Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně a Ivany Janů, ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. B., zastoupeného JUDr. Tomášem Štípkem, advokátem, se sídlem Stodolní 741/15, 702 00 Ostrava - Moravská Ostrava, proti usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 1. 7. 2011, č. j. 27 T 18/2005-692, a proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 9. 2011, sp. zn. 4 To 167/2011, za účasti Okresního soudu v Opavě a Krajského soudu v Ostravě jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Důvodnost ústavní stížnosti stěžovatel spatřuje v tom, že obecné soudy, dle jeho názoru, dostatečně nedocenily jeho argument, že se svojí družkou zplodil potomka, a trest vyhoštění se tak dostal do rozporu s právem stěžovatele na péči a výchovu dítěte, respektive na spojování rodin ve smyslu § 80 odst. 3 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb. trestního zákoníku (dále jen "trestní zákoník").
Stěžovatel je přesvědčen, že byla porušena jeho práva zakotvená v čl. 32 odst. 1 a 4 a v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Navrhuje proto, aby Ústavní soud ústavní stížností napadená rozhodnutí zrušil.
Ústavní soud v prvé řadě předesílá, že projednávaná ústavní stížnost, respektive v ní uplatněné námitky, jsou obdobné, jako námitky již řešené Ústavním soudem v rámci stěžovatelovy ústavní stížnosti sp. zn. III. ÚS 3456/11 , týkající se jiného stěžovateli uloženého trestu vyhoštění, které byly již dříve odmítnuty jako zjevně neopodstatněné. V důsledku toho jsou obdobné i důvody, pro které nelze uplatněným námitkám přisvědčit. Stejně jako ve věci sp. zn. III. ÚS 3456/11
Ústavní soud zjistil, že obecné soudy se se stěžovatelovou argumentací v odůvodnění svých rozhodnutí vyčerpávajícím způsobem vypořádaly a lze na ně plně odkázat. Obecné soudy vyšly ze zcela konkrétních skutečností, včetně toho, že stěžovatel se jako občan Slovenské republiky zdržující se na území České republiky pravidelně dopouštěl trestné činnosti, za kterou byl opakovaně trestně stíhán a odsouzen (od roku 1995 celkem 7 x), a v podstatě od narození potomka se nachází ve výkonu trestu odnětí svobody či ve vazbě. Krajský soud také logicky poznamenává, že trestem vyhoštění není stěžovatelovo soužití s jeho synem vyloučeno, pouze není žádoucí na území České republiky.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud musel považovat ústavní stížnost z ústavněprávního hlediska za zjevně neopodstatněnou a podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu ji mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 19. dubna 2012
Vojen Güttler předseda senátu