Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy, soudce zpravodaje, a soudců Tomáše Lichovníka a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatele městyse Luka nad Jihlavou, se sídlem v Lukách nad Jihlavou, 1. máje 76, zastoupeného Mgr. Petrem Šmídem, advokátem se sídlem v Jihlavě, Dvořákova 1927/5, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 35 UL 23/2021-10 ze dne 6. 12. 2021 a zásahu veřejné moci spočívajícím v nezahájení řízení o zastavení exekuce vedené Obvodním soudem pro Prahu 10 pod sp. zn. 54 EXE 2302/2019, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 10, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným usnesením odmítl návrh stěžovatele na určení lhůty Obvodnímu soudu pro Prahu 10 (dále jen "obvodní soud") k zahájení řízení o zastavení exekuce vedené pod sp. zn. 54 EXE 2302/2019 (k jejíž provedení byla pověřena Mgr. Veronika Jakubovská, soudní exekutorka se sídlem v Kutné Hoře). Městský soud dospěl k závěru, že stěžovatel není oprávněn k podání návrhu na určení lhůty k zahájení řízení o zastavení exekuce, neboť není v postavení oprávněného či povinného v předmětném exekučním řízení.
2. Stěžovatel Ústavnímu soudu navrhuje, aby zrušil napadené usnesení a přikázal obvodnímu soudu, aby do 3 dnů od doručení nálezu zahájil řízení o zastavení exekuce vedené Mgr. Veronikou Jakubovskou, soudní exekutorkou se sídlem v Kutné Hoře, pod sp. zn. 192 Ex 169/19, neboť je přesvědčen, že napadeným usnesením a nezahájením řízení o zastavení exekuce bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny.
3. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda návrh splňuje náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní stížnost byla v části proti usnesení městského soudu podána včas, osobou oprávněnou, řádně zastoupenou advokátem a je přípustná (k podmínkám řízení viz § 30 odst. 1, § 72 odst. 3 a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). V části proti zásahu veřejné moci spočívajícím v nezahájení řízení o zastavení exekuce vedené obvodním soudem pod sp. zn. 54 EXE 2302/2019 jde o návrh podaný někým zjevně neoprávněným ve smyslu § 72 odst. 1 zákona o Ústavním soudu (viz bod 9 tohoto usnesení).
4. Stěžovatel v ústavní stížnosti rekapituluje skutečnosti, které mají svědčit o vytvoření umělé a nepravé pohledávky oprávněného Jana Čepla vůči společnosti Vanderlaan s. r. o. (vůči které je stěžovatel v pozici oprávněného v exekučním řízení vedeném u obvodního soudu pod sp. zn. 49 EXE 1409/2017), jenž se na základě neplatného exekučního titulu v exekučním řízení vedeném u obvodního soudu pod sp. zn. 54 EXE 2302/2019 snaží neoprávněné získat zbývající majetek této společnosti a zkrátit tak stěžovatele na jeho právech věřitele a zmařit uspokojení jeho práv.
Návrh stěžovatele na zastavení exekuce byl zamítnut, neboť jej soud nepovažuje za účastníka řízení, který je oprávněný takový návrh podat, přestože mu procesní postavení věřitele náleží ex lege, a nadto z procesní opatrnosti svoji pohledávku do předmětného exekučního řízení přihlásil. Soudy odmítají věcně projednat a vypořádat se s námitkami stěžovatele, přestože je věřitelem společnosti Vanderlaan s. r. o. a má na zastavení exekuce naléhavý právní zájem, protože neoprávněně vedená exekuce blokuje exekuci, ve které měla být uspokojena jeho pohledávka.
Současně jsou důvody pro zahájení řízení o zastavení exekuce ex offo, což obvodní soud neučinil.
5. Ústavní stížnost je v části proti napadenému usnesení zjevně neopodstatněná.
6. Ústavní soud zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci, neboť je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ústavnosti. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení nebyly dotčeny ústavně chráněné práva a svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Rozdílný názor na interpretaci obyčejného zákona, bez ohledu na to, zda namítaný nebo autoritativně zjištěný, sám o sobě nemůže způsobit porušení práva na soudní ochranu podle článku 36 odst. 1 Listiny [srov. usnesení sp. zn. IV. ÚS 22/02 ze dne 20. 2. 2002 (U 7/25 SbNU 367)].
7. Argumentace stěžovatele je vedena především v rovině podústavního práva a představuje polemiku s tím, že se obecné soudy odmítly meritorně zabývat jeho námitkami o neplatnosti exekučního titulu v jiném exekučním řízení, jehož není účastníkem. Stěžovatelova argumentace přitom nesouvisí přímo s napadeným usnesením, ve kterém se městský soud zabýval pouze otázkou, zda je stěžovatel oprávněn k podání návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu v předmětném řízení. Proti napadenému usnesení jako takovému stěžovatel konkrétní argumentaci nepředkládá.
8. Městský soud v napadeném usnesení řádně vyložil, že podle § 174a odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb. o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, může účastník nebo ten, kdo je stranou řízení, podat návrh soudu, aby určil lhůtu pro provedení procesního úkonu, má-li za to, že v tomto řízení dochází k průtahům. Vzhledem k tomu, že stěžovatel není v postavení oprávněného či povinného v řízení vedeném u obvodního soudu pod sp. zn. 54 EXE 2302/2019, není oprávněn k podání návrhu na určení lhůty k zahájení řízení o zastavení předmětné exekuce. Ústavní soud neshledává v uvedeném závěru žádné ústavněprávní vady, jež by odůvodňovaly jeho výjimečnou ingerenci.
9. Ústavní soud v minulosti opakovaně judikoval, že zákon o Ústavním soudu nepřipouští tzv. actio popularis, a proto striktně vychází z toho, že stěžovatel musí být účastníkem (stranou) napadeného řízení (viz např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 965/15 ze dne 23. 4. 2015, usnesení sp. zn. I. ÚS 1792/18 ze dne 19. 6. 2018, všechna rozhodnutí jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz). Stěžovatel proto není oprávněn domáhat se zastavení řízení vedeného u obvodního soudu pod sp. zn. 54 EXE 2302/2019, jehož není účastníkem a ve kterém není přímo rozhodováno o jeho právech a povinnostech.
10. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl zčásti podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným a zčásti podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 18. ledna 2022
Jaromír Jirsa v. r. předseda senátu