verbálně agresivně. Výmazu tohoto údaje z lékařské dokumentace se stěžovatel domáhal před obecnými soudy. Stěžovatel zároveň spatřoval neoprávněný zásah v tom, že mu jiný zaměstnanec nemocnice odepřel právo na okamžité zavolání primáře a člena etické komise. Stěžovatel se k tomu domáhal písemné omluvy.
2. Obvodní soud pro Prahu 10 žalobu zamítl. Městský soud v Praze poté rozhodnutí potvrdil. Oba soudy po provedeném dokazování dospěly k závěru, že záznam o verbální agresivitě a hrubém chování se zakládá na pravdě. Nárok na výmaz ze zdravotnické dokumentace existuje podle obecných soudů jen v případě excesů, o který se zde nejedná. Městský soud také uvedl, že popis okolností situace ve zdravotnické dokumentaci byl na místě, jelikož stěžovatel po konfliktu se zaměstnanci vedlejší účastnice odešel z ambulance bez vyšetření. Jednalo se proto o informaci potřebnou k dokreslení okolnosti vyšetření, respektive nevyšetření.
3. Nejvyšší soud poté odmítl dovolání stěžovatele. Ztotožnil se závěry obecných soudů, k čemuž doplnil, že se jednalo o přípustné hodnotící soudy zakládající se na pravdivostním základu. V bodě 13 odůvodnění potom Nejvyšší soud podrobněji rozvedl, z jakých důvodů je zanesení daných informací do zdravotnické dokumentace přípustné, ba žádoucí. Slouží totiž i jako důkazní materiál v případě sporů z poskytovaných zdravotních služeb. Ostatně i sám § 53 odst. 1 zákona o zdravotních službách stanoví, že zdravotnická dokumentace obsahuje mj. i informace o okolnostech souvisejících s postupem při poskytování zdravotních služeb.
4. V ústavní stížnosti stěžovatel namítá porušení svých základních práv a svobod podle čl. 10 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Tvrdí, že záznam do zdravotnické dokumentace zpochybňuje jeho kvalitu jako člověka. Uvádí, že kvůli záznamu lze předpokládat, že do budoucna bude čelit zhoršenému chování ze strany zdravotnických pracovníků. Hodnotící soud nebyl údajně přiměřený ani pravdivý. Navíc, údaje ve zdravotnické dokumentaci neměly být uvedeny, jelikož k tomu neexistuje opora v zákoně. Jedná se prý o shromažďování údajů, které nesouvisejí bezprostředně s poskytováním zdravotních služeb.
5. Stěžovatel dále sám, nikoli prostřednictvím svého právního zástupce, zaslal na podatelnu Ústavního soudu e-mail, ve kterém přiložil kopii předmětné lékařské zprávy a kopii záznamu o mimořádné události, kde bylo zaměstnanci nemocnice popsáno, k čemu došlo. Kromě rekapitulace některých skutečností, které jsou obsaženy již v ústavní stížnosti, uvedl stěžovatel závěrem svého podání soudu: "Poté, co v rámci svých rozsudků předcházející soudy předvedly, české justici již nedůvěřuji, nevěřím ve spravedlnost ani ve zdravý rozum soudců."
6. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává Ústavnímu soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V případě takového rozhodnutí postačí, je-li stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
7. Z čl. 83 a čl. 87 odst. 1 Ústavy plyne, že Ústavní soud k zásahu do rozhodovací činnosti obecných soudů přistoupí pouze v případě, zjistí-li na podkladě individuální ústavní stížnosti neoprávněný zásah do základních práv a svobod jednotlivce. Žádný takový zásah však Ústavní soud v napadených rozhodnutích neshledal.
8. Vzhledem k tomu, že veškeré relevantní námitky stěžovatele předestřené v ústavní stížnosti byly zcela správně a podrobně vypořádány obecnými soudy, Ústavní soud jejich závěry již znovu nerekapituluje. Postačí uvést zákonný důvod, pro který se návrh odmítá, tedy že veškeré námitky stěžovatele jsou zjevně neopodstatněné.
9. Stěžovateli bylo srozumitelně vysvětleno, proč se jedná o hodnotící soud, z čeho soudy vycházely při posuzování skutkových okolnosti, stejně jako, proč je možné dané údaje o verbální agresivitě zahrnout do zdravotnické dokumentace. Jedinou námitkou, která doposud nebyla vypořádána obecnými soudy, jelikož ji stěžovatel ani explicitně nevznášel, je ta, že stěžovatel bude údajně do budoucna čelit zhoršenému chování ze strany zdravotnických pracovníků. I tato námitka je zjevně neopodstatněná, jelikož pouze spekulativně, ničím nepodloženě předpokládá jednání zdravotnických pracovníků, které by ze své podstaty bylo protizákonné.
10. Napadeným rozhodnutím tedy není co vytknout ani z hlediska zákonnosti, tím méně z hlediska ústavnosti. Ústavní soud proto odmítl ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 13. března 2024
Jan Wintr, v. r. předseda senátu