Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele L. H., zastoupeným Mgr. Petrem Svobodou, advokátem se sídlem Branická 107, Praha 4 - Braník, jíž se domáhá uložení povinnosti Městskému soudu v Praze rozhodnout o jím podaných návrzích a návrhu na vydání předběžného opatření, takto: Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
Stěžovatel v předmětné ústavní stížnosti uvádí, že byl rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 22. 4. 2015, č. j. 42 T 15/2013-5923, odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v délce trvání 7,5 roku, peněžitému trestu ve výši 2.000.000 Kč a k trestu zákazu činnosti v orgánech všech společností a obchodních korporací v délce 10 let. K výkonu trestu odnětí svobody byl stěžovatel zařazen do věznice s ostrahou. K odvolání stěžovatele byl Vrchním soudem v Praze rozsudek nalézacího soudu částečně zrušen a nově bylo rozhodnuto tak, že se stěžovatel zařazuje k výkonu trestu do věznice s dozorem.
Stěžovatel podal následně řadu podnětů k odložení nástupu do výkonu trestu, který má nastoupit nejpozději do 31. 10. 2018. Stěžovatel zaslal městskému soudu zprávy o aktuálních či plánovaných lékařských úkonech a operacích, jimiž odůvodňoval svůj návrh na odklad výkonu trestu. Stěžovatel podal též návrh na upuštění od výkonu trestu odnětí svobody, který opřel o další lékařské zprávy. O těchto návrzích nebylo podle stěžovatele do dne podání ústavní stížnosti rozhodnuto.
Z toho důvodu zaslal stěžovatel městskému soudu dne 3. 10. 2018 urgenci, jíž se domáhal projednání svých návrhů. Současně podal ke správě Městského soudu v Praze stížnost na průtahy v řízení. O těchto podáních stěžovatele nebylo do dne podání ústavní stížnosti rozhodnuto.
Stěžovatel v ústavní stížnosti nastínil svůj zdravotní stav, který mu brání v nástupu do výkonu trestu. Současně shrnul svá podání, jimiž se snažil nástup výkonu trestu zvrátit. Obecné soudy však o jeho podáních nerozhodly. Podle stěžovatele došlo shora uvedeným postupem k zásahu do jeho základních práv a svobod, jež jsou mu garantovány čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
K takto formulovanému stížnostnímu petitu Ústavní soud konstatuje, že se ve své činnosti řídí principem uplatňování státní moci jen v případech a mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví [čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod], a nemůže tak překročit rámec předpisů, které vymezují jeho postavení a pravomoc. Podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl.
87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručená ústavním pořádkem. To znamená, že v řízení o ústavních stížnostech rozhoduje Ústavní soud pouze o tom, zda došlo k takovémuto porušení, přičemž pokud tomu tak bylo, zruší napadené rozhodnutí, nebo, směřuje-li ústavní stížnost proti jinému zásahu orgánu veřejné moci než je rozhodnutí, zakáže tomuto orgánu pokračovat v porušování práva a přikáže mu, aby obnovil stav před porušením, pokud je to možné.
Takového stížnostního žádání se však stěžovatel nedomáhal a k jejímu projednání tak není Ústavní soud příslušný [§ 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu].
Pokud se stěžovatel snažil brojit svojí ústavní stížností proti průtahům v řízení, nutno uvést, že do dne podání ústavní stížnosti nebylo rozhodnuto o stížnosti stěžovatele na průtahy řízení, podané dne 3. 10. 2018 u Městského soudu v Praze. Ten je přitom při jejím vyřizování vázán lhůtou podle § 173 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích. V projednávaném případě tato lhůta doposud trvá. K procesním prostředkům ochrany před průtahy řízení srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 638/05
.
K návrhu stěžovatele na vydání předběžného opatření podle ustanovení § 80 zákona o Ústavním soudu lze konstatovat, že má ve vztahu k ústavní stížnosti akcesorickou povahu a nelze jej od ústavní stížnosti oddělit; pakliže je ústavní stížnost odmítnuta, sdílí takový návrh procesně její osud, a zvláštního výroku není třeba. Z uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné. V Brně dne 31. října 2018
Tomáš Lichovník v. r. soudce zpravodaj