Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Tomáše Lichovníka a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatele Michaela Gregora, zastoupeného JUDr. Olgou Krejsovou, advokátkou se sídlem v Říčanech, Na Kozákově 1028/18, proti usnesením Krajského soudu v Ostravě č. j. 71 Co 278/2021-290 ze dne 13. 10. 2021 a Okresního soudu v Karviné č. j. 26 C 12/2021-256 ze dne 26. 7. 2021, spojené s návrhem na zrušení Položky 1 odst. 1 písm. b) a c) přílohy (Sazebník poplatků) k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v účinném znění, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Karviné, jako účastníků řízení, a Zdeňka Bakaly, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatel podal k Okresnímu soudu v Karviné (dále jen "nalézací soud") proti vedlejšímu účastníku žalobu o zaplacení 129 694 817 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody způsobené krachem společnosti OKD, a.s. (jejímž byl vedlejší účastník statutárním orgánem), v důsledku čehož ztratily hodnotu akcie společnosti NWR N. V., které stěžovatel vlastnil. K žalobě připojil stěžovatel návrh na osvobození od soudních poplatků v rozsahu 70 %, který nalézací soud napadeným usnesením zamítl, což rovněž napadeným usnesením potvrdil i Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací.
2. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatel jako osoba oprávněná a řádně zastoupená advokátem [k podmínkám řízení viz § 30 odst. 1, § 72 odst. 3 a § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], domáhá zrušení napadených rozhodnutí pro porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i čl. 14 odst. 1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.
3. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
4. Stěžovatel předkládá Ústavnímu soudu argumentaci, kterou již uplatnil před obecnými soudy a která byla beze zbytku vypořádána (včetně ústavnosti napadeného předpisu). Ústavní soud k tomu v zásadě nemá co dodat.
5. Skutečnost, že vysoká částka soudního poplatku činí podobné soudní řízení pro většinu občanů nedostupným, nebyla obecnými soudy zpochybněna, bylo pouze logicky a srozumitelně osvětleno, že je bez vlivu na posouzení majetkových poměrů stěžovatele, které ani částečné osvobození neodůvodňují. Jelikož obecné soudy na základě skutkových zjištění (stěžovatelem nerozporovaných) dospěly k závěru, že v případě stěžovatele nejsou naplněny předpoklady § 138 občanského soudního řádu a tento svůj závěr přezkoumatelným a přesvědčivým způsobem odůvodnily, nevzniká Ústavnímu soudu prostor do jejich nezávislé rozhodovací činnosti zasahovat; Ústavní soud není další přezkumnou instancí a neshledává, že by napadenými rozhodnutími byl stěžovatel dotčen na svých základních právech.
Jestliže obecné soudy dospěly k závěru, že je v (dokonce disponibilních) možnostech stěžovatele soudní poplatek (byť značné výše) uhradit a není proto důvod jej od této fiskální povinnosti osvobozovat, pak nemůže jít o porušení jeho práva na přístup k soudu.
6. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 18. ledna 2022
Jaromír Jirsa v. r. předseda senátu